Nový portál Vatikánského rozhlasu

Itálie. Výzva k míru v časech „rozkouskované třetí světové války“, ale také varování určené mezinárodnímu společenství, aby neopakovalo minulé chyby – tak lze vystihnout dnešní návštěvu papeže Františka na dvou místech, která uchovávají konkrétní stopy bolestné tragédie druhé světové války. Petrův nástupce se v den výroční vzpomínky na všechny věrné zemřelé vydal nejprve na americký hřbitov v přístavu Nettuno, vzdáleném 75 km jižně od italského hlavního města, kde sloužil mši svatou za padlé všech válek, a později setrval v modlitbě v památníku obětí nacistického masakru poblíž jihořímské Via Ardeatina.

Hřbitov amerických vojáků v Nettunu byl původně dočasným pohřebištěm, které vzniklo dva dny po vylodění spojeneckých vojsk na italském pobřeží v Anziu v lednu roku 1944. Útok vedený z moře v rámci takzvané operace Shingle vedl k osvobození Říma o několik měsíců později a účastnilo se jej více než 100 tisíc vojáků převážně ze Spojených států amerických. Pro desetinu z nich však skončil smrtí, jak připomíná 7862 bílých křížů na nettunském hřbitově a 3095 jmen nezvěstných vojáků, zapsaných ve hřbitovní kapli. Je mezi nimi také dvanáct žen – ošetřovatelek Červeného kříže, armádních pomocných sil a civilistek. O památník padlých křesťanů i židů (Sicily-Rome American Cemetery and Memorial), zřízený v roce 1956, pečuje americká vládní komise se sídlem ve Washingtonu. U příležitosti různých výročí jej navštívili prezidenti Spojených států amerických (George Bush 1989, Bill Clinton 1994), avšak dosud žádný papež. Je zajímavé připomenout, že v nedalekém městě Pomezia odpočívají na německém hřbitově ostatky téměř 30 tisíc příslušníků Wehrmachtu, bojujících na italském území, a mezi oba hřbitovy je doslova vklíněn památník italských válečných padlých.

Svatého otce v brzkém odpoledni po příjezdu do Nettuna přijali představitelé místní správy a biskup diecéze Albano, Marcelo Semeraro, který je zároveň sekretářem Rady kardinálů, tedy papežova poradního sboru. Petrův nástupce se nejprve v usebrání zastavil před hroby několika vojáků a poté se odebral do ústřední části třicetihektarového areálu, kde na travnatém prostranství, které může pojmout několik tisíc věřících, sloužil mši svatou, obětovanou za padlé všech válek. Svatý otec pronesl spatra krátkou homilii, v jejímž závěru řekl:

„Dnešek je dnem naděje, ale také dnem slz. Jako slzy prolévané ženami, když otevřely poštu a četly: „Vážená paní, máte tu čest, že se Váš manžel stal hrdinou vlasti, že Vaši synové jsou hrdinové vlasti.“ Jsou to slzy, na které dnes lidstvo nesmí zapomenout. Pyšné lidstvo, které se nedalo poučit a zdá se, že se poučit nechce.
Častokrát si lidé během dějin myslí a jsou přesvědčeni, že vedou válku, která přinese nový svět, jsou přesvědčeni, že vytvářejí „jaro“. A skončí v ohavné a kruté zimě, kde kraluje teror a smrt. Dnes se modlíme za všechny zemřelé, ale zvláště za tyto mladé ve chvíli, kdy denodenně mnozí umírají v bojích této rozkouskované války. Modlíme se také za dnešní mrtvé, padlé ve válce, jimiž jsou děti, nevinní. Toto je plod války: smrt. Kéž nás Pán obdaří milostí plakat.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE na dušičky je ZDE.

Po mši svaté na americkém válečném hřbitově v Nettunu se papež František vydal se vozem na zpáteční cestu do hlavního města, ale zamířil na jeho jižní periferii, kde se opuštěné poculánové lomy poblíž starořímské silnice Via Ardeatina staly 24. března 1944 dějištěm nacistické represálie, která byla odpovědí na partyzánský atentát v centru Říma. Německá okupační správa při ní dala popravit 335 italských civilistů a příslušníků armády. Na místě situovaném mezi katakombami sv. Kalixta a sv. Domitilly (a poblíž předkřesťanských židovských katakomb) bylo několik let po válce postaveno mauzoleum, do kterého papež František zavítal jako čtvrtý Petrův nástupce po Pavlu VI., Janu Pavlu II. a Benediktu XVI. Pronesl zde modlitbu za oběti válečné zvůle, ze kterých čtvrtina (75) náležela k římské židovské obci.

Po návratu do Vatikánu papež František v podvečerních hodinách ještě sestoupil do krypty baziliky sv. Petra, aby se zde soukromě pomodlil u hrobů zesnulých papežů.

(jag)