Rádio Vaticana

Vatikán. Svatý otec zaslal list všem biskupům Indie. Obsáhlý dopis datovaný 9. října t.r. se dotýká soužití tamější církve tří různých bohoslužebných ritů s cílem posílit vzájemnou spolupráci v pastorační a misijní činnosti.

Křesťanství v této zemi - připomíná papež František v úvodu svého dopisu - se rožířilo působením apoštola Tomáše a počínaje 16. stoletím také misijním působením církve latinského (římského) ritu. K tradici sv. Tomáše se pojí dva východní rity: starší syrsko-malabarský a syrsko-malankarský ritus, používající syrský a malajalámský jazyk. Jejich působnost se historicky váže k území indického státu Kerala. Malabarský i malankarský ritus užívá rovněž pravoslavná církev (východosyrská a západosyrská tradice) a od 16. století také anglikánská církev v Indii. Nejrozšířenější je latinský ritus, který praktikuje asi 15 milionů věřících. Katolíci malabarského ritu čítají 3,2 milionu, a katolíci malankarského ritu mají necelý milion věřících. Z jedné miliardy 210 milionů obyvatel Indie je katolíků všech ritů asi 19 milionů (2,5%) a věřících ostatních křesťanských vyznání přibližně 11 milionů.

Katolická církev v Indii má tedy tři církve sui iuris, to znamená, že mají vlastní kanonické právo. Katolická církev je tvořena 157 jurisdikčními celky, z nichž 127 patří latinskému ritu, 25 ritu syrsko-malabarskému a 5 ritu syrsko-malankarskému. Zatímco latinský (římský) ritus je všeobecný a měl tedy působnost na území celé Indie již od 16. století, východní rity byly vázány na menší území.

Přibližně před padesáti lety v důsledku vnitřní migrace indického obyvatelstva vznikla i potřeba rozšíření působnosti východního ritu katolické církve, k čemuž docházelo zřizováním nových eparchií a rozšiřováním jurisdikce těch stávajících. Benedikt XVI. roku 2011 navrhnul rozšířit působnost malabarského ritu na celé území Indie, k čemuž papež František autorizoval Kongregaci pro východní církve v roce 2013.

„Všechny tyto kroky dokazují, byť nikoli bez problémů – píše papež František indickým biskupům - že současné působení tří biskupů na stejném území neškodí poslání církve, nýbrž naopak dodává energii místním církvím v jejich pastoračním i misijním snažení.“ Papež dále připomíná, že katolík východního obřadu má právo přijímat svátosti ve svém vlastním ritu, ale zároveň se může plně účastnit života a aktivit farnosti latinského ritu.

Svatý otec ve zmíněném listu cituje tu pasáž z konstituce Druhého vatikánského koncilu o církvi, která zmiňuje existenci vlastních tradic místních církví v církevním společenství a zdůrazňuje „prvenství Petrova stolce, který chrání oprávněnou rozmanitost a zároveň bdí nad tím, aby jednotlivé zvláštnosti nejenom neškodily jednotě, ale spíše jí sloužily“ (Lumen gentium, 13). Odvolává se rovněž na list sv. Jana Pavla II., který před třiceti lety (28. května 1987) napsal indickým biskupům, že v Indii, „kde i po mnoha staletích tvoří křesťané jenom malou část populace, je obzvláště nezbytné vykazovat jednotu a vyhýbat se každému zdání jakéhokoliv rozdělení“.

(mig)