Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Dnes bych vám rád pověděl o apoštolské cestě, kterou jsem s Boží pomocí podnikl do Egypta v minulých dnech. Vydal jsem se do této země na čtvero pozvání: od prezidenta republiky, od Jeho Svatosti koptského patriarchy, od vrchního imáma z Al-Azhar a od koptského katolického patriarchy. Každému z nich děkuji za opravdu vřelé přijetí, kterého se mi dostalo. A děkuji celému egyptskému lidu za účast a sympatie, s nimiž přijal tuto návštěvu Petrova nástupce.
Prezident a občanští představitelé vyvinuli mimořádné úsilí, aby mohla proběhnout co nejlépe a mohla se stát znamením pokoje pro Egypt a celý tamější region, který bohužel trpí konflikty a terorismem. Motto cesty znělo „Papež pokoje do pokojného Egypta“.
Moje návštěva univerzity Al-Azhar, nejstarší islámské univerzity a nejvyšší akademické instituce sunitského islámu, měla dvojí horizont. Jednak dialog mezi křesťany a muslimy a zároveň podporu míru ve světě. Na Al-Azhar došlo k setkání s vrchním imámem, na které navazovala Mezinárodní konference o pokoji. V tomto kontextu jsem pronesl reflexi, ve které jsem označil Egypt na základě jeho dějin za zemi civilizace a zemi smluv. Pro celé lidstvo je Egypt synonymem starověké civilizace, pokladů umění a poznání; a to nám připomíná, že pokoj se vytváří výchovou, formováním moudrosti a humanismem, jehož integrální součástí je náboženská dimenze, vztah k Bohu, jak připomněl ve své promluvě vrchní imám. Pokoj se vytváří rovněž přijetím smlouvy mezi Bohem a člověkem, která je základem všech mezilidských smluv a stojí na Desateru, jež je vepsáno do kamenných desek na Sinaji, ale mnohem hlouběji do srdce každého člověka všech dob a všech časů. Tento Zákon je shrnut ve dvou přikázáních lásky: k Bohu a k bližnímu.
Na tomtéž základě spočívá také budova sociálního a občanského řádu, na kterém jsou povoláni spolupracovat všichni občané každého původu, kultury a náboženství. Takováto vize zdravé laickosti vyplynula z promluv s prezidentem Egyptské republiky za přítomnosti státních představitelů a diplomatického sboru. Velký historický a náboženský odkaz Egypta a jeho role v blízkovýchodním regionu mu propůjčují zvláštní poslání na cestě ke stabilnímu a trvalému míru, založenému nikoli na právu silnějšího, nýbrž na síle práva.
Křesťané jsou v Egyptě stejně jako v každém národě na zemi povoláni být kvasem bratrství. A to je možné, pokud sami prožívají společenství v Kristu. Silné znamení tohoto společenství jsme mohli poskytnout spolu s mým drahým bratrem, koptským pravoslavným papežem Thedorem II. Také podpisem Společné deklarace jsme obnovili závazek ubírat se společnou cestou a zasadit se za neopakování křtu udělovaného v jednotlivých církvích. Společně jsme se modlili za mučedníky nedávných atentátů, jež tragicky postihly tuto ctihodnou církev. Jejich krev zúrodnila toto ekumenické setkání, kterého se účastnil rovněž můj drahý bratr, konstantinopolský a ekumenický patriarcha Bartoloměj.
Druhý den cesty byl věnován věřícím katolíkům. Mše svatá sloužená na stadionu, který dali k dispozici egyptští státní představitelé, byla slavností víry a bratrství, kde jsme pocítili živou přítomnost Vzkříšeného Pána. V komentáři k evangeliu jsem povzbudil malé katolické společenství k novému prožití zkušenosti emauzských učedníků, totiž nalézat v Kristu, který je Slovem i Chlebem života, radost víry, horlivost naděje a sílu dosvědčovat v lásce, že „jsme se setkali s Pánem“.
Poslední moment jsem prožil spolu s kněžími, řeholníky, řeholnicemi a seminaristy v místním semináři. Je tam mnoho seminaristů a to je útěšné. Konala se tam bohoslužba slova, při níž se obnovovaly sliby řeholního zasvěcení. V této komunitě mužů a žen, kteří přijali rozhodnutí odevzdat život Kristu pro Boží království, jsem nahlédl krásu církve v Egyptě a modlil jsem se za všechny křesťany Blízkého východu, aby v oněch zemích uprostřed tamějších národů byli solí a světlem pod vedením svých pastýřů a za doprovodu zasvěcených osob. Egypt byl pro nás znamením naděje, útočiště a pomoci. Když kdysi v oné části světa nastal hlad, vydal se Jákob se svými syny do Egypta, kde později nalezl útočiště Ježíš. Proto vyprávění o této cestě znamená vydat se na pouť naděje. Pro nás je Egypt z hlediska minulosti i dneška znamením naděje a bratrství, o kterém jsem vám chtěl povědět.
Děkuji znovu těm, kdo tuto cestu umožnili, i těm, kdo se na ní různými způsoby podíleli, zejména mnoha lidem, kteří obětovali svoje modlitby a svá utrpení. Svatá rodina Nazaretská, která emigrovala k břehům Nilu, aby unikla před Herodovým násilím, ať neustále žehná a chrání egyptský lid a vede jej cestou prosperity, bratrství a pokoje.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Generální audience
odeslat článek
vytisknout článek
