RadioVaticana.va

   25. 9. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denní­ch pořadů       

Hlavní­ stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.3366
Poslechem z webových stránek.2196
Četbou textů na webových stránkách.3926
Poslechem i četbou.2252


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání­

Odkazy


Zasílání­ novinek

Nejčtenější­

Papež František k otázce migrantů: kéž je váš hlas vždy pohotový a prorocký

Papežský institut Jana Pavla II. mění název i statuta

Výchova k naději




Eeská provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Eeská republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory senioru

Návštěva papeže v České republice





 
Seriály

 Společné dědictví aneb Židovské kořeny eucharistie 

26.11.2005 

Anamnéze

"Vzpomínka" na Kristovu smrt a zmrtvýchvstání

Aleksander Kowalski

Velmi důležité místo ve velké eucharistické modlitbě, neboli v anafoře nebo mešním kánonu, patří anamnézi. Je to slovo řeckého původu, které znamená ?připomínka? nebo ?vzpomínka? a označuje modlitbu připomínající Kristovu smrt a zmrtvýchvstání, kterou celebrant vyslovuje po proměňování. V různých formách se objevuje ve všech liturgiích křesťanského východu a západu. Například v první eucharistické modlitbě, nazývané římský kánon, kněz říká: ?Proto na památku požehnané smrti, slavného vzkříšení a nanebevstoupení tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, obětujeme, Bože, ke tvé slávě my, tvoji služebníci i tvůj svatý lid, dar z tvých darů, oběť čistou, oběť svatou, oběť neposkvrněnou: svatý chléb věčného života a kalich věčné spásy.?
V anamnézi nejde jen o památku na dávno minulé události, od kterých nás dělí dva tisíce let. Za anamnézi, tedy ?památku?, bychom mohli označit celou Eucharistii ? ve shodě s Kristovými slovy při poslední večeři: ?To čiňte na mou památku (Lk 22, 19; 1 Kor 11,24-25) ? což zní řecky: eis tēn emēn anámnēsin. Tato ?památka? zpřítomňuje účastníkům liturgie to, co Bůh učinil pro jejich spásu. Eucharistická připomínka spasitelného působení Boha, je pro dnešního člověka stále aktuální. Oběť, kterou Syn Boží přinesl svému Otci na Kříži, se obnovuje při každé mešní liturgii. Když se jí účastníme, můžeme oběť kříže znovu prožít.

Za anamnézi můžeme označit také židovskou paschální večeři, která připomíná nejdůležitější události dějin vyvoleného lidu, jež mají zásadní význam jak pro jeho národní svébytnost, tak pro samotnou existenci tohoto národa v dějinách ? totiž vyjití Izraelitů z egyptského otroctví. Je to událost stále aktuální. Vyjadřuje to jeden z textů recitovaných při paschální večeři: ?V každém pokolení ať každý člověk pamatuje, že on sám vyšel z Egypta? (Ex 13,8). Nejen naše otce zachránil, ten, který je Svatý ? ať je požehnán ? ale také nás zachránil spolu s nimi, jak bylo řečeno: ?Ale nás odtamtud vyvedl, aby nás uvedl sem a dal nám zemi, kterou přísežně přislíbil našim otcům?. (Dt 6,23) ? a po těchto dvou citacích z exodu, tedy 2. knihy Mojžíšovy, a z Deuteronium, čili 5. knihy Mojžíšovy, paschální Haggada pokračuje: Proto musím děkovat, oslavovat, velebit, chválit, vyvyšovat, ctít, dobrořečit a prokazovat poctu Tomu, který prokázal všechny tyto divy našim otcům i nám samým. Vyvedl nás z otroctví do svobody, ze smutku do radosti, z nářku do svátečního dne, z temnoty do jasného světla, z područí do spásy?.

Haggada připisuje uvedený text Gamalielovi, kterého označuje čestným titulem Rabban, to znamená ?náš učitel?. Poprvé byl tento titul udělen Gamalielovi Staršímu. Je to postava známá nejen z židovských pramenů, ale také z Nového zákona. Ve skutcích apoštolským čteme, že tento učitel zákona, kterého si vážil všechen lid, vymohl na veleradě propuštění apoštolů (Sk 5,34-40) a že byl v Jeruzalémě učitelem sv. Pavla (Sk 22,3). Titul Rabban dostalo v Písmu i několik dalších znalců zákona, nosících jméno Gamaliel ? jeho potomkům. Mnoho badatelů ale má za to, že právě Gamaliel Starší je autorem slov, která Židé opakují rok co rok při paschálním stolet. To by znamenalo, že je můžeme datovat právě do doby Krista a apoštolů.

Jestliže židovská paschální hostina představuje účast na událostech vyvedení z Egypta, které se při ní připomínají, o to víc je srozumitelné, proč Pán Ježíš vybral právě tento svátek mojžíšovského náboženství k poslední večeři. Eucharistie nám dává podíl na událostech utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Krista. Dovoluje nám účastnit se jeho oběti na kříži. Můžeme tedy říci, že křesťané, kteří se účastní Eucharistie se jakýmsi způsobem přenášejí na Kalvárii, stojí pod křížem spolu s Marií a dalšími lidmi, kteří zůstali věrní Ježíšovi až do konce. Stojí také před Jeho prázdným hrobem spolu s ženami, které tam přišli, aby pomazali tělo Ukřižovaného vzácnými mastmi, a nenalezly ho ? ale uslyšeli radostnou zprávu, že Pán vstal z mrtvých. Není náhodou, že při velké eucharistické modlitbě se vždy spojujeme se společenstvím svatých ? a zvláště s Matkou Boží a s apoštoly, tedy právě se svědky Kristovy smrti a zmrtvýchvstání. Během mše svaté totiž tajemným způsobem sdílíme jejich zkušenost.

Přeložila Johana Bronková

Další články z podrubriky Společné dědictví aneb Židovské kořeny eucharistie

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní­ stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
Společné dědictví aneb Židovské kořeny eucharistie


Tento seriál vznikl pro vysílání polské sekce Vatikánského rozhlasu u příležitosti probíhajícího roku eucharistie. Autorem seriálu je pan Aleksander Kowalski (*1950 Katowice), který je od roku 1982 redaktorem Vatikánského rádia. Studoval v Polsku na Katolické universitě v Lublinu (1968-1976) a potom v Římě na Papežském biblickém institutu (1976-1979). Absolvoval také kurzy syrské patrologie na Papežském východním institutu. Zabývá se zejména dějinami biblické interpretace v raném křesťanství, zvláště v syrské literatuře, a jejími vztahy k exegetické tradici judaismu. Je ženatý a má tři děti.
Jiné seriály
Víra a rozum

Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma

Čeští teologové 50. let 20. století

Kardinál Beran vzpomíná - archivní záznam rozhovoru

Ze zápisníku diplomata

Konzervativní hodnoty v politice

Postní zamyšlení

Cesta do Compostely

Postní zastavení

O Kompendiu sociálního učení církve

Víra je ze slyšení

Svatí římského kánonu

O poutích a putování - Česká zastavení ve Svaté zemi

Koncilní teolog vzpomíná...

 Nově na webu
Svatý otec: Nejhorší hřích je nedůvěřovat v Boží lásku

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): O geopolitice a spiknutí mezinárodního terorismu

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Nikoli zdi či mosty, migrace je otázkou způsobů

Rozhovory: Nerozumím světu geopolitiky

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv září 17
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 

Starší zprávy >

Náš tip

Adolescence není patologie

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konfliktů

Růst víry v kněžském životě