RadioVaticana.va

   18. 8. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denní­ch pořadů       

Hlavní­ stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.3148
Poslechem z webových stránek.2071
Četbou textů na webových stránkách.3762
Poslechem i četbou.2136


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání­

Odkazy


Zasílání­ novinek

Nejčtenější­

Ruth Pfau bude mít v Pákistánu státní pohřeb

Bude Světové setkání mládeže v roce 2022 v Praze?

Kardinál Sarah: Křesťanské rodiny předvojem vzpoury proti nové diktatuře egoismu




Eeská provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Eeská republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory senioru

Návštěva papeže v České republice





 
Seriály

 Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma 

10.6.2006 

Kostel Panny Marie Slitovné (Chiesa della Madonna della Pietà)

Johana Bronková

Těžko rozhodnout, zda za hlavní symbol Říma považovat Svatopetrskou baziliku nebo Koloseum. Ještě štěstí, že můžeme tenhle problém nechat vydavatelům hledajícím přitažlivé titulní stránky průvodců, a otázku neuzavírat. Jisté je, že Fláviovský amfiteátr i vatikánský pahorek mají krvavou historii. Zatímco o krutém mučení křesťanů v Neronových zahradách mezi Vatikánem a Janikulem nám zanechal zprávy Tacitus, o mučení Kristových následovníků v největším římském amfiteátru zprávy chybí. Na druhou stranu tradici o smrti tisíců křesťanských mučedníků nemůže ani nikdo vyloučit. V dnešním pokračování našeho pořadu se vypravíme právě do Kolosea. V jeho ruinách najdeme kapli Madonna della Pieta, tj. Panny Marie Slitovné, jejíž dějiny nám napoví mnohé o tomto monumentu lidského génia i zvrhlosti.

V údolí mezi Palatinem, Eskvilinem a Celiem otevřel v roce 80 císař Titus z rodu Fláviů obrovský amfiteátr. Stavba postavená z cihel a obložená travertinem je vysoká 52 metrů, má půdorys elipsy o ploše 19 tisíc metrů čtverečních, s hlavní osou dlouhou přes čtvrt km (256 m). Po architektonické stránce je jedním z vrcholů římského stavebnictví, vzorníkem sloupových řádů a kanonickým příkladem jejich užívání. Téměř 80 tisíc diváků rozsazených podle postavení ve společnosti ? nejchudší na horních tribunách, až po císaře, na místě zvaném ?pulvinar? ? mohlo přihlížet představením, v nichž zvědavost a touha po vzrušení vítězily nad většinou dalších lidských kvalit. Zdi Kolosea byly dějištěm gladiátorských zápasů (munera), loveckých představení (venationes), ale také regulérních poprav.

Fláviovský amfiteátr sloužil svému účelu dlouho, přestože byl několikrát vážně poškozen požáry, už v druhém a třetím století. Za křesťanské éry byla největším nepřítelem stavby zemětřesení, tři nejsilnější z nich přišla v pátém století (442 - 443, 484). Nicméně amfiteátr zůstával funkční a ještě v roce 519 se v něm konala představení.

Ve vrcholném středověku se Koloseum proměnilo v kamenolom a v téměř nekonečnou zásobárnu stavebního materiálu. A nejen to. Vzhledem k jeho velikosti se v různých epochách měnil v obytnou čtvrť v útulek pro zvířata nebo skladiště potravin.

První zprávy o kostelíku uprostřed ruin nacházíme na konci 12. století v knize De Censibus od Cencia Cameraria. Píše se tam o kapli nejsvětějšího spasitele de Rota Colisei ? tedy doslova v kruhu Kolosea, jak se amfiteátr nazýval od 11. století. Na přelomu 13. a 14. století si Koloseum přivlastnila rodina Annibaldi. V roce 1312 byli ovšem přinuceni vrátit největší památku na zašlou slávu města římskému lidu a senátu. Koloseum se tehdy mělo ještě jednou vrátit ke svému původnímu užívání. U příležitosti návštěvy Ludvíka Bavora ve Věčném městě uspořádal římský senát klání, které vešlo do dějin jako tragický turnaj. Zahynulo při něm totiž 18 rytířů z řad římské nobility.

Zemětřesení v roce 1349 proměnilo Koloseum na dlouho v kamenolom. Travertiny byly použity na stavbu nejednoho z římských paláců. V době bezvládí způsobeném odchodem papežů do Avignonu se v Koloseu usídlili podivní živlové a zločinecké bandy. Senát proto rozhodl o tom, že třetinu stavby dostane Arcikonfranternita nejsv. Spasitele od Sancta Sanctorum. Ta nechala přestavět část kolosea na nemocnici nazývanou špitál sv. Jakuba v Koloseu. Právě v tomto charitativním díle má původ také kaple P. Marie, která přežila do dnešních dnů.

Na konci 15. století (1490) postoupila arcikonfraternita některé své domy v Koloseu ?Společnosti Gonfaloniérů?, která získala papežské povolení pořádat v amfiteátru pašiové hry. Z té doby také pochází zasvěcení kaple P. Marii Slitovné. Tzv. ?Posvátná dramata? neměla ovšem dlouhého trvání. V roce 1539 je zrušil papež, který svolal tridentský koncil, Pavel III. Farnese. Z dokumentů vysvítá, že důvodem papežského veta byly projevy antisemitismu ? jak bychom moderním termínem označili výpady proti židovské obci.

Kaple P. Marie v Koloseu byla obnovena a vrácena užívání v roce 1622. Najdeme ji také na kresbách a popisu fláviovského amfiteátru, které vydal v roce 1725 Carlo Fontana.
Poslední etapa dějin Kolosea začíná s restauračními pracemi, které inicioval papež Pius VII. v roce 1806. V první fázi byla konstrukce zpevněna mohutnou zdí na východní straně. Mezi lety 1811-1813 se pak pokračovalo vykopávkami v aréně. Kaple a některé další přiléhající stavby ? jako např. domek hlídače - se dostaly vysoko nad úroveň země.
Kaple P. Marie, restaurovaná roku 1817, je velmi prostý pravoúhlý prostor zaklenutý valenou klenbou. Stojí pod jedním ze schodišť, které kdysi vedly diváky na tribuny a je posledním svědkem dlouhé historie místa, které přetrvalo puristické snahy archeologů. Prostá je i její dnešní výzdoba: nad oltářem je reliéf P. Marie Bolestné z bílého mramoru, jehož autora neznáme.

Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní­ stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma


Cyklus vzdělávacích pořadů Vatikánského rozhlasu Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma popisuje historii, vývoj a současný stav sakrálních památek "Věčného města". Autorkou cyklu je Johana Bronková (*1973). Studovala dějiny umění, filosofii a dálkově teologii UK v Praze. V letním semestru 1997 byla na studijního pobytu na římské universitě La Sapienza. V roce 1999 nastoupila jako interní doktorandka Ústavu pro dějiny umění FFUK. Ve školním roce 2000-2001 učila dějiny umění na Týnské škole v Praze. Následující rok pokračovala - díky stipendiu Alfreda Badera - ve studiu v Římě. Nyní pracuje jako redaktorka Vatikánského rozhlasu a dokončuje svou disertační práci.
Jiné seriály
Víra a rozum

Čeští teologové 50. let 20. století

Kardinál Beran vzpomíná - archivní záznam rozhovoru

Ze zápisníku diplomata

Konzervativní hodnoty v politice

Společné dědictví aneb Židovské kořeny eucharistie

Postní zamyšlení

Cesta do Compostely

Postní zastavení

O Kompendiu sociálního učení církve

Víra je ze slyšení

Svatí římského kánonu

O poutích a putování - Česká zastavení ve Svaté zemi

Koncilní teolog vzpomíná...

 Nově na webu
Svatý otec: Maria je vzorem ctnosti a víry

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Diskrétní podmanivost nevládních organizací

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Rehabilitace křesťanské psychologie

Rozhovory: Všechno závisí na víře

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv srpen 17
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Starší zprávy >

Náš tip

Adolescence není patologie

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konfliktů

Růst víry v kněžském životě