Vatikán.
Během tiskové konference na palubě letadla při návratu z Kolumbie odpověděl papež František mimo jiné na otázku italského novináře, který se zajímal o migraci v souvislosti s postojem italské církve, která vyjádřila pochopení pro novou politiku vlády, jež chce omezit naloďování migrantů v Libyi. Zajímalo jej, zda se papež sešel s ministerským předsedou Gentilonim a mluvil o tom s ním. A dále jej zajímalo, co si papež myslí o této politice uzavírání hranic, zvláště v souvislosti s tím, že migranti zůstávající v Libyi jsou nuceni žít ve velice strastiplných a nelidských podmínkách, jak je zdokumentováno. Svatý otec odpověděl:
„Především, setkání s premiérem Gentilonim bylo osobní a nikoli na toto téma; proběhlo ještě před tímto problémem, který se objevil o několik týdnů, skoro měsíc později. Došlo k němu tedy před tímto problémem. Za druhé: cítím povinnost vyjádřit vděčnost Itálii a Řecku, neboť otevřeli srdce migrantům. Avšak otevřít srdce nestačí. Problémem migrantů je nejprve otevření srdce, vždycky. Existuje také Boží příkaz přijímat je, »protože jsi byl otrokem, migrantem v Egyptě« - to říká Bible. Vlády však musejí tento problém řešit za pomoci ctnosti, jež je vládě vlastní, a tou je moudrost. Co to znamená? Za prvé: kolik je míst? Za druhé: nejenom přijímat, ale integrovat. Viděl jsem tady v Itálii krásné příklady intergace. Když jsem byl na Univerzitě Roma Tre, kladli mi otázky čtyři studenti. Poslední, která kladla otázku, mi byla povědomá, když jsem spatřil její tvář. Ano, byla to jedna z těch, kteří rok předtím letěli se mnou v letadle z ostrova Lesbo. Naučila se jazyk a poněvadž studovala biologii ve svojí vlasti, udělala si rozdílové zkoušky a ve studiu pokračovala. Naučila se jazyk... tomu se říká integrace. Během jiné cesty, myslím, když jsme se vraceli ze Švédska, jsem mluvil o švédské integrační politice jako o modelu, ale také Švédsko moudře pravilo: »Počet je stanoven a víc není možné«, protože je tu nebezpečí ne-integrace. Za třetí: je tu humanitární problém, o kterém jste mluvil. Uvědomuje si lidstvo tamější lágry v poušti, podmínky, o kterých jste mluvil? Viděl jsem fotografie... jsou tam vyděrači. Mluvil jste o italské vládě, která na mne působí dojmem, že dělá hodně na humanitárním poli, aby se vyřešil také ten problém, že nemůže přijímat. Avšak stále mít otevřené srdce, moudrost, integrace a humanitární blízkost. A poslední věc, kterou chci říci, se týká především Afriky. V našem kolektivním podvědomí je jakési motto, princip: »Afriku je třeba vytěžit«. Dnes v Cartageně jsme viděli příklad tohoto vytěžení, v tomto případě lidského. Jeden předseda vlády k tomu poznamenal jednu hezkou pravdu: »Ti, co utíkají před válkou, to je jiný problém; ale množství těch, co utíká před hladem? Investujme tedy tam, aby rostli.« V kolektivním podvědomí je však zapsáno, že kdykoli rozvinuté země jdou do Afriky, pak proto, aby ji vytěžili. A toto musíme zvrátit: Afrika je přítelkyně a je třeba jí pomoci růst. Další problémy válek potom spadají jinam. Nevím, jestli jsem to tímto objasnil.“
PLNÉ ZNĚNÍ tiskové konference je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
