Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Bůh je vždycky věrný svojí smlouvě. Je věrný Abrahámovi i spáse slíbené v Ježíši – kázal papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Vybízel přitom, aby se každý pozastavil nad vlastním životním příběhem a objevoval v něm Boží lásku.

První liturgické čtení z knihy Geneze (17,3-9) podává, jak Hospodin uzavírá smlouvu s Abrahámem, kterého potom v Janově evangeliu (8,51-59) nazývají otcem Ježíš i farizeové. „On totiž dal zrod lidu, kterým je dnes církev – poznamenal papež. Abrahám se spolehnul a poslechl, když byl povolán vydat se do jiné země, která byla přislíbena Jemu i Jeho potomstvu do věčného vlastnictví. Byl to muž víry a naděje, který uvěřil, když mu bylo řečeno, že se stane otcem, ačkoli mu bylo sto let a jeho manželka byla neplodná. Věřil proti vší naději.
Abrahám by mohl být označen za snílka, podotkl dále papež. Měl něco ze snílka, totiž sen naděje, nebyl však bláznem.

„Byl zkoušen, když dostal syna a byl potom vyzván, aby jej jako dospívajícího podal v oběť. Uposlechl a šel proti vší naději. Toto je náš otec Abrahám, který jde stále vpřed. Ježíš říká, že Abrahám spatřil Jeho den, tedy viděl Ježíše a zajásal (srov. Jan 8,56). Ano, uviděl příslib a měl radost, když zahlédl splnění této smlouvy, radost, že Bůh neklamal, protože Hospodin – jak jsme recitovali v dnešním mezizpěvu (Žl 105) – pamatuje věčně na svoji smlouvu.“

Tento responsoriální žalm vybízí k upamatování se na Boží divy. Pro nás potomky Abraháma - pokračoval papež – to znamená přemýšlet o našem otci, který je už na věčnosti, a připomínat si tatínkova dobrodiní, jeho velikost. Abrahám plnil smlouvu tím, že vždycky uposlechnul, Bůh plnil smlouvu tím, že Abraháma učinil »otcem mnohých národů«. Hospodin mu říká: »Už se nebudeš jmenovat Abram, ale tvé jméno bude Abrahám«. A Abrahám uvěřil. V jednom dalším dialogu knihy Geneze mu Bůh říká, že jeho potomstvo bude početné jako nebeské hvězdy a písek na mořském břehu (srov. Gn 22,17). Každý z nás dnes může říci: Jsem jednou z oněch hvězd, jsem jedním zrnkem onoho písku.“
Mezi Abrahámem a námi jsou další dějiny – řekl dále papež. Nebeský Otec a Ježíš, který říká farizeům, že Abrahám zajásal, když uviděl jeho den. Toto je velké poselství a církev nás dnes vybízí, abychom se zastavili a pohlédli na svoje kořeny, na svého otce, který z nás učinil lid, nebe plné hvězd a pláž plnou zrnek písku.“

„Pohlédněme na tyto dějiny. Nejsem sám, jsem lid. Jděme společně. Církev je lid, avšak vysněný Bohem, lid, kterému dal na zemi otce, jenž byl poslušný, a bratra, který dal svůj život za nás, aby z nás učinil lid. Takto se můžeme dívat na Otce a děkovat, hledět na Ježíše a děkovat, vidět Abraháma a nás, kteří jsme součástí tohoto putování.“

Papež potom vybídnul, abychom si dnes udělali „vzpomínkový den, protože součástí těchto velkolepých dějin, tohoto Božího a Ježíšova rámce je malý životní příběh každého z nás.“

„Udělejte si dnes pět, deset minut, sedněte si a přemýšlejte o svých dějinách, požehnání i bídě, o všem, o milostech i hříších, o všem. A pozorujte tam věrnost Boha, který zůstal věrným svojí smlouvě a příslibu, který dal Abrahámovi, zůstal věrným spáse, kterou slíbil ve svém Synu Ježíši. Jsem si jist, že uprostřed možná nehezkých věcí – protože je ve svém životě všichni máme – objevíme krásu Boží lásky, krásu Jeho milosrdenství, krásu naděje. A jsem si jist, že všichni budeme naplněni radostí..

Končil papež František ranní kázání v kapli Domu sv. Marty.

Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty

(mig)