Vatikán.
Druhá dnešní audience patřila členům Sympózia organizovaného Papežskou radou pro novou evangelizaci na téma: Katecheze a postižení lidé. Svatý otec přimněl, že navzdory narůstajícímu vědomí o důstojnosti každého člověka i řadě odvážných a vstřícných gest, přetrvávají na kulturní úrovni postoje poškozující důstojnost nositelů handicapu. Na vině je klamná představa o životě, dodal papež:
„Narcistní a utilitaristická vize života bohužel vede nemálo lidí k tomu, že považují postižené lidi za osoby na okraji společnosti a nedokáží postřehnout jejich mnohostranné lidské a duchovní bohatství. V běžné mentalitě je stále ještě příliš silně zakořeněn odmítavý postoj k této situaci, která jako by bránila štěstí a seberealizaci. Dokládá to eugenetická tendence odstraňovat nenarozené, u nichž se projevuje nějaká forma nedokonalosti. Ve skutečnosti však všichni známe mnoho lidí, kteří ve své – někdy i vážné – křehkosti dokázali navzdory obtížím nalézt cestu dobrého a hluboce smysluplného života. Stejně tak, jako na druhé straně známe lidi zdánlivě dokonalé – leč zoufalé!“
Představa vlastní nezranitelnosti je nebezpečný klam, pokračoval Svatý otec. A vybídl k pravé lásce vůči postiženým, nikoliv k falešnému cukrování, nýbrž ke konkrétní lásce, která se projevuje v přijetí a respektu.
„Víra je velkým průvodcem na cestě života, dovolujícím dotýkat se zblízka přítomnosti Otce, který nikdy neopouští svá stvoření, v žádné jejich životní situaci (...) V církevním společenství nesmějí chybět slova a zejména gesta, která postiženým lidem vycházejí vstříc a přijímají je. Zejména je zapotřebí zahrnovat je do nedělní liturgie, aby pro ně setkání se Vzkříšeným Pánem i s komunitou bylo zdrojem naděje a odvahy na nesnadné životní cestě.“
Žádoucí je také hledání nových cest katecheze, aby každý člověk se svými dary, omezeními i postiženími mohl potkávat Ježíše a s vírou se mu svěřovat, pokračoval František.
„Žádné fyzické či psychické omezení nemůže být tomuto setkání nikdy na překážku, protože Kristova tvář září v nitru každého člověka. Dávejme si však pozor, zejména my, služebníci Kristovy milosti, abychom neupadali do neopelagiánského bludu nerozpoznávajícího sílu milosti, plynoucí ze svátostí křesťanské iniciace. Naučme se překonávat rozpaky a strach, který se může někdy dostavit při setkání s postiženými. Naučme se hledat a také moudře „vynalézat“ vhodné prostředky, aby nikomu nechyběla podpora milosti.“
Řekl papež František účastníkům sympózia o pastoraci postižených. Na závěr vyjádřil přání, aby noví katecheté povstávali také přímo mezi nositeli handicapů a aby se jejich autentický přínos mohl více projevovat v životě církve.
(job)