Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   29. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Zprávy

  

14.4.2017 

Rozjímání Křížové cesty u Kolosea

Řím. Ona hodina nastala. Ježíšova cesta se zastavuje na pahorku jménem Golgota. Cestu dnes přehradil Kříž. Boží láska zde dochází své vrchovaté míry - v nezměrnosti. Dnes láska Otce, který chce, aby skrze Syna byli všichi lidé spaseni, zachází až do konce, tam, kde se nedostává slov, kde jsme dezorientováni, kde je naše náboženské cítění neskonale překonáno Božími úradky – uvádí Anna Marie Pelletier svá rozjímání ke Křížové cestě, které jak je zvykem předsedal u římského Kolosea Petrův nástupce. Francouzská biblistka a laureátky Ratzingerovy ceny inovovala tradiční sled čtrnácti zastavení a zařadila některá nová. Přinášíme jejich zestručněnou verzi:

První zastavení: Ježíš je odsouzen k smrti (Lk 22,66; Mk 14, 64-65)
Velerada nepotřebuje mnoho slov. Kauza je už dlouho rozhodnuta. Ježíš musí zemřít! Svůj rozsudek podepsal už když v nazaretské synagoze vztáhl na sebe Izaiášovo proroctví, když v sobotu uzdravil chromého u rybníka Bethzatha v Jeruzalémě a nakonec když stoupal k Jeruzalému slavit Paschu. Avšak sáhneme-li pamětí ještě dál, už na počátku, v Betlémě, během jeho prvních dnů na tomto světě Herodes prohlásil, že musí zemřít. Tehdy se mu podařilo uniknout mečům, které vyvraždily betlémské děti. Leč pouze na určitý čas. V pláči Ráchel oplakávající své děti, které již nejsou, se zajíkavě ozývá proroctví bolesti, které Simeon zvěstuje Marii (srov. Mt 2, 16-18; Lk 2, 34-35)

Druhé zastavení: Petr zapírá Ježíše (Lk 22,59-62)
Ve chvíli kdy se v domě velekněze rozhoduje o Ježíšově osudu, Petr se ohřívá u ohniště na dvoře spolu s dalšími. Nevraživost roste jako stoupající příliv. Nenávist se šíří a zmnožuje jako když požár zachvátí pole. Již brzy křičící dav požádá Piláta o milost pro Barabáše a odsouzení Ježíše. Je těžké přiznat, že jsi přítel odsouzence k smrti. Doznání, že je učedníkem rabího z Galileje, by znamenalo cenit si věrnosti Ježišovy více než vlastního života! Když se požaduje takováto odvaha, pravda jen stěží nalézá svědky... Lidé už jsou takoví, mnozí by v této situaci raději zalhali. A Petr patří k našemu lidství. Zradí trojnásobně. Pak se setkává s Ježíšovým pohledem a slzy, hořké a přece sladké, mu skanou z očí jako voda, smývající špínu.
O několik dní později, nedaleko jiného ohniště na břehu jezera, rozpozná Petr svého vzkříšneého Pána a ten mu svěří svoje ovce. Petr se tak učí nezměrnému odpuštění, které Zmrtvýchvstalý vyslovuje nad našimi zradami. A tehdy přilne k věrnosti, která jej povede k přijetí vlastní smrti, jako oběti spojené s obětí Kristovou.

Třetí zastavení: Ježíš a Pilát ( Mk 15, 1. 3. 15; Mt 27,24; Iz 53,6)
Řím císaře Augusta, národ, který je nositelem civilizace a právního řádu, je v osobě Piláta zastoupen v Ježíšových pašiích. A přece Pilát, který prohlašuje, že nenalezá u Ježíše žádnou vinu, je tím, kdo schvaluje jeho odsouzení k smrti. V té chvíli se ukazuje, že spravedlnost pohanů není větší než spravedlnost židovské velerady.
Tento Spravedlivý, který podivně přitahuje vražedné úmysly lidského srdce, smiřuje mezi sebou židy a pohany. Avšak prozatím skrze to, že je činí komplici na vlastním zabití. Přijde nicméně chvíle, v níž je tento Spravedlivý smíří jiným způsobem, skrze Kříž a odpuštění, které se týká všech, židů i pohanů, uzdraví je z jejich zbabělosti a osvobodí od násilnictví, která jsou jim společná. Jedinou podmínkou k tomu bude vyznát nevinnost Božího Beránka a přiznat si, že nejsme nevinní.

Čtvrté zastavení: Ježíš, Král slávy (Mk 15,16-18; Iz 53, 2-4)
Nehledá ochranu, jež patří k jeho božské podstatě. Ježíš se začleňuje do strašlivého průvodu utrpení, které člověk uštědřuje člověku. Zná opuštěnost ponížených a nejopomíjenějších. A přece posměšná slova a gesta jeho mučitelů nám odhalují – v hlubokém paradoxu – nezbadatelnou pravdu o jediném pravém majestátu, který se projevuje v lásce, jež nechtěla nic jiného, než Otcovu vůli a Jeho přání, aby všichni lidé byli spaseni.
Tato velkopáteční chvíle nám hlásá, že na tomto stejně jako na onom světě je pouze jediná sláva: totiž znát a plnit vůli Otce.

Páté zastavení: Ježíš nese kříž (Pl 1,12; Žl 146, 5. 7-8. 9)
Cestou na Golgotu nenese Ježíš kříž jako bojovou trofej, nepodobá se hrdinům naší fantazie. Kráčí krok za krokem, cítí stále více tíhu svého těla i popravčího nástroje.
Z pokolení na pokolení církev rozjímala nad touto cestou poznamenanou klopýtáním a pády. Ten, který pozvedal těla upoutaná na lůžku, vytrhl ze smrtelného lože Jairovu dceru a vrátil život mnoha zarmouceným, se dnes noří do prachu.
Nejvyšší je na zemi. Upřeme pohled na Ježíše. Nejvyšší, jenž je zároveň nejpokornější, ukazuje, že je připraven sestoupit k nám a ještě níže, aby se nikdo neztratil ve své bídě.

Šesté zastavení: Ježíš a Šimon Kyrénský (Lk 23,26; Mt 25, 37-39)
Ježíš klopýtá, drcený tíhou kříže, když se poblíž objeví silný muž, který neví nic o něm ani o posledních událostech. Stráže ho přinutí nést kříž. O jeho překvapení, počátečním odmítnutí ani soucitu nic nevíme. Evangelium zachovalo pouze paměť jeho jména: Šimon, původem z Kyrény. Chtělo nám předat toto libyjské jméno a jeho pokorné pomocné gesto také proto, aby nás učilo, že zmírněním bolesti jakéhosi odsouzence k smrti, mírnil bolest Ježíše, Božího Syna, který mu zkřížil cestu v podobě otroka, již na sebe přijal pro nás, pro něho a pro spásu světa. Aniž by o tom Šimon věděl.

Sedmé zastavení: Ježíš a jeruzalémské dcery (Lk 23, 27-28. 31)
Pláč jeruzalémských dcer je pláčem žen, který na světě nikdy nechybí. Splývá v tichosti po jejich tvářích. A snad ještě častěji neviditelně v jejich srdcích, jako krvavé slzy, o nichž mluví Kateřina Sienská.
Jsou to pláče shromážděné daleko od všech pohledů, ve světě, v němž je mnoho věcí k pláči. A také Etty Hillesum, silná izraelská žena, která zůstala nezlomena v bouři nacistického pronásledování a do poslední chvíle hájila dobro života, nám na konci své cesty svěřuje tajemství, které tuší: jsou slzy, které je třeba těšit na tváři Boha, když pláče nad bídou svých dětí. Uprostřed pekla, v němž se topil svět, má odvahu říci Bohu: „Budu se ti snažit pomoci“. Smělost tolik ženská a tolik božská!

Osmé zastavení: Ježíš je svlečen ze šatů (Jan 19,23; Jb 1, 21)
Ježíšovo zmučené tělo je obnaženo. Vystaveno posměvačným a pohrdavým pohledům. Co jiného nám lidsky zbývá než sklopit oči, abychom nepřispívali k jeho zneuctění?
Duch svatý však přichází na pomoc, aby nás učil jazyku této kenoze, tohoto Božího ponížení, aby nás zastihl tam, kde jsme. Jak říká pravoslaný teolog Christos Yannaras: „Jazyk kenoze je toto: nahé dítě Ježíš v jeslích; svlečený v řece, když přijímá křest jako služebník; visíci na stromu kříže, nahý jako zločinec. V tom všem projevil svoji lásku k nám“.
V tomto tajemství milosti můžeme znovu otevřít oči a spatřit jeho nahotu, jež září týmž světlem, jaké vycházelo z jeho oděvu ve chvíli proměnění. Světlo roztínající každou temnotu, neodolatelné světlo lásky až do konce.

Deváté zastavení: Ježíš je ukřižován (Lk 23,33-34; Iz 53,5)
Milovaný syn, Svatý Boží, Boží Slovo, v němž bylo všechno stvořeno, náhle není víc než němé, trpící tělo. Krutost našeho lidství se do něho zaryla a zvítězila.
Ano, Bůh je tam, kde by být neměl, kde ho však my strašně potřebujeme. Přišel, aby s námi sdílel svůj život. „Vezměte si!“ – říkal bez ustání, když nabízel uzdravení nemocným, ospuštění zbloudilým – a své tělo při velikonoční večeři.
Ocitl se však v našich rukou, na území smrti a násilí, které nás ohromuje i v naší současnosti a vplížilo se do každého člověka. Dobře o tom věděli mniši zavraždění v Tibhirine, kteří k modlitbě „Odzbroj je!“ přidávali prosbu „Odzbroj nás!“.
Bylo nezbytné, aby Boží mírnost navštívila naše peklo, byl to jediný způsob, jak nás osvobodit od zla. Bylo nezbytné, aby Ježíš Kristus přinesl nekonečnou Boží něhu do hříšného srdce světa. Bylo nezbytné, aby před Božím životem smrt couvla a padla, jako nepřítel, který narazil na silnějšího a je rozprášen.

Desáté zastavení: Ježíš je vysmíván na kříži (Lk 23, 35-39; 4, 3. 9-11)
Copak Ježíš nemohl sestoupit z kříže? I nás pronásleduje tato otázka, nakolik jsme ještě součástí světa pokušení, s nímž se Ježíš musel vypořádat během čtyřiceti dní na poušti. V míře, v níž následujeme Ježíše jeho cestou, na nás už podněty Zlého nedělají dojem, rozplývají se v nic a jejich lež je odhalena.
Právě tady se ukazuje naléhavost onoho „muselo to být“ , o němž Ježíš trpělivě vypráví učeníkům na cestě do Emauz. Kristus musel vstoupit do této poslušnosti a nemohoucnosti, aby se přiblížíl nám, naší nemohoucnosti, do níž jsme se dostali svou neposlušností.
„Jedině trpící Bůh může spasit,“ napsal pastor Dietrich Bonhoeffer, krátce před tím, než byl zavražděn, když po hluboké zkušenosti se silou zla mohl v této prosté a závratné pravdě shrnout vyznání křesťanské víry.

Jedenácté zastavení: Ježíš a jeho Matka (Jan 19,25-27)
Také Maria dospívá na konec cesty. Přišel den, o němž mluvil Simeon v tajuplných slovech, ve kterých se snoubí drama a naděje, bolest a spása. „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“ (Lk 2,34-35).
Slyšela však také příslib anděla o tom, že ji Bůh vyvolil a mohl být splněn příslib daný Izraeli. A ona přitakala tomuto božskému projektu, který začal v jejím vlastním těle a pak vedl po nepředvídatelných cestách Syna zrozeného z jejího lůna. Po celý ten čas uchovávala tyto věci ve svém srdci.
Dnes se čas naplnil. Ostří, které probodlo bok Syna, probodlo také její srdce. Také Maria se noří do důvěry bez opory, v níž Ježíš prožívá až do dna poslušnost Otci. Zůstává stát. Stabat Mater. V temnotě, ale s jistotou, že Bůh naplní své sliby.

Dvanácté zastavení: Ježíš umírá na kříži (Jan 19, 28-30. 33-35)
Dokonáno jest. Ježíš odevzdává svého ducha do Otcových rukou. Všechno jakoby se hroutilo v tichu smrti, které se snáží na Golgotu a na tři vztyčené kříže. Kdo prochází kolem, nevnímá nic než Ježíšovu prohru, zhroucení naděje v to, že přišel čas, v němž Bůh uskuteční sliby dané prorokům. Všechno se zdálo ztraceno.
Uprostřed tohoto zklamání Jan upírá pohled k boku Ukřižovaného. Z rány otevřené vojákovým kopím vychází voda a krev, které zvěstují život a zrození. Z Ježíšova boku vytryskl pramen, který prorok viděl vycházet z Chrámu, pramen, který se mění v mocnou řeku, jejíž vody obnovují vše, čeho se dotknou. Což Ježíš nemluvil o svém těle jako novém chrámu? Což nemluvil o svém těle a krvi jako o pokrmu věčného života?

Třinácté zastavení: Ježíš je sňat z kříže (Lk 23.53)
Rozjímání církve přičlenilo k těm, kdo snímají Ježíšovo tělo z kříže také Pannu Marii, která přijímá do svého náručí tělo zrozené z jejího těla. Je to nesmírné tělo na míru její bolesti a na míru nového stvoření, které vzchází z utrpení lásky, procházející srdcem syna i matky.
Ve velkém tichu, které nastoupilo po křiku vojáků a vysmívání okolojdoucích, je nyní čas na gesta jemnosti a úcty. Josef z Arimatie zahalí tělo do plátna a uloží ho do nového hrobu v nedaleké zahradě.
Násilí vrahů odplynulo do dálky a nastupuje mírnost Boha a těch, kteří mu patří, oněch srdcí, jimž Ježíš přislíbil, že budou mít zemi za dědictví. Jako předzvěst mírnosti, která převládne, až bude každá slza osušena a vlk bude bydlet s beránkem, protože poznání Boha dospěje ke každému (Oz 11,6.9).

Čtrnácté zastavení: Ježíš v hrobu a ženy (Lk 23,55-56)
Ženy odešly. Ten, kterého doprovázely po cestách Galileje, už tu není. Vtiskl se jim pouze obraz hrobu a pláten, v nichž nyní spočívá. Navíc se blíží šabat, který vybízí Izraelity, aby ustali v práci, jako Bůh, když dokončil stvoření.
Nyní však jde o jiné naplnění, prozatím skryté a neproniknutelné.

(job)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
12.3.20 Protagonistou křížové cesty v Koloseu bude také křivě obviněný kněz
19.4.19 O křížovou cestu (nejenom) v Koloseu se zasloužil františkán sv. Leonard
18.4.19 Sestra Eugenia Bonetti: Mé druhé obrácení přišlo skrze prostitutku
6.4.19 Autorkou textů ke křížové cestě v Koloseu je sestra Eugenia Bonetti ze sdružení “Slaves no more”
5.3.18 Rozjímání ke Křížové cestě v Koloseu připravil laický učitel náboženství a jeho žáci



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti