RadioVaticana.va

   24. 11. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denní­ch pořadů       

Hlavní­ stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.3662
Poslechem z webových stránek.2350
Četbou textů na webových stránkách.4148
Poslechem i četbou.2443


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání­

Odkazy


Zasílání­ novinek

Nejčtenější­

Krása smrti je v setkání s Pánem

V adventu nový (francouzský) Otče náš

Proti kulturní a duchovní kolonizaci je jediný lék - mučednictví




Eeská provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Eeská republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory senioru

Návštěva papeže v České republice





 
Svatý otec

 Homilie 

15.10.2017 

Bůh na utrpěné příkoří odpovídá ještě větší láskou

Homilie papeže Františka při kanonizační liturgii 15. října, nám. sv. Petra

Česká sekce RV

Podobenství, které jsme slyšeli, nám podává Boží království jako svatební hostinu (srov. Mt 22,1-14). Protagonistou je králův syn, ženich, ve kterém lze snadno tušit Ježíše. V podobenství se nikde nemluví o nevěstě, ale o množství pozvaných, kýžených a očekávaných, kteří se odívají do svatebních šatů. Těmi pozvanými jsme my všichni, protože s každým z nás si Pán přeje „slavit svatbu“. Svatbou se začíná celoživotní společenství, které Bůh touží mít s každým nás. Náš vztah s Ním tedy nemůže být pouze vztahem mezi poddanými a králem, věrnými služebníky a hospodářem nebo učenlivými žáky a mistrem, nýbrž je především vztahem milované nevěsty a ženicha. Jinými slovy Pán po nás touží, hledá, zve nás a nespokojuje se s tím, že plníme dobře svoje povinnosti a dodržujeme jeho zákony. Chce s námi sdílet opravdové společenství ve vlastním smyslu slova, tedy vztah tvořený dialogem, důvěrou a odpuštěním.

Toto je křesťanský život, totiž příběh lásky s Bohem, jenž vyvíjí inciativu zdarma; příběh, ve kterém se nikdo z nás nemůže chlubit exkluzivním pozváním. Nikdo totiž není ve vztahu k druhým privilegován, nýbrž každý je privilegován před Bohem. Z této nezištné, citlivé a přednostní lásky se vždycky rodí a obrozuje křesťanský život. Můžeme se alespoň jednou za den ptát, zda jsme Pánu vyjádřili lásku a zda si kromě spousty jiných slov na Něho vzpomeneme, abychom Mu řekli: „Mám Tě rád Pane. Ty jsi můj život.“ Vytratí-li se totiž láska, stane se křesťanský život sterilním, stane se tělem bez duše, neuskutečnitelnou morálkou, soustavou principů a zákonů, jež jsou řazeny beze smyslu. Živý Bůh však očekává živou odpověď, laskavý Pán očekává odpověď lásky. V knize Zjevení se k jedné církvi obrací cílenou výčitkou: „Upustila jsi od své první lásky“ (srov. 2,4). Nebezpečím je rutina křesťanského života, ve kterém zavládne spokojenost s „normalitou“ bez rozletu, bez nadšení a s krátkou pamětí. Oživme proto paměť první lásky: jsme milováni, jsme svatebčany a náš život je darem, neboť každý den je velkolepá příležitost, jak na toto pozvání odpovědět.

Evangelium nás však varuje: toto pozvání je možné odmítnout. Mnozí pozvaní odmítli, protože měli svoje zájmy: „nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem“, praví text (Mt 22,5). Vrací se tu jedno slovo: svůj. To je klíč pro pochopení důvodu tohoto odmítnutí. Pozvaní se nedomnívali, že svatba bude smutná nebo nudná, ale jednoduše „nedbali“. Odrazovaly je jejich vlastní zájmy, raději chtěli něco mít než dát se všanc, jak to vyžaduje láska. Ano, takto se zaujímá odstup od lásky, nikoli ze zlomyslnosti, ale upřednostňováním svého, tedy bezpečí, sebepotvrzení, pohodlí.... Pak se uvelebíme na pohovce zisků, výtěžků či nějakého hobby, což trochu potěší, ale takto se stárne brzo a špatně, protože se stárne uvnitř. Když se srdce neotevírá, uzavírá se. A když všechno závisí na „já“ – na tom, co mně vyhovuje, co potřebuji a co chci, ustrnu a zkazím se, reaguji špatně pro nic za nic, jako ti pozvaní z evangelia, kteří dokonce začali týrat a zabíjet doručitele pozvání jen proto, že obtěžovali.

Evangelium nám tedy klade otázku: na čí straně stojím? Na straně svého já anebo na straně Boha? Bůh je totiž opakem egoismu, sebevztažnosti a – jak říká evangelium – tváří v tváří ustavičnému odmítání, kterého se Mu dostává, a nevšímavosti k Jeho pozváním, zachází ještě dál a neruší slavnost. Na odmítnutí neodpoví bouchnutím dveřmi, ale ještě větší inkluzí. Bůh na utrpěné příkoří odpovídá ještě větší láskou. Činí-li se křivda a příkoří nám, často v sobě chováme nespokojenost a zášť. Když Bůh naším odmítáním strádá, nadále se snaží, jde a neustále chystá dobro i pro toho, kdo se dopouští zla. Taková je totiž láska, prokazuje lásku, neboť jenom tak je zlo přemáháno. Dnes nás tento Bůh, který nikdy neztrácí naději, podněcuje, abychom jednali stejně jako On, žili opravdovou láskou a přemáhali rezignaci a vrtochy svého nedůtklivého a líného já.

Evangelium podtrhává ještě poslední aspekt: bílé svatební šaty, které jsou nezbytné. Na pozvání totiž nestačí odpovědět jenom přitakáním, říci „ano“ a dost, nýbrž je zapotřebí obléci šat, je nezbytné zvyknout si žít každý den láskou. Nelze totiž říkat: „Pane, Pane“ a přitom nežít a neplnit Boží vůli (srov. Mt 7,12). Potřebujeme se denně oblékat do Jeho lásky a denně volit Boha. Dnes kanonizovaní světci, především mnozí mučedníci, ukazují cestu. Nepřitakali lásce slovy a jen trochu, nýbrž životem a až do konce. Jejich každodenním šatem byla Ježíšova láska, ona šílená láska, která nás milovala až do konce a darovala odpuštění i své šaty těm, kdo křižovali. Také my jsme při křtu obdrželi šaty, svatební šaty pro Boha. Prosme Jej, aby se nám na přímluvu těchto našich svatých bratří a sester dostalo milosti zvolit si je, každodenně oblékat a udržovat v čistotě. Jak? Především tím, že si beze strachu půjdeme pro Pánovo odpuštění, to je rozhodující krok ke vstupu do svatební síně na slavnost lásky s Ním.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
23.11.17 Pán ať z nás učiní tvůrce pokoje
23.11.17 Matky přemáhají každý perverzní výchovný systém ideologických diktatur
21.11.17 Proti kulturní a duchovní kolonizaci je jediný lék - mučednictví
19.11.17 V nebi se nepočítá to, co se , nýbrž to, co se dává
17.11.17 Krása smrti je v setkání s Pánem



Hlavní­ stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Kostely jsou místo služby, nikoli supermarket

Kristova přítomnost proměňuje rány velikonočním světlem

Římský biskup vyzval ke kontemplativnímu pohledu na migraci

Když se modlíš, říkej Otče náš

Papež: Zvítězit nad dostředivou silou vlastních zájmů

Vatikánský mluvčí o asijské cestě papeže Františka: skutečná periferie

Vatikánská muzea uspořádají první výstavu v Číně

Kardinál Bo: Poprosili jsme papeže, aby nevyslovoval slovo „Rohingya“

Nový kostel chaldejské komunity ve Švédsku

Matky přemáhají každý perverzní výchovný systém ideologických diktatur

Nepečujme příliš sami o sebe a vlastní společenství, vyzval papež františkány

Svatý otec se modlil za mír v Jižním Súdánu a Demokratické republice Kongo

 Nově na webu
Svatý otec: Pán ať z nás učiní tvůrce pokoje

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Falešnost statistik

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): S Tolkienem o tajemství očistce

Rozhovory: Opakem omylu není pravda

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv listopad 17
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930   

Starší zprávy >

Náš tip

Lidé nemohou zabránit naplnění Božího Slova

Adolescence není patologie

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konfliktů