RadioVaticana.va

   24. 5. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2749
Poslechem z webových stránek.1798
Četbou textů na webových stránkách.3243
Poslechem i četbou.1881


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Být poslušný a rozdávat lidem radost, takové je poslání křesťana

Papež oznámil jmenování pěti nových kardinálů

Benedikt XVI. o kardinálu Sarahovi: Liturgie církve je v dobrých rukách




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

9.4.2017 

Technokracie je sakramentální hereze

Fabrice Hadjadj

„Cítíte Ducha svatého? Cítíte ho?“ Není třeba přílišného úsilí k postřehu, že technokratické paradigma kontaminuje také křesťanství. Saul znenadání spadl s koně a stal se Pavlem; všechno proběhlo naráz a okázale jako by Bůh kliknul na tlačítko „konverze“. Není snad Všemohoucí? Nemá bezprostřední schopnost činit všechno novým? Takováto interpretace převažuje mezi letničními. Přesvědčit se o tom lze na videu evangelikálního televizního kazatele Benny Hinna na síti Youtube. Ve shromáždění rozohněném sentimentálními refrény a autosugestivními invokacemi pastor znenadání zvedne ukazováček a vzkřikne: „Fire on you!“ A věřící, na kterého ukáže, v okamžení padne na zem jako by byl zasažen střelou. Použité zvolání „oheň“ spojuje „Živý plamen lásky“, ale také povel k výstřelu. Někdy si Benny sundá sako a mává jím nad první řadou za prodlužovaného křiku svého jedinečného povelu: „Oooooooheeeeeeň!“ a stane se, že nejenom první řada, ale druhá a třetí řada přítomných se začne poroučet jako kostky domina. Tento knock-out se nazývá „spočinutím Ducha“. Lidé pak vstávají ze země, pláčí štěstím a děkují muži, který je srazil dolů, ale v takovém psychickém rozpoložení, které dost dobře nerozezná cestu do Damašku od stockholmského syndromu. Jeden obzvlášť otřesný záběr ukazuje asi desetiletou holčičku, která vystoupí na jeviště a chvějícím se hlasem žádá Bennyho: „Chtěla bych, abys mi ještě jednou dal oheň...“

Tento druh duchovního kýče má přinejmenším tu výhodu, že vykazuje jasné a alarmující symptomy. Podobné zlo se může v poněkud méně neomaleném a tedy šalebnějším vzezření zahnízdit mezi katolíky. Je pravděpodobné, že v tomto případě nepůjde o kontaminaci zapříčiněnou technokratickým paradigmatem, ale zrodem paradigmatu samotného. Věc se zdá absurdní, je však dokonale pravověrná. Antikristé vyšli z našeho středu – píše sv. Jan (srov. 1 Jan 2,18-19). Neukazuje se snad jakoby v deformujícím zrcadle určitá podobnost mezi zázrakem Lazarova vzkříšení a zrůdou doktora Frankensteina? Odkazuje-li nás dobrá zvěst k Pravdě, která nás vystavuje zkoušce, musí být nutně také nahodilou příčinou našich nejhlubších nešvarů, ať už tím, že je odmítnuta, anebo tím – což je zhoubnější – že je přizpůsobena našim libostem...

Nabízím tedy následující tezi: technokracie je sakramentální hereze a Západ byl k nynějšímu kultu účinnosti sveden úchylkou v sakramentální teologii a svátostné praxi. Heidegger tvrdí, že prvotní obojakost je obsažena v dogmatu o stvoření. Tvrdí, že svět se zrodil božským rozhodnutím, pravděpodobně milujícím, ale také nezaslouženým, ne-li rovnou svévolným. Stvořitelská vůle by pak předcházela stvořené bytí. Toto upřednostnění vůle před bytím dostatečně přesně definuje mentální strukturu, která předsedá moderní devastaci. Namísto toho, abychom přijali bytí takové, jakým je, a řídili se pojmem kosmu či physis, totiž přirozeným řádem jakožto nejzazší oporou, jdeme dál, až k Božímu zákonu, který nás prý autorizuje, abychom se dostatečně drželi danosti a despoticky ji ovládali.

Tento výklad je v plné shodě s jistou nominalistickou teologií, avšak odporuje pravému katolickému magisteriu. Pojem stvoření nám však nedovoluje sklouznout od danosti k falšování dat, ale umožňuje nám vystoupit od danosti k daru, až velkodušnému obdarování, k prozřetelenosti, která apeluje na naši vděčnost a pečlivost i tehdy, když příroda vyjeví svůj nejkrutější neřád (protože cunami, která ti vzala děti, zanechává určitou pochybnost, pokud jde o harmonii a něhu matky Přírody). Ve stopách Heideggera, který směšoval herezi a pravověrnost, setrvává Giorgio Agamben na určitých aspeketech definice svátosti jakožto „viditelného a účinného znamení milosti“. Efficit quod figurat – říká velká tradice – koná to, co znázorňuje. Co jiného to znamená, než to, že každé znázornění je účinné? Kněz, který polévá svěcenou vodou, říká: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ a katechumen je skutečně pokřtěn, ponořen do smrti a pozvednut ve vzkříšení Krista.

Tady je slovo spíše performativní než kontemplativní, působí, funguje a klade tak základy komunikace a managementu. Přidá-li se tvrzení o působnosti ex opere operato – doslova „prostým udělením“ – což znamená, že duchovní účinnost skutku pochází ze skutku samotného, nezávisle na zásluhách či svatosti kněze, který je pouhým nástrojem, vyplývá odtud idea jakési autonomní techno-logie nezávislé na subjektu... Také zde by bylo mnoho co namítat, protože z tohoto hlediska je obtížné rozlišit mezi svátostí a magií. Svoboda toho, kdo přijímá svátost, je dána stranou. Nic totiž není automatické. Požitím hostie je možné jíst vlastní odsouzení, jak říká sv. Pavel (1 Kor 11,9).

Právě tato možnost odsouzení ba dokonce radikálního zavržení tvoří odpovědnost subjektu, který znenadání objevuje krajní tíhu svých činů. Zapomíná se rovněž na dimenzi hmatatelného znamení, kontemplativní a zároveň tělesnou dimenzi. Svatý Tomáš Akvinský, který cítil toto nebezpečí, klade důraz na skutečnost, že svátost je nejprve znamení a potom čin, a její účinek není slepý jako úkon nějakého tyranského demiurga.

Kromě toho moc Vykupitele nemůže odporovat moci Stvořitele. Ten svoje stvoření respektuje. Milost, třebaže působí nenadále, drží se těch nejpřirozenějších rytmů. Liturgie přejímá pozvolnost ročních období. Saul se cestou do Damašku proměnil, ale Skutky apoštolů nám vyprávějí o jeho dlouhé a trpělivé formaci. Je ovšem třeba připustit, že v církvi existuje tendence stavět proti sobě účinek a smyslové znamení svátosti. Je podivné - ale možné ne tolik – že tato tendence je společná tradicionalistům a progresistům. Ti první si hledí forem natolik, že z nich činí zkameněliny, zatímco ti druzí se o ně nestarají ve jménu žoviálnosti. V obou případech dochází k přehlížení pravdy o znamení, přiměřenému našim tělesným smyslům. Oba proudy se soustředí na účinnost, která je pro jedny hieratická a pro ty druhé sympatická...

Z deníku Avvenire 2.dubna 2017
přeložil Milan Glaser.

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
21.5.17 Politika posedlá nebem
7.5.17 O umění, jak si zkazit život
23.4.17 O koncentračních táborech, uprchlících a médiích
20.4.17 O islámu, křesťanství a globalizaci
26.3.17 Migrace ve světle sociální nauky církve



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Církev bez mučedníků vzbuzuje nedůvěru

Papež k Italské biskupské konferenci: Vše, co v nás není láskou, oddaluje od Boha

P. Boulad SI: K dialogu není možné nikoho nutit

Human Life International: Hlavní otázkou jsou práva a povinnosti rodičů

Soustrastný papežův telegram do Manchesteru

Duch svatý dává jistotu, že nás Ježíš spasil

Nepodléhejte rezignaci, žádal papež sestry Učednice Božského Mistra

Neoddalujme lidi, které přitáhl Duch, vyzýval papež v římské farnosti

Papež přijal na audienci prezidenta Irska

Papež přijal biskupy z Guatemaly

Papež zahájil plenární zasedání Italské biskupské konference

Papež: Mít se navzájem rádi není samozřejmost

 Nově na webu
Svatý otec: Denně je třeba se učit umění lásky

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Politika posedlá nebem

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): O islámu, křesťanství a globalizaci

Rozhovory: Vztahy k FSSPX pro mne nejsou problémem vítězů či poražených

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv květen 17
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

Starší zprávy >

Náš tip

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konflitků

Růst víry v kněžském životě

Milosrdenství vyžaduje statečnost, vzdorujme teroru láskou