Nový portál Vatikánského rozhlasu

Sýrie. Po více než pěti letech války se do někdejší kvetoucí metropole Aleppa navrací život a o minulém víkendu také první fotbalové derby. Místní družstvo Al Ittihád Aleppo v sobotu porazilo druhý městský tým Al-Hurijá SC 2:1. Hrálo se na starém a částečně poničeném stadionu Al Ittihádu, šestinásobného výherce syrské fotbalové ligy a držitele devíti Syrských pohárů. Diváci obsadili deset tisíc míst na jeho tribunách zhruba z poloviny, a hráči obou mužstev mluvili o velkém pohnutí a pomalém, leč postupném návratu k normalitě, komentuje farář katolického kostela sv. Františka z Assisi v Aleppu, o. Ibrahim Alsabagh:

“Fotbalové utkání je dalším pozitivním znamením, které nás může po pětileté válce povzbudit. Snažíme se opětovně vybudovat společenství a sociální jednotu, o které jsme v těchto letech přišli – a to i prostřednictvím sportu. Nezakrývám, že je to velmi těžké. Mladí lidé a skauti z naší farnosti na stadionu odpoledne hrávali kopanou i během války. Oficiální zápasy se ale nekonaly.“

Aleppo se významně zapsalo do syrských fotbalových dějin – i díky svému novému mezinárodnímu stadionu, který může pojmout 75 tisíc návštěvníků. Jak dodává o. Alsabagh, tato struktura, jedna z největších na Blízkém východě, zatím nebyla zpřístupněna.

“Fotbal je nedílnou součástí syrské kultury a v tuto chvíli může přispět k uvolnění negativního napětí a k vytváření společenství mezi lidmi. Jak jsme s radostí zaznamenali, během derby nedošlo k žádným incidentům. Je tu tedy velká část společnosti, která si nepřeje spory a naopak pomýšlí na dobro pro všechny. Tuto reakci určitě vyvolala válka. Když lidé vidí její dopad, ptají se: mělo to nějakou cenu?“

Kromě radosti z prvního fotbalového zápasu se Aleppané nadále potýkají s řadou problémů, potvrzuje o. Ibrahim, avšak přibývá známek postupné obnovy.

“Zápornou stránkou je opětovný nedostatek vody, od které nás znovu před osmi dny odřízl takzvaný Islámský stát. Syrská vláda ale důrazně usiluje o návrat výroby do města, aby se postavilo na nohy a zajistilo si soběstačnost. Z toho důvodu zprovoznila železniční trať, která vede z Aleppa na hlavní bagdádské nádraží. Tato železnice už od sedmdesátých let spojovala syrské hospodářsky nejvýznamější město s Irákem. Kladným znamením je také postupný návrat křesťanských rodin – některé se chystají k návratu ze syrského pobřeží, z měst Tartus a Latakia, jiné z takzvaného křesťanského údolí v okolí Homsu. Dvě rodiny se vrátily z Venezuely, jedna z Německa a také další katolické rodiny se po návratu ze zahraničí pozvolna začínají objevovat ve farnosti. Očekáváme, že se jejich příliv zvýší na jaře, až skončí ve školách druhé pololetí.“

Doufá syrský františkán, o. Alsabagh.
Zásadní význam při obnově Sýrie bude náležet mladým lidem – jistě přijdou firmy z cizích zemí, aby opětovně vystavěly městské zdi, avšak srdce, duši a ducha syrské společnosti budou moci obnovit pouze mladí Syřané. Bude to jejich mise, uvedl pro agenturu Aciprensa o. Alejandro León z kongregace salesiánů Dona Boska. Sedm kněží salesiánské kongregace, která si dnes připomíná svého zakladatele, působí ve třech syrských městech – Aleppu (od r. 1958), Damašku (od r. 1990) a Kafrounu (od r. 2000). Kolem jejich komunit, nazývaných „Oázy míru“, se sdružují mnozí laičtí spolupracovníci a mládež. Podle španělského misionáře bude však velmi obtížné zvrátit silně zakořeněný kulturní vzorec msty, který nevzniká z nenávisti, nýbrž z lásky k zemřelým, jejichž smrt vyžaduje odplatu.

Jak říká o. León, v Sýrii není nikdo, koho by se msta netýkala. Právě proto se ve své pastorační práci snaží prosazovat smíření, a nikoli pomstychtivost. A první úspěchy přicházejí – aleppská mládež kupříkladu dochází do sběrných uprchlických táborů, kde mezi mnoha opuštěnými lidmi žijí také ženy a děti teroristů, kteří na ně předtím útočili. „Bylo by zapotřebí vcítit se do těchto mladých lidí“, podotýká o. León, „a pochopit, jak museli překonat sami sebe, když dnes pomáhají s péčí o děti člověka, který na ně shazoval bomby, a třeba zabil jejich bratra nebo bratrance. Pro mnohé z nich to byl velmi složitý, ale zároveň vysoce osvobozující krok. Uvědomili si, že děti teroristů nenesou vinu, jsou to jen děti a, koneckonců, naši braři.“

Podle otce Alejandra přispěly válka a mystérium bolesti k mnoha vážným pochybnostem víry. „Řada mladých Syřanů prožila krizi víry, avšak ti, kterým se v ní podařilo zvítězit, dospěli k velké hloubce duchovního života, která je přivádí k otázce, co po nich Bůh v životě žádá. A to je velmi cenné“, říká salesiánský kněz působící v zemi, která jeho kongregaci dala velký počet povolání.

(jag)