Vatikán.
Na Svatopetrském náměstí dnes Kristův náměstek za účasti asi 60 tisíc lidí sloužil liturgii Zmrtvýchvstání Páně. Během této velikonoční bohoslužby papež obvykle nekáže, ale letos učinil výjimku. Po evangeliu (
Jan 20,1-9) zpívaném dvakrát, nejprve latinsky a pak řecky, pronesl Petrův nástupce následující homilii:
„Dnes církev opakuje, pěje a volá: »Ježíš vstal z mrtvých!«. Jak je to možné? Petr, Jan a ženy přišli ke hrobu, který byl prázdný. On tam nebyl. Šli se srdcem uzavřeným v zármutku, smutní nad porážkou. Jejich Mistr, kterého tolik milovali, byl popraven a je mrtev. A ze smrti není návratu.
Anděl jim však říká: »Není tady. Byl vzkříšen« (Mt 28,6). Toto je primární poselství: »Byl vzkříšen.« Učedníci však zůstali celý den ve Večeřadle, protože měli strach, že se jim stane totéž, co Ježíšovi.
Církev uprostřed našich porážek nepřestává říkat našim uzavřeným a ustrašeným srdcím: »Zastav se. Pán vstal z mrtvých.« Pokud je však Pán vzkříšen, jak to, že dochází k takovým věcem jako neštěstí, nemoci, obchodování s lidmi, války, zmar, mrzačení, pomsty a nenávist? Kde je Pán? Včera jsem telefonoval jednomu mladíkovi s vážným onemocněním. Je to velice vzdělaný, mladý muž, inženýr. Na znamení víry jsem mu řekl: »Neexistuje vysvětlení toho, co se ti stalo. Pohleď na Ježíše na kříži. Tak jednal Bůh se svým Synem. Neexistuje jiné vysvětlení.« A on mi odpověděl: »Ano, ale Syna byl otázán a přitakal. Mě se však nikdo neptal, zda to chci.« - Je to skličující. Nikdo z nás není tázán, zda je spokojen s tím, co se děje ve světě, a zda chce nést kříž. Kříž je na postupu a víra v Ježíše upadá.
Dnes církev nepřestává říkat: »Zastav se. Ježíš byl vzkříšen.« Není to žádná fantazie! Kristovo vzkříšení není slavnost se spoustou květů. Ty jsou sice krásné, ale jde o mnohem víc. Jde o mysterium úhelného kamene, který byl zavržen, ale nakonec se stal základem našeho života. Kristus byl vzkříšen. To znamená, že v této skartační kultuře, kde platí, že všechno je na jedno použití a vyhazuje se, jakmile to není potřebné, se Ježíš, jenž je úhelným kamenem, který byl skartován, stává pramenem života. A také my, kteří jsme jakýmisi pozemskými kamínky na této zemi plné bolesti a tragédií, máme vírou ve Zmrtvýchvstalého Pána smysl i uprostřed spousty kalamit. Smysl vidět dál a říci: »Pohleď není tu zeď. Je tady obzor, život, radost. Kříž je ambivalentní. Hleď kupředu, neuzavírej se. Ty jsi kamínek, který má v životě smysl, protože jsi s oním úhelným kamenem, kterého zloba hříchu skartovala.«
Co říká církev dnes na tolikeré tragédie? Právě toto. Odepsaný kámen nebyl odepsán doopravdy. Kamínky, které v onen úhelný kámen věří a lnou k němu, odepsány nejsou, mají smysl. S tímto pocitem církev z hloubi srdce opakuje, že Kristus vstal z mrtvých. Přemýšlejme o tom trochu. Každý z nás přemýšlejme o každodenních problémech, nemocech - ať svých vlastních či našich příbuzných – a přemýšlejme o válkách a lidských tragédiích, a jednoduše, skromně, bez květin, sami před Bohem a před sebou řekněme: »Nevím, co bude, ale jsem si jist, že Kristus vstal z mrtvých a vsadil jsem na to.« Bratři a sestry, toto jsem vám chtěl říci. Až se dnes vrátíte domů, opakujte si ve svém srdci: Kristus vstal z mrtvých.“
Tolik papež František v dnešní homilii. V přímluvách, které následovaly, se pak bohoslužebné shromáždění modlilo za papeže Františka a také za emeritního papeže Benedikta, který právě dnes slaví 90. narozeniny.
Po bohoslužbě Petrův nástupce vystoupil do lodžie vatikánské baziliky, aby odtud přečetl svoje velikonoční poselství Urbi et Orbi, které zahájil slovy:
„Dnes, na celém světě církev, naplněná úžasem prvních učedníků, znovu hlásá: „Ježíš vstal z mrtvých!“ – „Vpravdě, vstal z mrtvých, jak předpověděl!“.
Starozákonní Pascha, památka vysvobození židovského lidu z otroctví, dosahuje svého naplnění: svým zmrtvýchstáním nás Ježíš Kristus vysvobodil z otroctví hříchu a smrti, otevřel nám přístup do života věčného.
My všichni, jestliže se necháme ovládnout hříchem, scházíme z dobré cesty a bloudíme jako ztracené ovce. Avšak sám Bůh, náš Pastýř, přišel, aby nás našel, a snížil se až k pokoření kříže, aby nás zachránil. A dnes může zvolat: „Dobrý Pastýř, který dal svůj život za své ovce a byl ochoten umřít za své stádce, vstal z mrtvých. Aleluja“ (Římský misál, 4. neděle velikonoční, antifona po přijímání).
Zmrtvýchvstalý Pastýř napříč dobami neúnavně hledá nás, svoje bratry ztracené v pouštích tohoto světa. Znameními svého Umučení – ranami svojí milosrdné lásky – nás táhne na cestu, cestu života. Také dnes si klade na svá ramena mnoho našich bratří a sester deptaných zlem v jeho nejrůznějších formách.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežova velikonočního poselství je ZDE
Pak následovalo slavnostní papežské požehnání ve starobylé formě Urbi et Orbi, po kterém Petrův nástupce připojil závěrečný pozdrav:
„Drazí bratři a sestry!
Požehnané Velikonoce přeji vám všem, kteří jste přišli z Itálie a dalších zemí, jakož i vám, kteří nás sledujete pomocí různých komunikačních prostředků. Velikonoční poselství Zmrtvýchvstalého Krista kéž oživí naděje vašich rodin a vašich komunit, zejména nových generací, jež jsou budoucností církve a lidstva.
Zvláštní poděkování patří těm, kdo darovali a připravili květinovou výzdobu , která je i letos z Nizozemska.
Kéž můžete denně vnímat přítomnost Zmrtvýchvstalého Pána a sdílet spolu s druhými radost a naději, kterou nás obdařuje. Nezapomeňte se, prosím, modlit za mne. Radostné svátky a nashledanou!“
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
