Vatikán.
„Evangelium rodiny je radostí pro tento svět” – pod tímto mottem se ponese IX. Světové setkání rodin, které v létě příštího roku bude hostit irský Dublin (21.-26.8.2018). Petrův nástupce však již v dnešním listu adresovaném rodinám i církvi, vyzývá k zahájení přípravy na toto celosvětové setkání v duchu apoštolské exhortace
Amoris laetitia. List nesoucí datum 25. března 2017 – slavnosti Zvěstování Páně – je adresován kardinálu Kevinu Farrellovi, prefektovi Úřadu pro laiky, rodinu a život.
Svatý otec v listu píše:
„V závěru VIII. Světového setkání rodin, které se konalo ve Filadelfii v září roku 2015, jsem oznámil, že příští setkání s katolickými rodinami celého světa proběhne v Dublinu. Rád bych nyní zahájil jeho přípravu a potvrdil, že se bude konat ve dnech 26.-28. srpna 2018 na téma “Evangelium rodiny – radost pro svět”. V souvislosti s tímto tématem a jeho dalším rozvíjením bych chtěl podat přesnější doporučení – mým přání totiž je, aby rodiny měly možnost k hlubší úvaze nad posynodální apoštolskou exhortací Amoris laetitia a sdílení jejího obsahu.
Lze si položit otázku – vnáší ještě evangelium radost do tohoto světa? A dále – je dosud rodina dobrou zvěstí pro tento svět? Jsem si jist, že ano! A toto přesvědčení se pevně zakládá na Božím záměru. Boží láska je přitakáním Boha veškerému stvoření a jeho středu, kterým je člověk. Bůh vyslovuje souhlas se svazkem muže a ženy, který je otevřen životu a slouží mu v každém jeho úseku, vyslovuje souhlas a zároveň závazek vůči lidstvu, které je příliš často zraňováno, trýzněno a ovládáno nedostatkem lásky. Rodina je tudíž přitakáním Boha Lásky. Jestliže rodina vychází z lásky, může ve světě projevovat, šířit a opětovně rodit Boží lásku. Bez lásky nelze žít jako Boží děti, manželé, rodiče, ani sourozenci.
Přál bych si zdůraznit, nakolik je důležité, aby se rodiny samy sebe často ptaly, zda žijí počínaje láskou, pro lásku a v lásce. Konkrétně to znamená dávat se, odpouštět si, neztrácet trpělivost, předjímat druhého, respektovat se. Jak by se zlepšil rodinný život, kdybychom denně uváděli do života tři prostá slova „s dovolením”, „děkuji”, „promiň”. Každý den zakoušíme křehkost a slabost, a proto všichni – jak pastýři, tak rodiny – potřebujeme obnovit svou pokoru, která by utvářela naši touhu po formaci, sebevýchově a vychovanosti, poskytování a přijímání pomoci, doprovázení, rozlišování a začleňování všech lidí dobré vůle. Sním o vycházející a nikoli sebevztažné církvi. Církvi, která by se nevzdalovala ranám člověka. Církvi milosrdné, která by hlásala ústřední zjevení Boha Lásky, jímž je milosrdenství. Právě toto milosrdenství nás obnovuje v lásce. Dobře víme, nakolik jsou křesťanské rodiny místem milosrdenství a svědčí o něm – po mimořádném jubilejním roce tomu bude ještě více a dublinské setkání o tom bude moci poskytnout konkrétní znamení.
Vyzývám proto celou církev, aby v přípravě příštího světového setkání dbala na tato doporučení. Před vámi a vašimi spolupracovníky, drahý bratře, stojí úloha přetlumočit zejména učení exhortace Amoris laetitia, kterou církev touží rodiny uvést do trvalého pohybu, do oné vnitřní pouti, kterou se projevuje ryzí život. Zvláštní myšlenku věnuji dublinské arcidiecézi a celému drahému irskému národu, kterým děkuji za velkorysé přijetí a úsilí spojené s organizací natolik významné události. Kéž vám Pán již nyní oplatí a zahrne vás hojností nebeských plodů. Kéž Svatá nazaretská rodina vede a doprovází všechny rodiny, zapojené do přípravy velkého dublinského Světového setkání, a žehná jim.
František.”
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
