17. 1. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2211
Poslechem z webových stránek.1396
Četbou textů na webových stránkách.2568
Poslechem i četbou.1473


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Protikřesťanské nápisy džihádistů v němčině

O falešných nadějích vkládaných do idolů

Kardinál Sarah: Když se obrátíme k Bohu, On napraví vztahy mezi lidmi a národy




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Seriály

 Ze zápisníku diplomata 

27.3.2007 

Jeruzalém

Pavel Jajtner

Je únor roku 2000. Cestuji do jordánského Ammánu na naši pravidelnou blízkovýchodní konferenci. Ammán je překvapivě zelený, leží v nadmořské výšce kolem sedmi set metrů a kopce kolem města zachytávají vláhu. Máme jedno volné odpoledne. Vzdálenost mezi Ammánem a Jeruzalémem je nevelká, snad něco přes stovku kilometrů. Cesta je to podivuhodná. Znamená stále klesat, až k Jordánu, který je několik kilometrů nad ústím spíše potokem než řekou, vsadil bych se, že říčkou neprotéká více než dva tisíce litrů vody za vteřinu. Allenbyho most je nedaleko ústí Jordánu do Mrtvého moře, kolem pustá krajina holých kopců, šedivých, hliněných, rozbrázděných erozními rýhami. Zeleň a rákosí jen na březích. Ostnaté dráty a zbraně na obou stranách. Mír je zde křehký. Kontrola na hranicích mně připomíná naši nedávnou totalitní minulost. Na severu je vidět paneláky Jericha. A zase stoupáme. Někde uprostřed kopcovité krajiny míjíme milník s nápisem sea level. Míjíme chatrče beduínů z rezavého vlnitého plechu, vrak traktoru. Několik velbloudů, koz a ovcí. Propast staletí. Bída a technika. Starověk a konzumní globální společnost současnosti. To nejde dohromady. Ale i to je tvář současné Svaté země.

Konečně Jeruzalém. Je také na kopcích, ještě výše než Ammán, kolem osmi set metrů nad mořem. Hluk, příliš mnoho hluku a chaotický dopravní provoz. Paneláky. Ohavné paneláky na kopcích. Staré město je obehnáno hradbami. Jejich starobylost však klame. Jsou středověké, turecké.
Čekají na nás pan a paní Bassovi. Nabídli se našemu velvyslanci v Tel Avivu, že nám budou v Jeruzalémě dělat dobrovolné průvodce.
Ptám se pana Basse:
- Pane Bassi, je slovo Jeruzalém pouhý název, nebo má nějaký význam?
- To jsou dvě slova a mají význam. Ur Šalom znamená město míru, Město Pokoje. Ten název mu dali ti, kteří zde žili před židy.-

To je pro mě významné zjištění. Znamená to, že v této zaslíbené zemi židovského národa již někdo žil. Byli to Filištíni, Pelištejci, Palestinci. Ostatně již ve Starém zákoně se píše o dobytí Jericha. Historické právo na určité území je obtížné definovat. Domnívám se, že není poctivé jej uplatňovat. Podle této logiky my Češi patříme na Sibiř. Germáni byli v české kotlině přece před námi. Ale před nimi tam byli Keltové. A kdo tam byl před Kelty? Kvůli ?historickému právu? na zaslíbenou zemi zemřelo mnoho Židů a ještě více Arabů. Názor mnohých z nich, zejména těch mladších, vyjádřila jedna mladá židovská žena v televizní reportáži: ?Zaslíbená země se stala Bohem a sionismus náboženstvím.. Jen tak je možné vysvětlit, že ti, kdo sami byli obětí genocidy, genocidu prováděli.? Její otec se stydí, když má na kameru vylíčit, jak se ve válce v roce 1947 podílel na vyvraždění celé arabské vesnice, mužů, žen i dětí. Nelze to ospravedlnit. Ničím. Ani válkou, ani dobou a názory, které tehdy panovaly. Tím méně historickým nárokem na zemi, která už před nimi někomu patřila...

I manželé Bassovi byli obětí nacistické genocidy. Ukazují mně tetování z Terezína. Přežili. Kdyby přežil jeden z nich, byl by to zázrak. Co teprve, přežili-li oba? I manželé Bassovi byli nadšeni sionismem. Ještě v roce 1945 odjeli z Československa, kde je ostatně nic dobrého nečekalo, do Palestiny a zakládali kousek na sever od Tel Avivu kibuc. Vysázeli tam s ostatními nadšenými kolonisty pomerančovníky a avokádovníky, pracovali do úmoru a dělili se s nimi o výsledky své práce. Budovali lepší svět ve své zaslíbené zemi. Padesát let poté se zde voda na zavlažování stala tak drahou, že museli přihlížet, jak jejich sad usychá a mění se v poušť.

Přejíždíme údolí potoka Kidron, novozákonní Cedron. Jako chlapec jsem si vždy při čtení pašijí představoval, jak se pán Ježíš se svými učedníky brodí potokem. ?Překročil potok Cedron? tak stojí v příběhu Evangelia. Jsem zklamán, žádný potok už zde není. Ale je tu zahrada s prastarými olivovníky. Tyto stromy - možná jako to jediné z celého Jeruzaléma - jsou autentické. Jen ony, možná, pamatují Kristovo utrpení v samotě a úzkosti, když jeho věrní spali a on se potil krví.
Křížová cesta, via crucis, Via Dolorosa, je arabský orientální bazar. Hlučný, plný krámků s kýčovitým zbožím, převážně s masovými výrobky z jihovýhodní Asie.
Zkouším si představit, kde asi Ježíš pod křížem upadl poprvé, kde se díval do tváře své matce a jeruzalémským ženám, kde se Šimon z Kyrény pokoušel uniknout římským vojákům, aby nemusel pomáhat nést kříž neznámému odsouzenci: nejde mně to. Těžko se lze v tomto hluku a mumraji, v uličkách plných krámků se třpytivými cetkami usebrat a meditovat největší událost dějin. Tu a tam je výklenek či kaple, které připomínají to či ono zastavení. Ale bazar, súk, vítězí.

V chrámě Božího hrobu kvete svatokupectví, kupte si svíci, pane, kupte si obrázek, suvenýr, sir, a různé církve se dohadují, komu chrám patří. A přece: zde se stala největší událost dějin.
Zeď nářků, jediné co zbylo z jeruzalémského chrámu. Před rozlehlým prostranstvím kontroly jako na letišti, vojáci se zbraněmi. Cesty se zde rozdvojují: jedna vede ke Zdi nářků a druhá, po lávce, na chrámovou plošinu. Za půl roku poté, co odtud odjedu, vystoupí po lávce za kontrolním rámem Ariel Šaron na chrámovou plošinu a začne druhá intifáda. Dnes je tu ještě klid. Vkládám do štěrbiny mezi obrovskými kvádry papírek s přáním. Chtěl bych se sem ještě někdy vrátit. Se svými blízkými. V novém čase, kdy tu bude více klidu a času k usebrání.

Ani to, co se tu děje dnes, nemění nic na významu Kristova kříže pro dějiny a pro každého z nás. Ten prázdný hrob je místem, kde mají dějiny svůj nový počátek. Ať už byl ten hrob kdekoli, jisté je, že byl za tímto městem. Odtud zazářilo lidem světlo vzkříšení a vykoupení.

Tak přece jen je v Jeruzalémě něco autentické: Je to Jeruzalém sám.. Jeruzalém, který přes nános staletí plných násilí a utrpení, vnímám jako místo, kde stále vychází světlo z prázdného hrobu.

Další články z podrubriky Ze zápisníku diplomata

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu Real Audio  

Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Český kanál Rádia Vaticán na You Tube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
Ze zápisníku diplomata


Každý poslední čtvrtek v měsíci mohou naši posluchači vyslechnout příspěvek z cyklu velvyslance ČR ve Vatikánu Pavla Jajtnera, který volně navazuje na cyklus "Konzervativní hodnoty v politice".
Jiné seriály
Víra a rozum

Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma

Čeští teologové 50. let 20. století

Kardinál Beran vzpomíná - archivní záznam rozhovoru

Konzervativní hodnoty v politice

Společné dědictví aneb Židovské kořeny eucharistie

Postní zamyšlení

Cesta do Compostely

Postní zastavení

O Kompendiu sociálního učení církve

Víra je ze slyšení

Svatí římského kánonu

O poutích a putování - Česká zastavení ve Svaté zemi

Koncilní teolog vzpomíná...

 Nově na webu
Svatý otec: Běda, kdyby církev hlásala sebe samu, ztratila by kompas a nevěděla kam jít!

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Povánoční modlitba

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Milosrdenství staví hráz sociálnímu zlu

Rozhovory: Je třeba legitimizovat člověka

Homilie: Cyklus homilií dočasně přerušen

Archiv zpráv leden 17
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Starší zprávy >

Náš tip

Milosrdenství vyžaduje statečnost, vzdorujme teroru láskou

Co jsou jezuité?

Svět je unaven lživými nadšenci