RadioVaticana.va

   25. 7. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denní­ch pořadů       

Hlavní­ stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.3033
Poslechem z webových stránek.1987
Četbou textů na webových stránkách.3638
Poslechem i četbou.2052


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání­

Odkazy


Zasílání­ novinek

Nejčtenější­

Eutanazie v Nizozemsku se lékařům vymkla z rukou

Zahájen beatifikační proces Chiary Petrillové

Uzavřena kauza Regensburger Domspatzen




Eeská provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Eeská republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory senioru

Návštěva papeže v České republice





 
Seriály

 Víra a rozum 

22.5.2002 

Cesty k víře

Rozhovor s profesorem Michaelem Paulem Gallagherem

Jan Regner

Vcházím do nevelkého pokoje. Je plný knih a na nevelkém psacím stole leží stohy papíru. Na křesle uprostřed pokoje sedí Michael Paul a s úsměvem vítá svého nového hosta. Usedám naproti němu a prohlížím si tváře slavných teologů, jejichž podobizny se na mě nehybně dívají ze stěny. Kardinál Newman mezi nimi zaujímá významné místo, a tak ne náhodou začínáme mluvit právě o něm...

Otče, nedávno jste opublikoval dva články o kardinálu Newmanovi. Mohl byste nám říci několik slov o jeho pojetí cesty k víře?

Kardinál Newman, jak mnozí asi budou vědět, žil v 19. století a byl to velmi slavný konvertita z anglikánství ke katolicismu. Polovinu života prožil jako anglikán, polovinu jako katolík. V minulém roce jsme si připomněli již sté výročí od jeho narození.

Newman byl člověkem, který o víře velmi přemýšlel. Jedno z jeho klíčových přesvědčení je, že v otázce víry je velmi důležitá lidská dispozice. Ve svém mládí, když mu bylo asi 23 let, diskutoval o víře se svým mladším bratrem. Argumenty, kterými se snažil svého bratra přesvědčit o existenci Boží, byly zbytečné a neužitečné. Nakonec mu řekl: "Tvoje odmítání víry vychází z chybného postoje srdce, a ne z rozumu." Jinými slovy: "V této otázce je chybný tvůj postoj." Osobní postoj je tedy v oblasti víry naprosto základní věcí. Obvykle se zde nejedná o čistý intelekt, ale často je to otázka naší duchovní svobody, toho, nakolik jsme svobodní, abychom naslouchali a přijímali...

Zdá se, že velmi důležité je mít "smysl pro ticho"...

Ano, to je jedna z cest k víře. Podle mě se jedná o nejméně čtyři sbíhající se cesty. Jednu z nich bychom mohli nazvat duchovní cestou, cestou náboženské zkušenosti. Mnoho lidí, přestože se necítí být náboženští, prožívá náboženské zkušenosti: zkušenost mystéria, zkušenost hloubky, zkušenost krásy, zkušenost něčeho, co hýbe jejich city a dává jim tušit, že existuje něco víc, než to, co vnímáme svými smysly. To je tedy jedna z cest, které říkám duchovní cesta.

Existuje také cesta intelektu, který bychom neměli podceňovat. Papežská encyklika Fides et Ratio (Víra a rozum) velmi silně hájí tvrzení, že rozum může být cestou k víře, jestliže se jedná o správný druh rozumu. Velmi dobrým příkladem může být Tomáš Akvinský, který se dívá okolo sebe a neustále se nejrůznějšími způsoby táže: "Proč, proč, proč? Proč to existuje? Kam to směřuje? apod." Jedná se o jakési "objektivní" tázání.

Existuje také cesta, kterou bych nazval cestou srdce. Je to cesta kardinála Newmana. Člověk se snaží naslouchat vlastním touhám a je přesvědčen, že musí existovat něco, co by bylo schopno naplnit jeho srdce, něco, co přesahuje běžný všední život.

Čtvrtou cestou je cesta svědomí. V nitru každého z nás je hluboká zkušenost dobra a zla, jakéhosi boje mezi dobrem a zlem: cítíme, že nás duše zve k větší velkomyslnosti, ale naše "já" se tomu brání. I tato cesta může být pro člověka možností uvěřit.

Mluvil jste o náboženské zkušenosti. Problém je v tom, že si lidé tuto zkušenost neuvědomují, protože ji nenaslouchají...

Ano. To je dáno tím, jakým způsobem žijeme v moderní společnosti. Ztratili jsme schopnost se zastavit. Mnozí lidé si nedokážou najít čas na jakoukoli formu klidu, na hledání prostoru k zamyšlení, aby tak mohli vstoupit do svého nitra a zaslechnout Boží hlas, nebo aby mohli slyšet své niterné já (podle mého názoru existuje povrchní "já" a niterné "já"). Jedná se o jednu z velkých těžkostí moderního stylu života: stáváme se vězni sebe samých.

Ve své knize Free to believe jste cestu k víře rozdělil na tři části. První je o tom, že je třeba opustit své chybné postoje, různé druhy vězení, která nám brání uvěřit.Ve druhé části popisujete různé způsoby hledání Boha. A ve třetí se zamýšlíte nad vírou jako nad setkáním s Kristem, který nám zjevuje Boží lásku. Zastavme se ještě chvíli u části, kterou jste ve své knize nazval Příběhy hledání (Quest stories). Proč jste vlatně rozdělil tuto část na různé způsoby hledání Boha?

Měl jsem na mysli ony čtyři cesty poznávání Boha, o kterých jsem již hovořil. Máme různé temperamenty. Někteří lidé jsou více "objektivní", jiní jsou velmi citliví, ještě jiní jsou "více duchovní", pro jiné jsou více důležité vztahy... Způsoby hledání, o kterých píši, odpovídají našim různým temperamentům, různým druhům osobnosti. Klíčovým momentem je to, že se tyto různé cesty ? cesta srdce, intelektu, svědomí a duše ? při hledání Boha sbíhají. To je velmi důležité pro to, aby byla víra možná.

Jak by měli křesťané pomoci dnešním lidem, aby našli smysl života a náboženskou víru?

Víra od samého počátku křesťanské tradice nebyla nikdy individuální cestou, ale je to také vždy dar křesťanské komunity. Boží slovo totiž přijímáme ve společenství a prostřednictvím církevní tradice. Jeden velký anglický spisovatel, Friedrich von Hügel, to na začátku dvacátého století vyjádřil velmi prostě: "Věřím, protože mě to naučili, protože to je pravda a protože to odpovídá na mé nejhlubší potřeby." A tady máme jiné tři cesty k víře. Jeden je více institucionální: člověk si zde uvědomuje, že patří k nějaké tradici. Druhá cesta je více intelektuální: je to cesta toho, kdo si klade otázky a hledá na ně odpověď. Třetí je duchovní: věřím, protože to odpovídá mým nejhlubším potřebám. Friedrich von Hügel pochopil, že tyto tři dimenze víry, institucionální (spojená s tradicí), reflexivní (intelektuální) a duchovní (mystická) se nedají oddělit.

Křesťanské společenství by tedy mělo lidem nabídnout všechny tyto tři rozměry: učit, naslouchat Božímu slovu a modlit se. Když lidé v daném společenství dokážou naslouchat sobě samým, zažijí rozjímání nad Božím slovem, které by bylo osobní, tak to pro ně může být velká pomoc na jejich cestě k víře.

Zmínil jste se o tom, že zde musí být přítomen osobní rozměr. Ve své knize Free to believe hovoříte především o zkušenosti lásky...

Velice prostě to můžeme vyjádřit takto: Víra znamená říci "ano" na jiné "ano". Je to naše "ano", naše odpověď na "ano" lásky, kterým k nám v Ježíši Kristu hovoří Bůh. Boží "ano" přichází první, je velmi jasné a univerzální. Naše "ano" je více konkrétní, temné a nevýrazné.

Ale pokud je tomu tak, jak jsme řekli, pak začátek celé cesty víry je Boží zjevení. Je to stálé přícházení Boha k nám. Je to milostný příběh (love story). Bůh k nám přichází v lásce, aby za nás zemřel. Jak řekl kanadský teolog Lonergan, "víra je vědění, které se zrodilo v náboženské lásce." Je to zvláštní druh vědění, které se zrodilo z překvapení. Když jste milováni, všechno je pro vás překvapením. A když dokážete rozpoznat, že jste milováni, změní to všechno.

***

Michael Paul Gallagher (*1939) je kněz a irský jezuita. Nejprve přednášel literaturu na University College v Dublinu a poté pracoval několik let v Papežské radě pro kulturu ve Vatikáně. V současné době je profesorem fundamentální teologie na Gregoriánské univerzitě v Říme. Je autorem řady odborných článků a několika knih: Letters on Prayer (Dopisy o modlitbě),  Where is Your God? (Kde je tvůj Bůh?), Free to believe (Svobodný uvěřit) aj.

Další články z podrubriky Víra a rozum

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní­ stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
Víra a rozum


Cyklus vzdělávacích pořadů ?Víra a rozum? vznikl při příležitosti třetího výročí od vydání stejnojmenné encykliky Jana Pavla II. Jak sám název napovídá, hlavním cílem bylo otevřít prostor k dialogu mezi náboženstvím a racionálním myšlením. Mimo jiné jsme prostřednictvím rozhovorů s teology, filozofy a exaktními vědci hledali odpovědi na otázky spojené se vztahem evoluční teorie a biblického obrazu stvoření světa, s genetickými manipulacemi, s lidským klonováním, s relativizací pravdy, s důkazy Boží existence apod.
Jiné seriály
Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma

Čeští teologové 50. let 20. století

Kardinál Beran vzpomíná - archivní záznam rozhovoru

Ze zápisníku diplomata

Konzervativní hodnoty v politice

Společné dědictví aneb Židovské kořeny eucharistie

Postní zamyšlení

Cesta do Compostely

Postní zastavení

O Kompendiu sociálního učení církve

Víra je ze slyšení

Svatí římského kánonu

O poutích a putování - Česká zastavení ve Svaté zemi

Koncilní teolog vzpomíná...

 Nově na webu
Svatý otec: O problému zla ve světě

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Bez evangelizace není možná integrace

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Církev nemůže zůstat vězeňkyní Západu

Rozhovory: Vztahy k FSSPX pro mne nejsou problémem vítězů či poražených

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv červenec 17
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

Starší zprávy >

Náš tip

Adolescence není patologie

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konfliktů

Růst víry v kněžském životě