RadioVaticana.va

   24. 11. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denní­ch pořadů       

Hlavní­ stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.3662
Poslechem z webových stránek.2350
Četbou textů na webových stránkách.4148
Poslechem i četbou.2443


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání­

Odkazy


Zasílání­ novinek

Nejčtenější­

Krása smrti je v setkání s Pánem

V adventu nový (francouzský) Otče náš

Proti kulturní a duchovní kolonizaci je jediný lék - mučednictví




Eeská provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Eeská republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory senioru

Návštěva papeže v České republice





 
Publicistika

 Reportáže, reflexe, sloupky 

14.11.2017 

S Tolkienem o tajemství očistce

Jana Gruberová

V čase, kdy vzpomínáme na všechny věrné zemřelé a ze stromů padá listí, utěší a povzbudí četba krátkého příběhu z pera autora, známého mnohem obsáhlejšími romány a ságami. Je jím John Ronald Reuel Tolkien (1892-1973), filolog a praktikující katolík, který o své trilogii „Pán prstenů“ prohlásil, že se „v zásadě jedná o náboženské a katolické dílo“. Jak doplňuje v dopise jezuitovi o. Robertu Murrayovi (z 2. prosince 1953), „zpočátku si toho nebyl vědom, ale dospěl k tomuto názorů při korekturách“. Tolkien vysvětluje, že se při psaní vyhýbal jakýmkoli religiózním odkazům či popisům kultovních praktik, přesto ale náboženský prvek utkvěl v příběhu jako celku a jeho symbolice, byť to do něj nebylo programově zabudováno. „Upřímně řečeno jsem toho vědomě naplánoval jen velmi málo“, doznává autor, „a měl bych být nesmírně vděčen za to, že jsem byl od osmi let vychováván ve víře, která mne sytila a naučila mne tomu málu, co znám“, píše anglický profesor svému jezuitskému příteli.

Drobná povídka „Nimralův list“ (Leaf by Niggle, česky „List od Nimrala a jiné příběhy“, Argo 2008), napsaná v letech hrozící druhé světové války (1938-1939) a poprvé publikovaná těsně po jejím konci (1945), je malý, avšak cenný literární klenot, přístupný také čtenářům, kteří nemohou či nechtějí zdolávat mnohasetstránkové Tolkienovy svazky. Ačkoli také zde se autor brání alegoriím, které, jak sám podotýká, nejsou správným prostředkem k předávání pravdy, plně se zde projevuje jeho víra ve věčný život, kterému předchází „konečné očišťování vyvolených“ (Katechismus katolické církve, 1031). Vypráví se tu příběh amatérského malíře Nimrala, „človíčka, který měl před sebou dalekou cestu“, aniž „by pospíchal s přípravami“. Protagonista příběhu se v posledních dnech před cestou soustřeďuje zejména na malbu stromu, která „začala listem polapeným ve větru“ a rozrůstá se do obrazu nevídaných rozměrů. V soustředěné práci Nimrala něco neustále vyrušuje a zejména jej nejrůznějšími nároky obtěžuje chromý soused Farský, jemuž se malíř snaží vyhovět, byť s vnitřním vztekem a odmlouváním. Práce na obraze nakonec zůstává nedokončena, protože Nimral je takzvaným Inspektorem domů vyslán na cestu.

Druhá část povídky přináší jedinečnou literární vizi očistce – Nimral se dostavuje bez zavazadel, a proto je poslán do ozdravovny v chudobinci, která se podle jeho vlastních slov podobá spíše vězení. Ačkoli vykonává tvrdé a monotónní práce, začíná si uvědomovat, že je „pánem svého času (…), v nitru je klidnější a když je čas odpočinku, umí opravdu odpočívat“. Jak sám přiznává, v tomto mezistavu „se čekalo na to, až mu bude líp, ale to „líp“ se posuzovalo podle nějakého zvláštního vlastního měřítka“. Ve zmíněné nemocnici Nimral vyslechne rozhovor dvou hlasů – jednoho přísného a druhého laskavého. Čtenář je může ztotožnit se spravedlností a milosrdenstvím Božího zraku. „Mohlo by se zdát, že jde o dva protiklady, ale ve skutečnosti tomu tak není, protože právě Boží milosrdenství naplňuje opravdovou spravedlnost“, řekl papež František v jedné své katechezi (3.2.2016) a tato skutečnost platí také pro Nimrala. Postupuje „na další předstupeň“ – tedy před brány ráje, aby se v nádherné krajině svého nedokončeného obrazu setkal – a smířil – s dotěrným sousedem Farským. V travnatém údolí se jejich duše konečně osvěžují, zotavují a oddechují si, než se chtějí a mají ubírat dál k Horám na horizontu obrazu a cítí se na to připraveny.

Jak Tolkien uzavírá, „jaké jsou však tyto Hory doopravdy a co leží za nimi, to mohou říci jen ti, kdo na ně vystoupili“. Povídka anglického lingvisty se samozřejmě rozvíjí na více úrovních – jsou na ní patrné autobiografické rysy a lze ji vykládat jako alegorii Tolkienovy vlastní tvorby, trvale rušené vnějšími povinnostmi. Setkáváme se v ní také se sžíravou kritikou stávajícího světového řádu a jeho eugenických tendencí v pasáži, kdy Nimralovi rádobypřátelé po malířově smrti hodnotí jeho život a dílo. Kvůli „nulovému praktickému a ekonomickému užitku pro Společnost“ jej považují za „hlupáka a budižkničemu“. Soudí proto, že takový zbytečný člověk je vhodný k odstranění – rozuměj „předčasnému vyslání na cestu“, či, řečeno moderním termínem, „vyšoupnutí na velké Smetiště“. Nimralovu tvorbu označují za staromódní soukromé snění, dnes již nepoužitelné v protikladu ke „smělým mladým mužům, kteří se nebojí nových nápadů a nových postupů“.

Sám Tolkien se o své krátké povídce nicméně vyjádřil ve smyslu jasné vize katolického očistce. Jak píše v jednom dopise, pokusil se ukázat, jak „by tvor mohl být přijat do Stvoření“. A jistě není náhodou, že při zádušní bohoslužbě po Tolkienově smrti zazněla slova, která právě jedna z jeho postav, malíř Nimral, pronáší při pohledu na svůj kdysi nedokonečný, ale teď již dokonalý a živý Strom, s nímž se setkává v předstupni ráje: „Je to dar!“.

Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní­ stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Kostely jsou místo služby, nikoli supermarket

Kristova přítomnost proměňuje rány velikonočním světlem

Římský biskup vyzval ke kontemplativnímu pohledu na migraci

Když se modlíš, říkej Otče náš

Papež: Zvítězit nad dostředivou silou vlastních zájmů

Vatikánský mluvčí o asijské cestě papeže Františka: skutečná periferie

Vatikánská muzea uspořádají první výstavu v Číně

Kardinál Bo: Poprosili jsme papeže, aby nevyslovoval slovo „Rohingya“

Nový kostel chaldejské komunity ve Švédsku

Matky přemáhají každý perverzní výchovný systém ideologických diktatur

Nepečujme příliš sami o sebe a vlastní společenství, vyzval papež františkány

Svatý otec se modlil za mír v Jižním Súdánu a Demokratické republice Kongo

 Nově na webu
Svatý otec: Pán ať z nás učiní tvůrce pokoje

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Falešnost statistik

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): S Tolkienem o tajemství očistce

Rozhovory: Opakem omylu není pravda

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv listopad 17
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Starší zprávy >

Náš tip

Lidé nemohou zabránit naplnění Božího Slova

Adolescence není patologie

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konfliktů