Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Papež František dnes v aule Pavla VI. přijal sedm set účastníků kurzu pro zpovědníky, který každoročně v postní době pořádá Apoštolská penitenciárie. Spolu s nimi se dostavili také všichni zaměstnanci tohoto vatikánského tribunálu, který, jak papež přiznal, má obzvláště rád.

“Musím se vám skutečně vyznat z toho, že Apoštolská penitenciárie je druh soudu, který se mi opravdu líbí! Je to „soud milosrdenství“, na který se lidé obracejí, aby obdrželi onen nezbytný lék pro naši duši, jakým je Boží milosrdenství!“

Papež neskrýval, že „dobrým zpovědníkem“ se kněz nestane během jediného kurzu, navzdory tomu je však formace dobrých zpovědníků navýsost užitečná, ba dokonce nepostradatelná. Zpovědnice je dlohou, celoživotní školou, podotkl dále, avšak kdo je v ní dobrým žákem? Svatý otec v této souvislosti vyzdvihl trojí hledisko.

“Především je „dobrý zpovědník“ pravým přítelem Ježíše, dobrého Pastýře. Bez tohoto přátelství v něm stěží dozraje ono otcovství, které je tak nezbytné ve službě svátosti smíření. Přátelství s Ježíšem obnáší zejména modlitbu – jak osobní modlitbu k Pánu, kterého vytrvale prosíme o dar pastorační milosrdné lásky, tak zvláštní modlitbu za výkon zpovědníkova poslání a za věřící, bratry a sestry, kteří k nám přistupují ve svém hledání Božího milosrdenství.“

Pouze ve službě smíření takříkajíc zavinuté do modlitby se bude věrohodně zrcadlit Boží milosrdenství a zabrání se nevlídnosti a nepochopení, které také občas lze vyvolat ve svátostném setkání.

“Zpovědník, který se modlí, ví, že sám zhřešil jako první a jako prvnímu mu bylo odpuštěno. Nelze odpouštět ve svátosti, jestliže si nejsme vědomi toho, že nám předtím bylo odpuštěno. Modlitba je tudíž hlavní zárukou, abychom se vyvarovali jakéhokoli tvrdého postoje, zbytečně odsuzujícího hříšníka, a nikoli hřích.“

Petrův nástupce pak zdůraznil trojici darů, o které má zpovědník v modlitbě prosit – v prvé řadě je to dar zraněného srdce, které je schopno rozumět ranám druhým lidí a léčit je olejem milosrdenství, dále dar pokory a Ducha svatého, který je Duchem rozlišování a soucitu.

“Dobrý zpovědník je mužem Ducha, mužem rozlišování. Kolik zla v církvi působí nedostatečné rozlišování! Kolik zla se děje duším kvůli jednání, které nevychází z pokorného naslouchání Duchu svatému a Boží vůli! Zpovědník neuplatňuje vlastní vůli a nevyučuje vlastní nauku. Je povolán k tomu, aby vykonával neustále a pouze Boží vůli, v plném společenství s církví, které je služebníkem.“

A konečně, přešel Svatý otec ke třetímu hledisku, je zpovědnice prostorem k evangelizaci. Neexistuje ryzejší hlásání evangelia, než v setkání s Bohem, který je milosrdenstvím, podotkl. Právě v něm se totiž setkáváme s pravou Boží tváří, kterou nám vyjevil Ježíš Kristus.

“Přestože je rozhovor s kajícníkem krátký, zpovědník je povolán, aby rozlišil, co je v tu chvíli užitečnější nebo dokonce nezbytné pro duchovní cestu daného bratra či sestry. Někdy bude nutné opětovně připomenout nejzákladnější pravdy víry – její žhavé jádro, kérygma, bez něhož by se prožitku Boží lásky a milosrdenství nedostávalo slov. Jindy bude třeba naznačit základy mravního života – a to vždy ve vztahu k pravdě, dobru a Boží vůli. Jde o dílo pohotového a inteligentního rozlišování, které může věřícím velmi prospět.“

Zpovědník je povolán, aby se denně vydával na „periferie zla a hříchu“, a jeho služba je skutečnou pastorační prioritou.

“Pěkně vás prosím, ať nikde nevisí tabulky: „Zpovídá se v pondělí a ve středu od té do té hodiny…“ Zpovídá se vždy, když vás o to někdo požádá! Když se například modlíte v kostele, mějte vždy dveře zpovědnice otevřené – protože takto je otevřené Boží srdce.“

(jag)