RadioVaticana.va

   27. 5. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2764
Poslechem z webových stránek.1815
Četbou textů na webových stránkách.3291
Poslechem i četbou.1892


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Petrův nástupce přijal prezidenta USA

Papež oznámil jmenování pěti nových kardinálů

P. Boulad SI: Dialog s muslimy je v patové situaci




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Seriály

 Společné dědictví aneb Židovské kořeny eucharistie 

10.12.2005 

Amen

?Ať se stane?

Aleksander Kowalski

?Amen? patří mezi hebrejské termíny, které byly pečlivě zachovány v křesťanské liturgii ? vedle takových jako Alleluja, Hosanna, Sabaot, Cherubín, Serafín, nemluvě o celé řadě jmen hebrejského původu, počínaje od samotného jména Ježíš. Zdá se, že liturgické užití hebrejského jazyka bylo vždy přijímáno bez diskuse. V 9. století, v době slovanské misie sv. Cyrila a Metoděje, bavorští kněží na Velké Moravě zpochybňovali staroslověnskou liturgii s tím, že liturgicky přijatelné jsou pouze tři jazyky: latina, řečtina a právě hebrejština. Stejný názor tehdy hlásaly také v Benátkách. Hebrejština tedy nebudila nejmenší podezření, přestože s jinými jazyky to nebylo tak samozřejmé. Sv. Cyril ? Konstantin, velký vzdělanec a polyglot, uměl vedle mateřské řečtiny nejen latinsky a staroslověnsky, ale mimo jiné také hebrejsky. Věděl, že na křesťanském východě se odedávna slouží liturgie v mnoha jazycích. Když na to téma diskutoval v Benátkách, vyjmenoval mezi těmito jazyky arménštinu, gruzínštinu, arabštinu, koptštinu a syrštinu, dodnes užívané ve východních církvích.

Se slovem ?Amen? se v křesťanské liturgii setkáváme nepochybně nejčastěji. Termín byl přejat z hebrejské Bible a z judaismu, kde se často užívá jako potvrzení vyslovované na konci modlitby nebo formulí smíření, požehnání, prokletí či přísahy. Odvozeno je ze slovesa amàn, které vyjadřuje představu být ?mocný?, ?pravdivý?, ?důvěryhodný?. A znamená ?skutečně?, ?určitě?, ?opravdu tak?, ?samozřejmě?, nebo prostě ?ano?. V Septuagintě, v nejstarším řeckém překladu Bible, je slovo Amen v originálním hebrejském znění zachováno jen zřídka, a vždy ve výrazně liturgickém kontextu. Překládá se slovem génoito ? ?ať se stane?, tedy spíš ve smyslu přání než jistoty. Přesto ale jak Nový zákon, tak i křesťanská liturgie v různých jazycích nadále zachovávají hebrejskou formu Amen. Dovoluje to brát v úvahu celé bohatství významů tohoto termínu ? pokud se samozřejmě věnuje pozornost odpovídající biblické liturgické katechezi. Jinak samozřejmě v běžném povědomí často převládne dojem, že Amen znamená cosi jako ?konec, tečka.?

Tak tomu ovšem není. Jde o termín příbuzný s podstatným jménem èmet ?pravda?, a různé formy slovesa amàn znamenají ?věřit?, ?doufat?, ?být věrný, věrohodný, silný, neodvolatelný, trvalý.? V hebrejském textu Izajášovy knihy se mluví přímo o ?Bohu Amen? (Iz 65,16), což překlady, počínaje řeckou Septuagintou, opisují zpravidla jako ?Bůh věrný? nebo ?pravdivý? nebo také ?Bůh pravdy?. Např. v Kralické bibli (1613) text zní: ?Ten, kterýž bude sobě požehnání dávati na zemi, požehnání dávati sobě bude v Bohu pravém, a kdož přísahati bude na zemi, přísahati bude skrze Boha pravého...? V latinské Vulgátě sv. Jeroným ovšem zachoval obrat ?Bůh Amen?. Ve 20. století zůstal Izajášův výraz přeložen s hebrejským Amen ve francouzském ekumenickém překladu, zvaném TOB.

Zatímco Izajáš mluví o ?Bohu Amen?, v Apokalypse, poslední knize Nového zákona, patří tento titul Kristu. Čteme tam: ?Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, Svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího.? (Zj 3,14). A sv. Pavel v 2. listu Korinťanům píše: ?Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus... nebyl zároveň ?ano? i ?ne?, nýbrž v něm jest jasné ?Ano?! (2 Kor. 1,19-20). V řeckém textu Nového zákona se ?Amen? objevuje celkem 126krát. Z toho nejčastěji ? 99krát v ústech Krista, ve slovech Amèn légo hymîn, které se obvykle překládá: ?Vpravdě vám říkám?. Vulgáta, podobně jako syrská Pešitta, zachovala původní termín Amen, čteme v ní: Amen dico vobis. Když Kristus užíval tato slova, můžeme to považovat za jeho představení, ve kterém se odvolává na svou neustálou, plnou shodu s vůlí Otce, kterému vždy říká ?Ano!?. Také mimobiblická tradice, jak židovská, tak i křesťanská, přikládá termínu Amen velkou váhu. V traktátu babylonského Talmudu nazvaném Berachòt se zachovala dokonce diskuse o tom, kdo je důležitější, zda ten, kdo modlitbu přednáší nebo ten, kdo na ni odpovídá Amen. Někteří rabíni se přikláněli k tomu, že důležitější je, kdo vyslovuje Amen. I to ukazuje na význam přikládaný tomuto slovu. Upozorňuje se také na to, že má být vyslovováno výrazně a s přesvědčením. Otcové církve spatřovali ve vyslovování Amen výraz víry v hlásaná slova a ve svátosti. Sv. Augustin ve svých mystagogických katechezích vysvětluje novokřtěncům, že amen znamená: ?To je pravda? a jeho vyslovení je totéž, co vlastní podpis.
Amen se často objevuje v eucharistické liturgii. V latinském obřadu má zvlášť důležité místo na konci velké eucharistické modlitby, po slovech kněze: ?Skrze Něho a s Ním a v Něm, je Tvoje všechna čest a sláva, Bože, Otče Všemohoucí, v jednotě Ducha svatého, po všechny věky věků.? Věřící na to odpovídají Amen, a tak vyznávají víru v tajemství Eucharistie. Znovu pak vyslovují slavnostní Amen před přijetím hostie, aby potvrdili svou víru v Kristovu přítomnost. Tento starobylý zvyk, který připomíná už ve III. Století Hypolit Římský v Apoštolské tradici (Trad. Apost. 23,6), v pozdějších dobách zanikl. Vrátil se znovu teprve po II. Vatikánském koncilu s liturgickou reformou. I v dobách, kdy věřící přistupovali ke svatému přijímáni mlčky, kněz před přijetím říkal: ?Tělo pod způsobou chleba a pod způsobou vína Krev Pána našeho, Ježíše Krista, ať uchrání mou duši pro život věčný. Amen.?
Oproti tomu ve všech východních obřadech ? a v západním křesťanství v mozarabském ritu, dodnes praktikovaném ve Španělsku ? věřící odpovídají Amen jak po konsekraci chleba, tak i vína. Na křesťanském východě i západě tedy tento hebrejský termín stále slouží k vyjádření víry v Eucharistii. Přeložila J. Bronková

Další články z podrubriky Společné dědictví aneb Židovské kořeny eucharistie

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
Společné dědictví aneb Židovské kořeny eucharistie


Tento seriál vznikl pro vysílání polské sekce Vatikánského rozhlasu u příležitosti probíhajícího roku eucharistie. Autorem seriálu je pan Aleksander Kowalski (*1950 Katowice), který je od roku 1982 redaktorem Vatikánského rádia. Studoval v Polsku na Katolické universitě v Lublinu (1968-1976) a potom v Římě na Papežském biblickém institutu (1976-1979). Absolvoval také kurzy syrské patrologie na Papežském východním institutu. Zabývá se zejména dějinami biblické interpretace v raném křesťanství, zvláště v syrské literatuře, a jejími vztahy k exegetické tradici judaismu. Je ženatý a má tři děti.
Jiné seriály
Víra a rozum

Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma

Čeští teologové 50. let 20. století

Kardinál Beran vzpomíná - archivní záznam rozhovoru

Ze zápisníku diplomata

Konzervativní hodnoty v politice

Postní zamyšlení

Cesta do Compostely

Postní zastavení

O Kompendiu sociálního učení církve

Víra je ze slyšení

Svatí římského kánonu

O poutích a putování - Česká zastavení ve Svaté zemi

Koncilní teolog vzpomíná...

 Nově na webu
Svatý otec: Emauzy, cesta naděje

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Politika posedlá nebem

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): O islámu, křesťanství a globalizaci

Rozhovory: Vztahy k FSSPX pro mne nejsou problémem vítězů či poražených

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv květen 17
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

Starší zprávy >

Náš tip

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konflitků

Růst víry v kněžském životě

Milosrdenství vyžaduje statečnost, vzdorujme teroru láskou