RadioVaticana.va

   24. 11. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denní­ch pořadů       

Hlavní­ stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.3662
Poslechem z webových stránek.2350
Četbou textů na webových stránkách.4148
Poslechem i četbou.2443


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání­

Odkazy


Zasílání­ novinek

Nejčtenější­

Krása smrti je v setkání s Pánem

V adventu nový (francouzský) Otče náš

Proti kulturní a duchovní kolonizaci je jediný lék - mučednictví




Eeská provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Eeská republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory senioru

Návštěva papeže v České republice





 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

12.11.2017 

Falešnost statistik

Gilbert K. Chesterton

Je omyl předpokládat, že statistiky jenom nejsou pravdivé, ony jsou také zlomyslné. Jejich každodenní používání dává masám pocit bezmoci a malosti. Rozhodnu-li se kouřit dýmku, nejsem zajisté méně svobodný kvůli tomu, že deset tisíc dalších lidí dělá přesně totéž. Lidé také nepřiměřeně používají výraz „reakce“. Pokud má můj otec za to, že karamel je lepší než med, ale já si myslím, že med je lepší než karamel, řekne se, že v Anglii nastala reakce. Kdosi pro to vynalezl podlý výraz, že se »vychýlilo kyvadlo«.

Člověk by měl být zahanben tím, že je přirovnán ke kousku olova. Kyvadlo se kýve, protože nemůže dělat nic jiného. Je-li však člověk ochoten přemýšlet o sobě jako o kyvadle, nevím, co s tím. Takový člověk by se měl pověsit. Pak by se mohl kývat, jak libo. Živí jedinci však nejednají mechanicky. Živé lidi ani nenapadne představovat si něco takového.

Je pravda, že uvidíš-li nějaký strom, který roste vychýlen na břehu řeky, a násilím jej narovnáš a pustíš zpět, zaujme zase svoji původní polohu. Neplatí to však pro lidskou bytost. Není pravda, že uvidíš-li nějakého váženého pána skloněného nad knihou, násilím jej narovnáš a pustíš, bude se snažit zaujmout svoji původní polohu. Neučiní tak ani omylem. Zaujme hbitě zcela jinou polohu a možná ti přivodí monokl. Statistikové však řeknou, že máš-li dvoutisícovou řadu vážených pánů skloněných nad dvěma tisíci knihami, a ty k nim přistoupíš, silou je narovnáš a pustíš, všichni se vrátí na svá místa jako klávesy na klavíru. Velice o tom pochybuji. Myslím, že ti udělají monokl, a kdybys měl dva tisíce očí, čekali by na svoji příležitost ve frontě jako před divadlem. V každém případě si myslím, že budeš-li se chovat podle onoho statistického prinpicipu, dostaneš – doufám – co proto.

Mám ale ještě další důvod, proč odmítám statistiky. Domnívám se totiž, že jsou naprosto zavádějící i tehdy, jsou-li exaktní. To o čem mluví, může být vskutku občas pravda, ale význam, který tomu dávají, je v každém případě falešný. Neustále je třeba mít na paměti, že tento význam je nejenom tím, čemu bychom měli věnovat pozornost, nýbrž je zpravidla a výslovně tím jediným, co naše mysl vnímá. Když nám někdo na ulici něco říká, vnímáme, co má na mysli, ale neslyšíme, co říká. Totéž se děje, když čteme statistiky. Pro lidský intelekt (který je božský) je nemožné vnímat nějaký fakt jakožto fakt. Fakt je vždycky vnímán jako určitá pravda, což je něco zcela jiného. Pravda je fakt mající význam. Mnohá fakta ovšem nemají žádný význam, který bychom byli schopni odhalit. Avšak lidský intelekt (který je božský), vždycky každému faktu přikládá význam. Slyšíme-li, že pan Robinson koupil novou zástěru, chce se nám říci: To je celý pan Robinson! Budeme-li stále dokola slýchat o tom, že si kdosi ve Worthingu pořídil kočku, budeme v koutku duše bezděčně spřádat představu o nějaké spojitosti mezi Worthingem a láskou k domácím zvířátkům.

Když nám nějaká Modrá kniha nebo Slovník předloží úmornou a renomovanou statistiku např. o tom, že počet arcijáhnů, kteří spáchali vraždu, je dvojnásobně vyšší než počet jáhnů, kteří se dopustili téhož zločinu; anebo že v Battersea se pět tisíc dětiček pokusilo baštit mýdlo, zatímco v Chelsea pouze čtyři tisíce, je takřka nemožné nevyvodit z těchto faktů nějaký závěr anebo alespoň nepřipustit, že něco znamenají, takže vzniká výmysl o nevysvětlitelných podivnostech v Battersea anebo o pochybných mravních kvalitách arcijáhnů. Krátce řečeno, je psychologicky nemožné, nepřikládat vědeckým statistikám nějaký význam. Zpravidla neznamenají nic, a někdy znamenají něco, co není pravda.

Dovolím si podat jeden velice imaginární, ale docela obyčejný příklad toho, jak k tomu podle mého názoru dochází. Předpokládejme, že já a vy bydlíme na nějaké známé ulici. Řekněme, že na čísle 1 žijí Pilkingtonovi. Víme, že Pilkington je nešťastný chudák. Zdá se, že od narození je neschopen jakékoli práce. Byl by na pohovce celý den, kdyby nebylo jeho ženy, která je prudká a trošicku panovačná. I ona jej však dokáže vytáhnout z postele na snídani až kolem jedenácté. Na čísle 2 bydlí Vernon-Spatchcockovi, kteří, jak známo, žijí prostě a nemají na služku. Svoje dny si přesně plánují podle neúprosně zdravého životního stylu. Každé ráno v šest vycházejí na dlouhou procházku do Hampsteadu nebo na nějaké jiné místo, jehož ozdravný účinek je diskutabilní, a vracejí se přesně v jedenáct, aby posnídali: trochu ovoce a mléka nebo nějakou jinou nechutnost. V čísle 3 je můj přítel Miggs, který snídá slušně jako křesťan ve slušnou křesťanskou hodinu. Na čísle 4 bydlí major Macnab, který má nemocnou manželku, a třebaže má ráno hlad, čeká na ni, až přijde, k čemuž dochází obvykle kolem 11 hodiny. V číslech 5 a 6 bydlí dva obyčejní lidé, kteří snídají v devět a v deset. Na čísle 7 bydlí věhlasný pan Hinks, který, jak všichni vědí z jeho četných novinových článků, pracuje nejraději po ránu. Když se rozplývá opar a slunce začíná ukazovat tvář, překypuje jeho mysl fantaziemi, jimiž nás pak obšťasňuje v týdeníku „The Money-Lender“. Píše tedy před snídaní, kterou má těsně po své tvůrčí extázi kolem jedenácté hodiny. Na čísle 8 bydlí jeden lenoch, který vstává na snídani v jedenáct, protože mu to tak vyhovuje. Na čísle 9 bydlí pan poslanec Galahad Graeme, který vstává pozdě ze zřejmých důvodů a s velkým bolením hlavy. Na čísle 10 bydlí Wimbleovy, kteří jsou fixováni na všechno, co je francouzské, a mají déjeuner přesně v jedenáct. Na čísle 11 bydlí muž jménem Pickles, který snídá v 9 hodin.

A nyní do této ulice zavítá pracovník statistického průzkumu. Klade otázky a zjistí neoddiskutovatelný matematický fakt, že z tamějších jedenácti rodin většina, tedy celých sedm snídá v 11 hodin. To je nepochybné. Ale to je vše. Není to fakt, který by něco znamenal. Není to pravda. Žádný význam to nemá. Nejhorší na tom ovšem je, jak už jsem řekl, že jakmile máme tento fakt k dispozici, nezbavíme se pocitu, že je to víc než fakt. Statistik napíše tlustou knihu anebo pronese zásadní přednášku, kde s rozhodností a bystrostí prohlásí: „V té a v té ulici celých sedm rodin z jedenácti snídá v jedenáct hodin.“ A lidská mysl (která, jak už jsem řekl, je božská) z toho bezděčně vyvodí: »Jsou to lenoši.« To je však zcela pomýlené a falešné. Lidé na ulici, kterou jsem popsal, nejsou línější než všichni ostatní. Hinks pracuje jako posedlý. Vernon-Spatchcockovi nesnídají v jedenáct proto, že jsou líní, ale proto, že jsou nadmíru energičtí. Major Macnab celý den pečuje o svoji nemocnou manželku. Z knihy faktů vysvítá, že tato ulice je líná, avšak v knize života kypí a bují. Statistiky nikdy neříkají pravdu, protože nikdy nepodávají důvody. Může existovat devadesát devět důvodů nějakého jednání, a pokud se lidé nedrží žádného, jednají i bezdůvodně.

Možná si myslíte, že tento můj příklad je bizarní nebo nevhodný, protože pracovník statistického shromažďování dat se vlastně nezabýval tím, v kolik vstáváme ke snídani. Nebuďte si příliš jistí. Logika je v podstatě bláznivá, a my nevíme, co by vědečtí despoti lidstva mohli vynalézt příště. Je však přesně a doslovně pravda, že výše popsaná metoda je aplikována na mnoho významných a bolestných morálních problémů našich dnů. Například se aplikuje na problém pití. Příklad této imaginární statistiky říká „Sedm z jedenácti snídá v jedenáct“, ale zapomíná říci, proč snídají v jedenáct. Opravdový statistik pak řekne „Sedm z jedenácti“ (tam či onde) „pije“. Vůbec se však neptá po důvodech. Sednout si a pít je čistě zevnější akt, stejně jako snídat v jedenáct. Dva lidé mohou pít nejenom z různých, ale i protichůdných důvodů. Jones pije, protože je chudý a nemá jiné potěšení. Smith pije, protože je bohatý, a nemá, co by dělal jiného. Brown pije, protože je prozaický a nedovede se těšit jinak. Robinson pije, protože je poetický a může vyhledávat i jiná potěšení, která se mu namanou. Tomkin pije, protože je nevraživý a baží po zážitcích. Jenkins pije, protože je zbabělý a bojí se bolesti.

Moderní statistikové mají vždycky ve zvyku ulpívat na vnějškovostech, které nic neznamenají, oddělit je od jejich psychologických příčin, jež znamenají všechno, a potom je takto separované umísťují do lidské mysli (která opodstatněně nese přívlastek božská), kde budí naprosto falešný dojem. Říkají: „Na Tub Street snídalo v jednáct hodin tolik a tolik rodin“, třebaže některé kvůli lenosti, jiné kvůli přilišné energičnosti a další zcela epizodicky. A dodávají: „Tolik a tolik lidí se opilo,“ třebaže je mezi nimi šťastný manžel, dva nešťastní literáti a jeden opilec. A bezdůvodně tvrdí: „Na jedné z našich ulic jich bylo tolik a tolik.“ K čemu nám to zpropadeně všechno je?

The Falsity of Statistics, Illustrated London News, November 18, 1905
Collected Works vol. XXVII, Ignatius Press 1986.

Z italštiny přeložil Milan Glaser.

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
5.11.17 Církví obchází strašidlo hereze
29.10.17 Zkomírající Evropa bezdětných leaderů
22.10.17 O volbách a „podpoře“ papeži Františkovi
13.10.17 Libanonský cedr - 100 let Orientálu
8.10.17 O problémech s papežem



Hlavní­ stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Kostely jsou místo služby, nikoli supermarket

Kristova přítomnost proměňuje rány velikonočním světlem

Římský biskup vyzval ke kontemplativnímu pohledu na migraci

Když se modlíš, říkej Otče náš

Papež: Zvítězit nad dostředivou silou vlastních zájmů

Vatikánský mluvčí o asijské cestě papeže Františka: skutečná periferie

Vatikánská muzea uspořádají první výstavu v Číně

Kardinál Bo: Poprosili jsme papeže, aby nevyslovoval slovo „Rohingya“

Nový kostel chaldejské komunity ve Švédsku

Matky přemáhají každý perverzní výchovný systém ideologických diktatur

Nepečujme příliš sami o sebe a vlastní společenství, vyzval papež františkány

Svatý otec se modlil za mír v Jižním Súdánu a Demokratické republice Kongo

 Nově na webu
Svatý otec: Pán ať z nás učiní tvůrce pokoje

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Falešnost statistik

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): S Tolkienem o tajemství očistce

Rozhovory: Opakem omylu není pravda

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv listopad 17
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Starší zprávy >

Náš tip

Lidé nemohou zabránit naplnění Božího Slova

Adolescence není patologie

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konfliktů