20. 2. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2328
Poslechem z webových stránek.1487
Četbou textů na webových stránkách.2724
Poslechem i četbou.1571


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Evropský parlament zřídil mezinárodní fond na financování potratů

Gender ve školách = pokus na nezletilých lidských subjektech

Papež: Krajní přísnost vůči kněžím, kteří zradili své poslání




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Seriály

 Ze zápisníku diplomata 

16.11.2006 

Fés

Pavel Jajtner

Fés je podivuhodné město v údolí stejnojmenné říčky. Ta říčka nemá vlastní vodu po celý rok a je to spíše stoka. Ve městě je mnoho tradičních koželužen a z nich odtékájí příšerně páchnoucí splašky. Město s necelým milionem obyvatel nemá čističku odpadních vod. Splašky odtékají do řeky Sebou, jedné ze tří řek v Maroku, které mají vodu celoročně. Vodou z řeky Sebou se zavlažuje. Zavlažovací kola čerpají tuto hroznou tekutinu do pomerančovníkových sadů. Po návštěvě Fesu budu mít problém s konzumací marockých pomerančů.

Staré město si zachovalo dodnes mohutné hradby. Na kopcích nad městem, na severu i na jihu se tyčí dvě monumentální pevnosti. Do starého města se sestupuje po desítkách schodů. Každý schod znamená návrat o desítky let do minulosti. Na konci je patnácté století. Vskutku, píše se rok 1421 hidžry. To však nebrání tomu, aby na každém domě nebyla satelitní anténa. Je to prazvláštní pohled na rozpadající se staré město, kde je na každém domě nejméně jeden satelitní talíř. Zahalená žena požívá mobilní telefon a řídí automobil.

Uličky jsou úzké a křivolaké. Když prochází mula nebo oslík s nákladem, je třeba se přitisknout do výklenku domu. Jednotlivá řemesla jsou tradičně vždy pohromadě: hrnčíři, kovotepci, truhláři, kováři, koželuzi, ševci, krejčí. Pro zákazníka to má velké výhody. To je kontrola kvality a cen.

Ulička poblíž slavného Place Nežžarín. Zde roste staletý vinný kmen s ratolestmi dlouhými desítky metrů. A rodí révu. Tady sídlí truhláři. Nářadí používají to nejprimitivnější. Tmavé rozpadající se místnosti jsou dílnami. Zde pracují muži na pásových pilách s elektrickým pohonem. Osvětlení nedostatečné. Bezpečnost práce nulová. Elektrické instalace hrůzostrašné. Tady jde o život. Mnohde se používají soustruhy poháněné tětivou. Na hotových výrobcích truhlářů se mohu osobně přesvědčit, že islámské ženy se mají po smrti lépe. Zatímco muži jsou pohřbíváni pouze v rubáši, žena má nárok na prostou dřevěnou rakev.

Výrobky řemeslníků z Fésu mají vysokou uměleckou hodnotu. Vybral jsem si typickou osmibokou vyřezávanou stoličku z cedrového dřeva, nenalakovanou. Tak nejlépe voní.

Začalo smlouvání o ceně.
- Čtyřista padesát, - říká mně slušnou francouzštinou truhlář s pomněnkovýma očima.
- Dvěstě padesát, - říkám já, a nabízím už tak víc než třetinu, protože se mně stoliška líbí, čímž se odchyluji od pravidel smlouvání.
- Monsieur, pane, mohl bych vám ji dát i za dvě stě, ale to je jen o něco více, než jsem zaplatil za dřevo, říká truhlář. Upřel na mě své modré oči a já cítím, že mluví zcela upřímně.
- Mám ženu a velkou rodinu, monsieur. I dnes budeme muset všichni jíst.

Zastyděl jsem se. Nakonec se rychle dohodneme na ceně, která je o málo nižší než cena vyvolávací. Uvědomil jsem si, že tento muž je prvovýrobce, nikoli žádný překupník, který jen vydělává. Od té doby s prvovýrobci příliš tvrdě nesmlouvám, naopak, přeji jim. Zato k překupníkům, kterých je bohužel většina, budu napříště nemilordný. Na důkaz přátelství mně modrooký truhlář přidává cedrovou destičku s vyřezávaným nápisem arabským kaligrafickým písmem : Alláh. To znamená Bůh. Je to takové arabské Boží požehnání. Chovám je od té doby jako oko v hlavě. Boží požehnání s příběhem.

Zcela jiný je prodavač koberců Azíz. To je obchodník par excellence, zkušený psycholog. S takovými je nutno vyjednávat tak, aby pokud možno nepoznali, že mám skutečný zájem o zboží.

- Ty jsi můj bratr, dám ti koberec zadarmo a ještě ti dám peníze.- říká.
Posadí nás k nízkému stolečku a sloužící servíruje mátový čaj. Pokyne svým dvěma berberským pomocníkům a velké divadlo začíná. Pomocníci obřadně rozbalují koberce. Jsou jich desítky. Azíz vykládá o barvách a vzorech.

- Modrá barva je indigo, oranžová šafrán ... -
Až časem, od řeholních sester v Mideltu, které učí tkát a vázat koberce berberské ženy, a jejichž ceny i informace jsou korektní, se dozvím, že je to pohádka. Barvy už dávno jsou pouze chemické. A pozor! Mnohé barvy nejsou stálé. Od některých obchodníků se dostanou za drahé peníze koberce, jejichž barvy pouštějí. Člověk se učí chybami. Ve Fésu, a nejen tam, se to podvodníky jen hemží. Azízovy barvy jsou naštěstí stálé. Alespoň v tomto je seriózní.

- Když se ti nějaký koberec bude líbit, stačí říci a dáme jej stranou. Udělám ti velkorysou slevu. - říká slušnou franštinou Azíz a tyká mi, protože arabština nezná vykání.
- S penězi není problém. Beru dolary i dirhamy. Můžeš platit i kreditní kartou. Když nemáš peníze u sebe, nevadí. Pošlu ti koberec a ty mně pošleš peníze později. Věřím ti. -

Chová a tváří se jako přítel. Ve skutečnosti má jeho lidskost i odvrácenou stranu: Zaměstnává desítky žen, jejichž pracovní podmínky jsou pro Evropana nepředstavitelné. Jen o patro výš to uvidím v jeho obrovském rozpadajícím se rijádu na vlastní oči: ženy pracují v temných místnostech. Dodnes mně není jasné, jak mohou na práci vidět. Na velkých rámech jsou natažené osnovy koberců. Některé jsou široké tři i více metrů. Ruce se ženám jen míhají. Pracují rychle a přesně. Jeden čtvereční centimetr znamená podle druhu koberce až 200 uzlíků. Každá další řada se po zavázání důkladně "přitlouká" na předchozí zvláštním kovovým hřebenem.

Kolik jim Azíz za jejich práci platí, neprozradí. Kdyby to bylo hodně, jistě by se pochlubily. Přesto si uvědomuji, jak jsou rády, že mají vůbec nějakou práci. Neboť to je chléb pro jejich početné rodiny.

Další články z podrubriky Ze zápisníku diplomata

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního poradu ve formátu MP3  

Český kanál Rádia Vaticán na You Tube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
Ze zápisníku diplomata


Každý poslední čtvrtek v měsíci mohou naši posluchači vyslechnout příspěvek z cyklu velvyslance ČR ve Vatikánu Pavla Jajtnera, který volně navazuje na cyklus "Konzervativní hodnoty v politice".
Jiné seriály
Víra a rozum

Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma

Čeští teologové 50. let 20. století

Kardinál Beran vzpomíná - archivní záznam rozhovoru

Konzervativní hodnoty v politice

Společné dědictví aneb Židovské kořeny eucharistie

Postní zamyšlení

Cesta do Compostely

Postní zastavení

O Kompendiu sociálního učení církve

Víra je ze slyšení

Svatí římského kánonu

O poutích a putování - Česká zastavení ve Svaté zemi

Koncilní teolog vzpomíná...

 Nově na webu
Svatý otec: Ježíš nás učí rozlišovat mezi spravedlností a odvetou

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): O zfilmovaném Mlčení

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Podle Amoris laetitia znovusezdaní ke svátostem pod dvěma podmínkami

Rozhovory: Papež interpretuje biskupy, nikoliv biskupové papeže

Homilie: Cyklus homilií dočasně přerušen

Archiv zpráv únor 17
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728     

Starší zprávy >

Náš tip

Milosrdenství vyžaduje statečnost, vzdorujme teroru láskou

Co jsou jezuité?

Svět je unaven lživými nadšenci