RadioVaticana.va

   30. 4. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2630
Poslechem z webových stránek.1710
Četbou textů na webových stránkách.3129
Poslechem i četbou.1810


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Papež František v Egyptě – 1. den

Hlásání evangelia není žádný karneval

Duch svatý dává svobodu a smělost hlásat Krista




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Seriály

 Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma 

14.1.2006 

Sv. Mikuláš ve vězení - S. Nicola in carcere

Johana Bronková

Po několikaměsíční odmlce se dnes vracíme k pravidelným sobotním cestám po posvátných místech Říma. Přestože zelená liturgická barva už naznačuje, že vánoční čas minul a vpluli jsme do všedních dnů nového roku, vrátíme se dnes ještě ke kostelu zasvěcenému světci, který je spjatý s vánoční dobou: k nejstaršímu z chrámů sv. Mikuláše ve Věčném městě.

S. Nicola in carcere ? Sv. Mikuláš ve vězení, toto podivně znějící jméno patří neméně podivně vyhlížejícímu kostelíku dnes izolovanému rušnými silnicemi mezi Marcellovým divadlem a Tiberou. Název odkazuje pravděpodobně na vězení, které stálo v blízkosti kostela. Antické sloupy v obvodových zdech na první pohled prozrazují pradávnou historii místa. Kostel zasvěcený Divotvůrci z Myry pohltil do zdiva části hned tří antických chrámu, které stály na Foru Holitoriu, bylinném trhu, sousedícímu na jižní straně se slavným dobytčím trhem, s Forem Boariem. Dočítáme se o nich u Tacita, Livia i Cicerona. Nejmenšímu z chrámů patřily dobře viditelné dorské sloupy z travertinu na jižní fasádě kostela, zachované včetně kompletního kladí. Chrámek zasvěcený Naději (Spes) byl postaven za první punské války (264-241 př. Kr.) a restaurovaný nejprve v roce 212 před Kristem a naposled 17 let před Kristem. Před vchodem do kostela jsou dosud znatelné stupně prostředního, největšího z chrámů, jehož cella se do značné míry kryje hlavní lodí kostela, jak dokládají také báze sloupů zachované v kryptě. Vznik chrámu se datuje do začátku 2. století před Kristem (197-194), restaurován byl podobně jako předchozí v roce 20 před Kristem a nesl zasvěcení Junoně Zachránkyni, Juno Sospita. Sloupy, které stály po obvodu třetího z chrámů zůstaly na svých místech, na severní straně kostela sv. Mikuláše. Stejně jako chrám Naděje i tento byl postaven za první punské války, restaurován v druhém desetiletí před narozením Krista a nesl zasvěcení bohu Janovi.
Nejstarší stopy křesťanského kultu dokládají náhrobní desky ze 4. století, které se našly v podzemí kostela.

Kult sv. Mikuláše patří bezesporu k nejrozšířenějším v celém západním i východním křesťanstvu. Podle Liber pontifikalis vznikly první místa jeho kultu v Římě za papeže Lva IV (847 ? 855), krátce na to světcův jmenovec, Mikuláš I. zasvětil biskupovi z Myry první kapli u Sta Maria del Cosmedin. Nedaleko vzniká později také diakonie Sv. Mikuláše ve vězení. Přesné datum jejího vzniku ovšem neznáme. Jisté je, že se o ní mluví v souvislosti s pontifikátem bl. Urbana II. (1088 ? 29.7.1099), který nastoupil na papežský trůn jen rok po proslulém přenesení světcova těla z Myry na území dnešního Turecka, do jihoitalského Bari.

Mikuláš se narodil v maloasijském městečku Patara v Licii, kolem roku 270, jako jediný syn zbožných a bohatých rodičů. Brzy proslul zbožností a křesťanskou láskou. Byl zvolen biskupem v Myře a jeho sláva jako divotvůrce se rozšířila ještě za jeho života. Zemřel mezi léty 345-352. Všechna vyprávění o jeho životě připomínají, jak svou štědrostí zachránil tři dcery zchudlého muže před nectným životem, když jim v noci oknem hodil do místnosti tři měšce zlata. Tento čin mu vysloužil místo i v Dantově Božské komedii a zejména na západě se stal takřka světcovým emblémem, vstoupil do jeho ikonografie.

Křesťanský západ se zmocnil relikvií sv. Mikuláše způsobem, který dnes příliš sympatií nebudí. Námořníci z Bari, v doprovodu dvou kněží Lupa a Grimoalda, jednoduše přepadli chrám skrývající uctívané ostatky, a když zklamaly pokusy o uplacení mnichů, kteří o ně pečovali, odnesli si vzácnou kořist násilím. Psalo se právě 9. května 1087, když dorazili k italským břehům. V Římském martyrologium se objevuje toto datum jako druhý svátek světce, vedle jeho dies natalis, 6. prosince, dodnes připomínaného folklórními tradicemi po celém křesťanském světě.

Vraťme se ale k našemu kostelu. Trojlodní bazilikální rozvrh s příčnou lodí, která nevystupuje z obrysu stavby, pastoforia po stranách presbytáře, to vše odkazuje k řecko-syrské architektuře, importované do Říma v VII. století. Jeden ze zachovaných nápisů připomíná vysvěcení kostela v roce 1128 a vztahuje se patrně k obnově kostela v 1. čtvrtině 12. století. Z té doby se zachovaly také fresky se starozákonními proroky a s Křtem Krista, přenesené z krypty do vatikánských muzeí. O dalších úpravách svědčí gotický portál po pravé straně kostela, objednaný titulárním kardinálem Giovanni Gaetanem Orsinim, budoucím papežem Mikulášem III. (1277 ? 22.8.1280).

Na konci 16. století se vystřídali co by tituláři kostela dva další významní kardinálové: Federico Borromeo, bratranec Karla Boromejského, a Pietro Aldobrandini, synovec papeže Klementa VIII. Mezi důležité akcenty potridentské reformy, kterou se oba kardinálové snažili uvádět do života, patřilo šíření kultu světců, zvláště raněkřesťanských mučedníků. Na jejich radikálním svědectví, v němž se připojili ke Kristově oběti totiž vyrostla a trvá římská církev. Proto byla v té době otevřena krypta kostela a pod hlavní oltář byly přeneseny relikvie mučeníků Marka a Marcelliana, Simplicia, Faustina a Viatrice (či Beatrice). Marek a Marcelián byli podle tradice křesťanští bratři, vysvěcení na jáhny ve vězení papežem Caiem (283 ? 296). Před mučednickou smrtí vykonali mnoho zázraků. Po krutém mučení byli probodeni kopím a pohřbeni při Via Appia. (podle Passio Sebastiani). Také ve zprávách o Simpliciovi a Faustinovi jsme odkázáni na Passio, které historici nepokládají za spolehlivé. Tradice říká, že byli popraveni za Diokleciána a vhozeni do Tibery. Jejich sestra, Viatrice, našla mučednickou smrt přesně rok po svých bratřích ? křesťanské společenství si jejich památku připomínalo 29. července.

Po přenesení relikvií za kardinála Borromea, se kardinál Aldobrandini zasadil o zvelebení celého chrámu. Novou fasádu vybudoval rodinný architekt, Giacomo della Porta (dokončena byla roku 1599) a k výzdobě kostela byli přizváni věhlasní malíři té doby ? Orazio Gentileschi, Marco Tullio Montagna a Giovanni Baglione. Právě Baglione provedl v příčné lodi dodnes zachovaný cyklus fresek s předobrazy eucharistie: mana na poušti, oběť Melchisedechova, Anděl přinášející chléb Eliášovi a další scény.

Vzhled kostela ovšem pozměnily zejména zásahy provedené po polovině 19. století, pod vedením architekta Gaspara Serviho. Z té doby pocházejí velké freskové obrazy v hlavní lodi kostela s příběhy ze života sv. Mikuláše, stejně jako z ikonografického hlediska komplikovaná freska v konše apsidy kostela, oslavující pontifikát Pia IX. Scéna pod ní představuje apokryfní příběh o sv. Mikulášovi na nicejském koncilu, kde měl odsoudit Ariovy bludy.

Na žádost Pia IX. Povolilo v roce 1850 italské Ministerstvo obchodu kapitule od Sv. Mikuláše objednat kopie dvou slavných pláten z římských kostelů ? Guercinovy Nejsvětější Trojice a Nanebevzetí P. Marie od Annnibale Carracciho.

Až do roku 1934 byl v levém transeptu umístěn relikviář s plátnem potřísněným Kristovou krví, věnovaný do chrámu Giuliem Savellim v roce 1708 a uctívaný Konfraternitou nejsvětější krve, založenou sv. Gasparem del Bufalo (1808).

O proměnách časů svědčí také zasvěcení kupolové kaple při levé boční lodi kostela. Původně středověká kaple byla přestavena na konci 17. století a dnešní vzhled dostala za Pia IX. Na oltáři v rámu se zlacenými paprsky je umístěn obraz P. Marie Guadalupské, uctívaný jezuitskými misionáři v Mexiku. V roce 1773, tedy právě když byl zrušen jezuitský řád, byla přivezena do Říma a umístěna v kostelíku P. Marie in Vincis. Ten byl ovšem zbořen při regulaci uliční sítě v roce 1929. A tak se stalo, že se patronka Latinské Ameriky setkala na římské půdě s biskupem Divotvůrcem, jehož ostatky byly ukradeny v Asii, aby posilovaly víru Evropanů.

Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma


Cyklus vzdělávacích pořadů Vatikánského rozhlasu Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma popisuje historii, vývoj a současný stav sakrálních památek "Věčného města". Autorkou cyklu je Johana Bronková (*1973). Studovala dějiny umění, filosofii a dálkově teologii UK v Praze. V letním semestru 1997 byla na studijního pobytu na římské universitě La Sapienza. V roce 1999 nastoupila jako interní doktorandka Ústavu pro dějiny umění FFUK. Ve školním roce 2000-2001 učila dějiny umění na Týnské škole v Praze. Následující rok pokračovala - díky stipendiu Alfreda Badera - ve studiu v Římě. Nyní pracuje jako redaktorka Vatikánského rozhlasu a dokončuje svou disertační práci.
Jiné seriály
Víra a rozum

Čeští teologové 50. let 20. století

Kardinál Beran vzpomíná - archivní záznam rozhovoru

Ze zápisníku diplomata

Konzervativní hodnoty v politice

Společné dědictví aneb Židovské kořeny eucharistie

Postní zamyšlení

Cesta do Compostely

Postní zastavení

O Kompendiu sociálního učení církve

Víra je ze slyšení

Svatí římského kánonu

O poutích a putování - Česká zastavení ve Svaté zemi

Koncilní teolog vzpomíná...

 Nově na webu
Svatý otec: Pro věřícího je jediným přípustným extremismem láska

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): O koncentračních táborech, uprchlících a médiích

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): O islámu, křesťanství a globalizaci

Rozhovory: Ukazování prstem se může proměnit v alibi

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv duben 17
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Starší zprávy >

Náš tip

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konflitků

Růst víry v kněžském životě

Milosrdenství vyžaduje statečnost, vzdorujme teroru láskou