Nový portál Vatikánského rozhlasu

Papež poukázal na velké výzvy, které můžeme rozpoznat jednak uvnitř Církve, jednak navenek. Uvnitř Církve je stále živý problém vztahu mezi tím, co je individuální a co je všeobecné. A tudíž nezbytnost posilovat společenství mezi středem všeobecné Církve, kterým je Svatý Stolec, jenž je stolcem Kristova náměstka, se všemi ukazateli jeho magistera, které je tak jasné a inspirující, a skutečnostmi místních Církví.

Konstantní starostí všech papežů minulého století byl mír a Benedikt XVI. postavil toto téma i do středu své promluvy k diplomatickému sboru?

Církev je promotorkou pokoje a viděli jsme a slyšeli s jakou naléhavostí a výstižností se papež vyslovil o místních konfliktech právě v promluvě k diplomatickému sboru. Říká: ?Konstatujme nejprve, že mír je často křehký a také vysmívaný.? Papež se odvážil tato slova pronést. I přes všechno úsilí, přes všechny snahy Církve, místních Církví, které často vystupují v roli prostředníka, za účelem hledání řešení místních konfliktů, kterými krvácí zejména africký kontinent a navzdory úsilí mezinárodních organizací, je mír křehký. Problém míru je proto problémem, kvůli němuž Církev nepřestává aktivovat všechnu svou energii a všechny možné cesty: vedle typicky diplomatických cest prostřednictvím představitelů Svatého Stolce přítomných v každé zemi světa i u mezinárodních organizací jsou to kulturní cesty, cesty modlitby, cesty soužití, přátelství mezi skupinami, osobami, rodinami.. tedy vytváření svazků a stezek smíření k navýšení možností a perspektiv opravdového a trvalého míru.

Hlad ve světě, nerovnost mezi Severem a Jihem světa, stále dramaticky oslovují dnešní Církev?

Papež právě ve své promluvě k diplomatickému sboru vyzdvihl tento problém na první místo, když řekl: ?Na počátku roku jsme vybízeni pohlédnout na mezinárodní situaci, abychom zkoumali výzvy, kterým máme společně čelit. Jak mezi podstatnými otázkami nepomyslet na miliony osob, zvláště žen a dětí, kterým se nedostává vody, jídla a obydlí?? Papež tedy apeluje na solidaritu, na vyváženější rozdělování pozemských dober, protože zem je bohatá na zdroje, je bohatá, ale častokrát jsou, bohužel, rozdělována nespravedlivě. A papež apeluje právě na obnovu ekonomických opatření a na strukturální reformu, protože určité struktury jsou skutečně hanebné. Tyto struktury je proto třeba opravit, je třeba napravit obchod, rozdělování dober, výměnu surovin za další dobra, která by usnadnila rozvoj národů.

Nikoli na posledním, ba přímo na prvním místě zůstává vždycky problém náboženské svobody, pošlapávané i dnes na mnoha místech světa?

Papež postavil do středu letošního poselství ke světovému dni míru lidskou osobu, a postavil vedle sebe lidská práva a právo náboženské svobody. Podle přesvědčení Církve, magistera Církve, je právo náboženské svobody sloupem, který drží všechna ostatní lidská práva. Pokud je znásilněna náboženská svoboda, jsou tím vzápětí poškozena i další lidská práva. V různých zemích se toto právo, bohužel, neuplatňuje v právním rámci, jež je vlastní každé osobě, sociální skupině a každému společenství. Svatý Otec ? připomínám, že i během promluv v Turecku ? zdůraznil toto právo náboženské svobody a vyzdvihl jej i v ekumenickém smyslu, protože katolická Církev nevyžaduje právo náboženské svobody pouze pro katolíky, pro katolické menšiny, ale pro všechny: pro křesťany, přirozeně i pro příslušníky jiných náboženství světa. Je to plně v linii prosazování práv všech.

Jaké plody přinesly cesty Benedikta XVI. v minulém roce?

Myslím zvláště na tři cesty, aniž bych chtěl něco přehlížet: Cesta do Německa, cesta do Španělska na velké setkání rodin, cesta do Turecka. Tyto cesty pak předcházela čtvrtá, do Polska, která byla pro Papeže také momentem díkůvzdání ? a to podtrhněme právě v této chvíli, kdy Církev v Polsku a polská společnost prožívají bolestné chvíle, dramatické momenty při pohledu do své nedávné historie. Pro papeže ? jak sám řekl ? byla cesta do Polska velkým díkůvzdáním tomuto národu, který nám dal papeže Jana Pavla II. Národu, který v průběhu celých svých dějin trpěl nepřátelstvím a nepřátelskými režimy, které jej sužovaly, což zaznamenáváme dodnes. Papež byl přijat, jak opět on sám řekl, nikoli jako cizinec, ale jako Kristův zástupce s velkým nadšením polskou Církví, která je Církví živou a odvážnou, Církví věrnou, třebaže prožívala ? jak jsme zaznamenali ? také momenty nejistoty, momenty kompromisů, jejichž obětí se stala právě v důsledku nátlaku, kterým trpěla.

Cesta do Německa byla velkolepou cestou, která umožnila papeži mocně osvěžit vztah mezi vírou a rozumem, což bylo ? jak si pamatujeme ? téma velmi drahé Janu Pavlu II. a papež Benedikt je přejal, rozvinul a rozšířil svými reflexemi ještě jako kardinál a nyní jako papež.

A položil základy k velké cestě do Turecka: tedy cestě přístupu k otázce islámu s jeho tak vyváženými promluvami a setkáními s politickými a náboženskými osobnostmi tohoto světa, tohoto národa, islámského světa a tedy s otevřeností, mimořádným přijetím i s důrazem na pevný úmysl církve pokračovat cestou dialogu a konvergence všech zdravých, náboženských a sociálních zdrojů směrem k pokroku, podpoře života, rodiny a k podpoře míru.

Cesta do Španělska soustředila pozornost na roli rodiny, založené na manželství, na vztahu muže a ženy a identitě muže a ženy, která nemůže být otřesena žádným hnutím nebo lidským projektem. V této perspektivě jsou promluvy i bezbřehá radost a nadšení tisíců a tisíců rodin ? připomeňme si miliony osob, které jej ve Španělsku očekávaly ? také určitým důkazem vůle oné ?zdravé části? společnosti pokračovat v uskutečňování Božího plánu s rodinou, navzdory všem obtížím, utrpením, těžkostem moderního někdy tak komplikovaného a spletitého života, zejména rodinného života, někdy také málo chráněného a nedoprovázeného patřičnými legislativními a ekonomickými iniciativami. Velké apoštolské cesty roku 2006 tedy položily základy a zasely velmi plodná semena do mezinárodního společenství a do místních Církví, jakož i do Církve všeobecné.

Přeložil Milan Glaser