Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Fatima znamenala předěl mezi předchozími mariánskými zjeveními, která se udála v Rue du Bac či v La Salettě, a byla provázána s historickou situací ve Francii 19. století, a těmi následujícími, která se obrací k celému světu,“ říká Saverio Gaeta, spisovatel a novinář italského časopisu Famiglia Cristiana. Právě dějinám fatimských událostí věnoval svoji poslední knihu (Fatima. Tutta la vertà. La storia, i segreti, la consacrazione., Ed. San Paolo).

„Poselství P. Marie z Fatimy promlouvá o tom, co ohrožovalo lidstvo před sto lety a co je ohrožuje i v dnešním čase. Na prvním místě hrozba sebezničení, jak válečného tak i ekologického charakteru. Je to hrozba stále dramatičtější, stačí připomenout, že v roce 1917 nikdo nevěděl o možnosti jaderné války. Druhé poselství se týká víry, je důrazným voláním po intenzívním životě z víry.“

Církev od počátku považovala šest fatimských zjevení P. Marie, k nimž došlo mezi 13. květnem a 13. říjnem, za věrohodných. Místní biskup nicméně ustanovil zvláštní komisi k jejich přezkoumání a ta po třinácti letech v roce 1930 potvrdila jejich pravost.

„Během těchto šesti zjevení, ke kterým došlo na místě zvaném Cova da Iria, uváděla P. Maria tři pasáčky – Lucii, Františka a Hyacintu – postupně do tajemství. Zcela se jim ukázala teprve při posledním zjevením, 13. října, kdy došlo k tzv. „slunečnímu zázraku“. Na sedmdesát tisíc lidí tehdy mohlo na vlastní oči pozorovat, že kdosi shůry zasahuje, aby prokázal pravost toho, co se odehrává. P. Maria v průběhu těchto měsíců vede děti k postupnému pronikání k pravému smyslu víry, smyslu milosrdné lásky a úcty k jejímu Neposkvrněnému srdci – totiž ke smyslu toho, co může pomoci světu k záchraně, neboť to je cesta k Ježíši Kristu.“

13. července bylo dětem ukázáno to, o čem se mluví jako o „fatimském tajemství“. Pasáčci spatřili obraz pekla, útěchu v úctě k Neposkvrněnému Mariinu srdci, jako možnost záchrany, obraz biskupa oděného v bílém, který je zavražděn. Maria jim ukázala, k čemu může dojít. Ujistila je však, že silou, která může tragédii zabránit, je modlitba.

„Když došlo k tzv. slunečnímu zázraku, při kterém se sluneční kotouč pohyboval a měnil barvu před očima desetitisíců lidí v Cova da Iria, ve shromážděném zástupu nechyběli antiklerikální novináři, kteří se přišli vysmívat třem „naivním“ pasáčkům. Ti pak museli na stránkách svých zednářských časopisů potvrdit pravdivost těchto událostí a připustit, že šlo o cosi nadpřirozeného.“

Strážkyní obsahu fatimských zjevení se stala Lucia dos Santos (22. 3. 1907 – 13. 2. 2005), sestřenice Františka a Hyacinty, a zároveň nejstarší ze tří vizionářů. Pouze jí byla dána dlouhověkost. František a Hyacinta zemřeli v dětském věku za epidemie španělské chřipky v letech 1919 a 1920.
Lucie, která vstoupila ke karmelitkám a přijala jméno Marie Lucie od Ježíše a Neposkvrněného srdce, zažívala během svého dlouhého života – dožila se téměř sta let – mnohá další zjevení, která ji provázela v této roli svědka.

„P. Maria od počátku žádala tři pasáčky, aby přinášeli Bohu oběti na odčinění hříchů, které ho uráží, a jako prosbu za obrácení hříšníků. A pasáčci, navzdory svému útlému věku, se dokázali obětovat mimořádným způsobem. Mezi důvody, proč budou nyní František a Hyacinta svatořečeni, přestože nebyli mučedníci, je právě uznání heroického stupně jejich ctností. Začali od první chvíle malými gesty: přinášeli své nevelké svačiny chudým dětem. Heroická byla také jejich víra, v níž důvěřovali přítomnost Boží i Mariinu v každé chvíli svého života. Rovněž ve chvíli, kdy jim starosta městečka Ourém, který se hlásil k zednářským idejím, vyhrožoval, že je zaživa uvaří v hrnci, pokud nezapřou svá zjevení. To všechno bylo prokázáno při dlouhém kanonizačním procesu, který vynesl na světlo heroismus jejich křesťanských ctností.“

Všech devět papežů, kteří zasedli na Petrově stolci od roku 1917, mělo s fatimskými událostmi co do činění. Nelze vyloučit, že nějaké znamení z nebe, bylo adresováno přímo jim – dodává Saverio Gaeta. Počínaje Benediktem XV., který pouhý týden před prvním zjevením rozhodl o přiřazení invokace „Královno míru“ do loretánských litanií. Sedm dní nato se P. Maria ukázala fatimským pasáčkům a ohlásila konec války. Vraťme se však do naší přítomnosti:

„Papež František, v den kdy byl zvolen, požádal tehdejšího lisabonského patriarchu, kardinála Policarpa, aby se za něho pomodlil před P. Marií Fatimskou a zasvětil jí svůj pontifikát. Nyní bude mít papež příležitost obnovit toto zasvěcení osobně, v sobotu 13. května.“

O Fatimských událostech hovořil spisovatel a novinář Saverio Gaeta.

(job)