RadioVaticana.va

   22. 5. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2743
Poslechem z webových stránek.1794
Četbou textů na webových stránkách.3237
Poslechem i četbou.1875


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Pius XII. spatřil stejný úkaz jako ve Fatimě

Být poslušný a rozdávat lidem radost, takové je poslání křesťana

Benedikt XVI. o kardinálu Sarahovi: Liturgie církve je v dobrých rukách




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Zprávy

 Kázání z Domu sv. Marty 

16.2.2017 

Modlitba za mír není formalita

Vatikán. Válka začíná v lidském srdci a proto jsme všichni zodpovědní za mír – zdůraznil papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Poukázal na soužení národů zatažených do válek, které si přeji mocní a obchodníci se zbraněmi, a zavzpomínal na okamžik, kdy se jako devítileté dítě dozvěděl, že skončila druhá světová válka.

Holubice, duha a smlouva. Papež se pozastavil u těchto třech znamení vzatých z dnešního čtení z knihy Geneze (9,1-13). Noe po potopě vypustil holubici, která se vrátila s olivovým listem, „znamením toho, co si Bůh přeje pro celé lidstvo, totiž mír. Holubice a duha jsou křehké – řekl papež. - Duha, která přijde po bouři, je krásná, ale brzo zmizí. Také holubice je slabá.“ František pak připomněl, jak před dvěma roky během polední promluvy před Anděl Páně, dvě holubice vypuštěné dvěma dětmi z okna apoštolského paláce před očima poutníků na Svatopetrském náměstí padly za kořist dvěma rackům.
„Smlouva, kterou uzavírá Bůh, je mocná – pokračoval – ale my, kteří ji přijímáme, jsme slabí. Bůh s námi uzavřel mír, ale střežit jej, není snadné. Je to každodenní úsilí, protože je v nás stále ono sémě prvotního hříchu, Kainův duch, který ze závisti, žárlivosti a touhy po vládě, rozpoutává válku.“

Dnes se ve světě prolévá krev. Svět je dnes ve válce. Mnozí bratři a sestry umírají, i nevinní, protože ti velcí a mocní chtějí kus půdy, chtějí trochu více moci a přejí si mít trochu větší zisk z obchodů se zbraněmi. A Pánovo Slovo je jasné: »Budu žádat krev – praví kniha Geneze - od každého zvířete, tím spíše budu žádat život člověka od člověka, který je druhému bratrem« (Gen 9,4). Také od nás, kterým se zdá, že je mír, bude tady Pán žádat počet z krve našich bratří a sester, které sužuje válka.

„Jak chránit holubici?“ – tázal se dále papež. „Co učiním, aby mne stále vedla duha? Co učiním, aby už nebyla ve světě prolévána krev. My všichni jsme do toho vtaženi. Modlitba za mír není formalita, úsilí o mír není formalita. Válka totiž začíná v lidském srdci, začíná doma, v rodinách, mezi přáteli a potom se šíří dál. Co učiním já, když cítím, že v mém srdci dochází k něčemu, co chce zničit pokoj?“ – tázal se papež.

Tady začíná a končí válka. V novinách a televizi pak sledujeme zprávy. Mnoho lidí dnes umírá, a to sémě války, které v mém srdci působí závist, žárlivost a chamtivost, roste a stane se stromem, je pak bombou, která dopadá na nemocnici či školu a zabíjí děti. Je to stejné sémě. Vyhlášení války začíná tady, v každém z nás. Proto ona otázka: »Jak střežím pokoj ve svém srdci, ve svém nitru, ve své rodině?« Nejenom střežit pokoj, ale tvořit jej. Rukama, rukodělně, denně. Takto jej dokážeme vytvořit na celém světě.

„Krev Kristova – zdůraznil dále papež – je tím, co tvoří pokoj, nikoli krev bratra, kterou prolévám já, obchodníci se zbraněmi nebo mocní této země ve velkých válkách“, a přidal potom osobní vzpomínku z dětství na to, jak se dozvěděl o konci druhé světové války.

Vzpomínám si, že se rozezněly požární sirény, a potom přišli kameloti s novinami... Siréna přitahovala pozornost většinou k nějaké tragédii. Vzápětí jsem uslyšel sousedku, která volala na moji maminku: »Paní Regino, paní Regino, pojďte sem, pojďte sem!«. Maminka trochu polekaně vyšla a ptala se: »Co se děje?«. A ona žena na druhém konci zahrady zvolala: »Je konec války!« a rozplakala se.

„Následovalo objetí obou žen, pláč a radost, protože skončila válka“ – dodal papež a kázání zakončil prosbou: „Kéž nám Pán udělí milost říci »Je konec války« a plakat. Je konec války v mém srdci, skončila válka v mojí rodině, skončila válka v mojí čtvrti, na mém pracovišti, je konec války na světě. Ať sílí holubice, duha i smlouva.“