Nový portál Vatikánského rozhlasu

Villavicencio. ad 1. V pátek ráno se papež vydal do necelých sto kilometrů vzdáleného města Villavicencio, kde žije zhruba půl milionu obyvatel, aby zde slavil liturgii dnešního svátku Narození Panny Marie spojenou s beatifikaci dvou kolumbijských mučedníků z minulého století. Biskup Jesús Emilio Jaramillo Monsalve (1916-1989), zavražděný marxistickou organizací tzv. Národně osvobozencké armády (ELN), a diecézní kněz Pedro María Ramírez Ramos (1899-1948). Ve své homilii za účasti 400 tisíc lidí papež František mimo jiné řekl:

„Smíření není abstraktní slovo; kdyby tomu tak bylo, vedlo by jenom ke sterilitě, ba většímu odstupu. Smíření je otevřením dveří všem a každému, kdo prožil dramatickou skutečnost konfliktu. Když oběti přemohou pochopitelné pokušení pomsty, stanou se nejvíce věrohodnými protagonisty procesů tvorby pokoje. Je třeba, aby někdo měl odvahu učinit první krok tímto směrem, aniž by čekal, že jej učiní druzí. Jeden dobrý člověk stačí, aby byla naděje! A může jím být každý z nás! To neznamená neuznat či zastírat rozdíly a konflikty. Neznamená to legitimizovat individuální či strukturální nespravedlnost. Krok ke smíření nemá sloužit přizpůsobení se nespravedlnosti. Jak učil sv. Jan Pavel II., je spíše „setkáním bratří ochotných překonat pokušení egoismu a zřeknout se pokusů o pseudospravedlnost; je plodem mocných, ušlechtilých a velkodušných citů, které vedou k nastolení soužití založeného na respektování každého jednotlivce a hodnot vlastních každé civilizované společnosti“ (List biskupům Salvadoru, 6. srpna 1982). Smíření se proto konkretizuje a upevňuje přispěním všech, dovoluje tvořit budoucnost a dává růst naději. Každé úsilí o pokoj bez upřímné snahy o smíření ztroskotá.
Evangelium, které jsme slyšeli, končí zmínkou o Ježíši, kterého nazývá Emanuel, tj. Bůh s námi. A jako Matouš začíná, tak své evangelium i končí: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa“ (28,20). Ježíš je Emanuel, který se rodí, a Emanuel, který nás denně provází, je Bohem-s-námi, který se rodí, a Bohem-s-námi, který jde s námi až do konce světa.
Tento příslib se uskutečňuje také v Kolumbii: mons. Jesús Emilio Jaramillo Monsalve, biskup v Arauca, a kněz mučedník z Armero jsou toho znamením, výrazem lidu, toužícího vymanit se z bažin násilí a zloby.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE ve Villavicencio je ZDE

ad 2. Město Villavicensio bylo v pátek odpoledne dějištěm bohoslužby národního smíření. V městském parku Las Malocas se konalo setkání, které si papež, jak sám řekl v jeho úvodu, nejvíce přál. Sešlo se zde šest tisíc lidí, oběti násilností i jejich pachatelé, příšlušníci ozbrojených složek státu i bývalí partyzáni, příbuzní obětí i pachatelů, muži i ženy. Bohoslužba slova se konala v kryté hale. Uvnitř na pódiu bylo umístěno torzo kříže z kostela vesničky Bojayá, která je symbolem kolumbijské národní kalvárie. Zazněly životní příběhy čtyřech svědků násilí, které touto zemí otřásalo několik desetiletí.
„Jsem tady ani ne tak proto, abych mluvil, ale abych vám byl nablízku, pohlédl do očí, vyslechnul vás a otevřel svoje srdce vašemu svědectví života a víry“ – řekl papež František v úvodu svojí promluvy.

„Shromáždili jsme se u paty Kříže v Bojayá, který byl 2. května 2002 svědkem masakru desítek lidí, kteří se utekli do svého kostela. Toto torzo kříže má značnou symbolickou a duchovní hodnotu. Díváme se na něj a uvažujeme nejenom o tom, co se onoho dne stalo, ale také o množství bolesti, smrti, zlomených životů a krve prolité během posledních desetiletí v Kolumbii. Vidět Krista tak zmrzačeného a zraněného nás oslovuje. Nemá paže, tělo proděravělé, zůstala pouze k nám obrácená a nás milující tvář. Tento zlomený a amputovaný Kristus je pro nás ještě „více“ Kristem, protože nám znovu ukazuje, že přišel trpět pro svůj lid a se svým lidem; a také, aby nás naučil, že nenávist nemá poslední slovo a láska je silnější než smrt a násilí. Učí nás proměňovat bolest na pramen života a vzkříšení, abychom se od Něho a spolu s Ním naučili síle odpuštění, velikosti lásky.

Děkuji vám čtyřem, našim bratřím, kteří se s námi chtěli jménem mnoha jiných rozdělit o svá svědectví. Jak nám to prospívá – zní sobecky, ale prospívá nám - když nasloucháme jejich příběhům! Jsem dojat. Jsou to dějiny utrpení a hořkosti, ale také a především dějiny lásky a odpuštění, jež k nám promlouvají o životě a naději a nedovolují, aby se našeho srdce zmocnila nenávist, pomsta a bolest.

Závěrečné proroctví Žalmu 85: „Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj“ (v.11) následuje po poděkování a prosbě, obracející se k Bohu: Obnov nás! Díky, Pane, za svědectví těch, kteří působili bolest a prosí o odpuštění; těch, kdo nespravedlivě trpěli a odpouštějí. Toto je možné s Tvojí pomocí a v Tvé přítomnosti... a je to obrovské znamení, že chceš obnovit pokoj a svornost v této kolumbijské zemi.“

Papež se pak obrátil ke čtveřici Kolumbijců: Deisy Sánchez Rey, Pastora Mira García a Luz Dary Landazury a Juan Carlos Murcia Perdomo (foto), bývalý bojovník marxistické guerilly tzv. Revolučních sil Kolumbie (FARC). Každý svůj příběh podal se zaměřením na jedno ze slov zmíněného Žalmistova proroctví, tedy na spravedlnost, pokoj, pravdu a milosrdenství. Papež komentoval jejich svědectví v jiném pořadí. Upozornil na nutnost rozbít okovy násilí odpuštěním a na nemožnost žít ve stálé zášti, protože jedině láska osvobozuje a buduje; vyzdvihl také skutečnost, že konec konců všichni jsou tím či oním způsobem oběti, vinné či nevinné. „Naděje je i pro ty, kdo se dopustili zla,“ pokračoval papež.

„ V celém tomto dlouhém, obtížném, ale velice nadějném procesu smíření je rovněž nezbytné přijmout pravdu. Je to vyzvání obrovské, ale nutné. Pravda je neoddělitelná družka spravedlnosti a milosrdenství. Všechny tři společně jsou podstatné pro budování pokoje a na druhé straně každá z nich brání tomu, aby se druhé neodcizily a nestaly nástrojem pomsty na tom nejslabším. Pravda znamená vyprávět rodinám zdrceným bolestí to, co se stalo jejich mrtvým rodičům. Pravda znamená vyznat, co se stalo nezletilým, kteří byli naverbováni aktéry násilí. Pravda znamená uznat bolest žen, jež jsou obětí násilí a zneužití.
...
Na závěr bych jako bratr a otec rád řekl: Kolumbie, otevři svoje srdce Božího lidu a smiř se. Neboj se pravdy, ani spravedlnosti. Drazí Kolumbijci: nemějte strach žádat a dávat odpuštění. Neodporujte smíření, které vás sblíží, sbratří a umožní překonat nevraživost. Je čas hojit rány, stavět mosty, obrousit rozdíly. Je čas uhasit nenávist, zřeknout se pomsty a otevřít se soužití založenému na spravedlnosti, pravdě a tvorbě autentické kultury bratrského setkání. Kéž můžeme přebývat v harmonii a bratrství, jak chce Pán! Prosme, abychom se stali tvůrci pokoje a mohli tam, kde je nenávist a zlost, přinášet pokoj a milosrdenství . Všechny tyto úmysly, vyslechnutá svědectví, všechno, co nosíte v srdci, desetiletí bolesti a utrpení, bych rád složil před tímto torzem Ukřižovaného, Černého Krista z Bojayá.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY na smírné bohoslužbě je ZDE

Liturgie národního smíření končila modlitbou sv. Františka z Assisi: Pane, udělej ze mne nástroj svého pokoje. Ještě v pátek večer se papež vrátil zpět do Bogoty.

Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(mig)