RadioVaticana.va

   29. 4. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2622
Poslechem z webových stránek.1706
Četbou textů na webových stránkách.3123
Poslechem i četbou.1809


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Arcibiskup Hoser: kult P. Marie v Medjugorje nemusí být závislý na zjeveních

Hlásání evangelia není žádný karneval

Duch svatý dává svobodu a smělost hlásat Krista




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Svatý otec

 Homilie 

15.4.2017 

Pán chce vstát z mrtvých v těch, kdo pohřbili naději

Homilie papeže Františka při Velikonoční vigilii, baz. sv. Petra

Česká sekce RV

„Po sobotě, na úsvitu prvního dne v týdnu, přišla Marie Magdalská a druhá Marie podívat se na hrob“ (Mt 28,1). Můžeme si představit, jak šly... typickým krokem těch, kdo kráčejí na hřbitov, v bezradné skleslosti, ochablým krokem těch, kteří nejsou přesvědčeni o tom, že všechno takto končí... Můžeme si představit jejich pobledlé tváře, po nichž stékají slzy... a otázku: copak může Láska zemřít?

Na rozdíl od učedníků, ony jsou tam – stejně jako vyprovázely Mistra při Jeho posledním výdechu na kříži a potom Jej spolu s Josefem z Arimatie pohřbily – obě tyto ženy nedokázaly utéci, odolaly, čelily životu takovému, jaký je, a snesly hořkou chuť nespravedlnosti. A jsou také tady, před hrobem, mezi bolestí a neschopností podlehnout a připustit, že by tímto způsobem mělo vždycky všechno skončit.

Zapojíme-li svoji představivost, objevíme v tvářích těchto žen tváře mnohých matek a babiček, dětí i mladých lidí, na něž doléhá tíže mnohé nelidské nespravedlnosti. Spatříme v jejich tvářích odraz všech těch, kteří v ulicích města pociťují bolest bídy, bolest vykořisťování a obchodování s lidmi. Spatřujeme v nich také tváře těch, kteří zakoušejí pohrdání, protože jsou imigranti, sirotci bez vlasti, domova a rodiny; tváře těch, v jejichž pohledu se zračí osamělost a opuštěnost, protože mají příliš svraštělé ruce. Odrážejí se v nich tváře žen a matek, které pláčí, protože vidí, že život jejich dětí je pohřben pod tíhou korupce, která odnímá práva a láme mnohé aspirace, pod každodenním egoismem, který křižuje a pohřbívá naději mnohých, pod ochromující a neplodnou byrokracií nedovolující, aby se věci změnily. Jsou to tváře všech těch, kteří ve své bolesti kráčejí ulicemi města a vidí ukřižovanou důstojnost.

Ve tváři těchto žen jsou tváře mnohých, najdeme možná tvoji i moji tvář. Jako ony můžeme pocítit pobídku jít a nevzdávat se před faktem, že se věci musejí takto končit. Vskutku v sobě nosíme příslib a jistotu Boží věrnosti. A také naše tváře vypovídají o zraněních, o mnoha nevěrnostech – našich i těch druhých – mluví o pokusech a prohraných zápasech. Naše srdce ví, že věci mohou být jiné. Můžeme si však nepozorovaně zvyknout na soužití s hrobem, na soužití s frustrací. Ba více, můžeme dojít k přesvědčení, že takový je zákon života, a znecitlivovat se úniky, které jenom zhášejí naději, kterou do našich rukou vložil Bůh. Takové jsou často naše kroky, naše chůze se podobá chůzi těchto žen, chůzi vyjadřující něco mezi touhou po Bohu a smutnou rezignací. Neumírá jenom Mistr, spolu s Ním umírá naše naděje.

„V tom nastalo velké zemětřesení“ (Mt 28,2). Znenadání pocítily ony ženy otřes, něco a někdo otřásl půdou pod jejich nohama. Někdo jim znovu vyšel naproti, aby jim řekl: „Nebojte se“, ale tentokrát dodal: „Byl vzkříšen, jak řekl!“. „Na kříži zdrcený, zdeptaný a zničený život se probral a znovu začíná pulsovat“ (Romano Guardini, Der Herr, Würzburg 1951, str. 479). Puls Zmrtvýchvstalého se nabízí jako dar, jako dárek, jako horizont. Puls Vzkříšeného je tím, co nám bylo darováno a žádá od nás, abychom jej rozdávali jako proměňující sílu, jako kvas nového lidství. Vzkříšením Kristus nejenom odvalil kámen od hrobu, ale chce také odstranit všechny bariéry, které nás uzamykají do našich neplodných pesimismů, do našich vykalkulovaných myšlenkových světů, které nás vzdalují životu, do našich obsedantních snah po bezpečnosti a neúměrných ambic schopných zahrávat si s důstojností druhých.

Když Nejvyšší Velekněz a náboženští představitelé za spoluviny Římanů uvěřili, že mohou vykalkulovat všechno, když uvěřili, že padlo poslední slovo a že oni jsou těmi, kdo jej vyslovili, znenadání vstoupil Bůh, aby převrátil všechna kritéria, a nabídnul novou možnost. Bůh nám znovu vychází vstříc, aby ustanovil a upevnil novou dobu, čas milosrdenství. Toto je příslib daný navždy, takto Bůh překvapil svůj věřící lid: raduj se, protože tvůj život má v sobě zárodek zmrtvýchvstání, nabídku života očekávajícího probuzení.

A to je to, co nás tato noc vybízí hlásat: Tep Zmrtvýchvstalého, Kristus žije! To je to, co změnilo krok Marie Magdalské a druhé Marie a způsobilo, že rychle odešly od hrobu a běžely o tom podat zprávu (srov. Mt 28,8); to je to, co je nutí vrátit se svojí cestou na začátek, vracejí se do města setkat se s ostatními.

Jako jsme s nimi přišli ke hrobu, tak vás také vybízím, abyste se s nimi vrátili do města, vrátili se toutéž cestou na začátek. Jděme s nimi hlásat tuto zvěst, jděme... Kamkoli, kde se zdá, že hrob má poslední slovo a kde se zdá, že smrt je jediné řešení. Jděme zvěstovat, sdílet a vyjevovat pravdu, že Pán je Živý. Je živý a chce vstát z mrtvých ve tvářích těch, kteří pohřbili naději, pohřbili sny, pohřbili důstojnost. A pokud nejsme s to nechat Ducha, aby nás vedl touto cestou, pak nejsme křesťané.

Jděme a nechme se překvapit tímto odlišným úsvitem, nechme se překvapit novostí, kterou může dát jedině Kristus. Dovolme Mu, aby Jeho jemnocit a láska vedly naše kroky, nechme tlukot Jeho srdce, aby proměnil náš utlumený tep.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
26.3.16 Nezapomínejme na Boží skutky, jinak ztratíme naději
4.4.15 Ze smrti do života lze přejít vstupem do tajemství
20.4.14 Vraťme se do Galileje
30.3.13 Nehledejme živého mezi mrtvými
7.4.12 Světlo Kristovo nás vtahuje do nového života



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež František v Egyptě – 1. den

Křesťan není svědkem ideje, nýbrž poslušnosti Bohu

Papež: Kéž katolická hnutí nejsou elitní instituce, nemající co říci církvi, ani druhým

Svatý otec přijal charitativní nadaci Papal Foundation

Prof. Clohessy: Kvůli dobrým vztahům s muslimy nesmí být zamlčena pravda o křesťanech

Zádušní mše za kardinála Vlka v bazilice Santa Croce

Papež: Naše víra je kotva v nebi

Papež pro TED 2017: proměňme svět něžnou revolucí

Skončilo devatenácté zasedání Rady kardinálů

Papež podpořil posttraumatickou péči o syrské děti

Hlásání evangelia není žádný karneval

Papežské videoposelství k obyvatelům Egypta

 Nově na webu
Svatý otec: Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konflitků

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): O koncentračních táborech, uprchlících a médiích

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): O islámu, křesťanství a globalizaci

Rozhovory: Ukazování prstem se může proměnit v alibi

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv duben 17
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Starší zprávy >

Náš tip

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konflitků

Růst víry v kněžském životě

Milosrdenství vyžaduje statečnost, vzdorujme teroru láskou