Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Jádrem dnešního evangelia (
Jan 1,29-34) jsou tato slova Jana Křtitele: „
Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa!“ (v.29). Slova doprovázená pohledem a gestem ukazujícím na Něho, na Ježíše.
Představme si tu scénu. Jsme na břehu řeky Jordán. Jan Křtí za přítomnosti mnoha lidí, mužů, žen a dětí různého věku, kteří tam přišli, aby přijali křest z rukou onoho muže, který mnohým připomínal Eliáše, velkého proroka, který o devět století dříve, očistil Izraelity od idolatrie a přivedl je zpět k pravé víře v Boha Smlouvy, Boha Abrahamova, Izákova a Jakubova.
Jan káže, že se přiblížilo Boží království, objeví se Mesiáš a je třeba se připravit obrácením a spravedlivými skutky; začne u Jordánu křtít, aby lidu podal konkrétní prostředek lítosti (srov. Mt 3,1-6). Tito lidé přicházeli, aby litovali svých hříchů, konali pokání a změnili svůj život. Jan ví, že Mesiáš, zasvěcený Pánu, je již blízko, a rozpoznávacím znamením bude, že na Něm spočine Duch svatý, neboť On přinese pravý křest, křest Ducha svatého (srov. Jan 1,33).
A ten okamžik přichází: Ježíš se objeví na břehu řeky mezi lidmi – hříšníky – jako jsme my všichni. Je to Jeho první veřejný akt, první věc, kterou učiní, jakmile ve třiceti letech odejde z Nazaretského domu: jde do Judska, k Jordánu a nechá se od Jana pokřtít. Víme, k čemu došlo – připomínali jsme to minulou neděli – na Ježíše sestoupil Duch svatý v podobě holubice a Otcův hlas Jej prohlásil za milovaného Syna (srov. Mt 3,16-17). Toto znamení Jan očekával. To je On! Ježíš je Mesiáš. Jan užasne, protože se představil netušeným způsobem, tedy mezi hříšníky a přijímá křest jako oni, ba dokonce pro ně. Duch svatý však Jana osvěcuje a dává mu pochopit, že takto se naplňuje Boží spravedlnost a Boží plán spásy: Ježíš je Mesiáš, Král Izraele, avšak nikoli mocí tohoto světa, nýbrž jakožto Beránek Boží, který bere na sebe a snímá hříchy světa.
Takto Ho Jan ukazuje lidem a svým učedníkům. Jan měl totiž početný okruh učedníků, kteří si jej zvolili za duchovního vůdce, a právě někteří z nich se stali prvními Ježíšovými učedníky. Dobře známe jejich jména: Šimon, později nazvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub a jeho bratr Jan. Všichni byli rybáři, všichni Galilejci jako Ježíš.
Drazí bratři a sestry, proč jsme se tak dlouho pozastavili nad touto scénou? Protože je rozhodující! To není anekdota. Je to historický fakt! Tato scéna je rozhodující pro naši víru; a je rozhodující také pro misijní poslání církve. Církev je v každé době povolána konat to, co učinil Jan Křtitel, totiž ukazovat lidem Ježíše a říkat: „Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa!“. On je jediný Spasitel! On je Pán, je pokorný, mezi hříšníky, ale je to On, není žádný jiný, mocnější, který přijde, ne, ne – je to On!
Toto jsou slova, která my kněží denně opakujeme při mši, když prezentujeme lidu chléb a víno proměněné na Tělo a Krev Kristovu. Toto liturgické gesto vyjadřuje veškeré poslání církve, která nehlásá sebe samu. Běda, běda, kdyby církev hlásala sebe samu; ztratila by kompas a nevěděla kam jít! Církev hlásá Krista, nepřivádí k sobě, nýbrž ke Kristu. On a jedině On totiž zachraňuje svůj lid z hříchu, osvobozuje ho a uvádí do země opravdové svobody.
Panna Maria, Matka Beránka Božího, ať nám pomáhá věřit v Něho a následovat Jej.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
