20. 1. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2219
Poslechem z webových stránek.1406
Četbou textů na webových stránkách.2578
Poslechem i četbou.1483


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Povánoční modlitba

Kardinál Sarah: Když se obrátíme k Bohu, On napraví vztahy mezi lidmi a národy

Jít tam, kde je naše naděje




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Svatý otec

 Generální audience 

28.12.2016 

Křesťanská naděje – Abraham, otec věřících a doufajících

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, aula Pavla VI.

Česká sekce RV

(Gen 15,3-6)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Svatý Pavel nám v listě Římanům připomíná velkou postavu Abrahama, aby nám ukázal cestu víry a naděje. Apoštol o něm píše: „Ačkoli už nebylo naděje, on přece doufal a uvěřil, že se stane otcem mnoha národů“ (Řím 4,18); „ačkoli už nebylo naděje, on přece doufal“. Toto pojetí je mocné: i když není naděje, doufám. Takový je náš otec Abraham. Svatý Pavel odkazuje na víru, kterou Abraham uvěřil slovu Boha, který mu sliboval syna. Bylo opravdu třeba doufat, „ačkoli nebylo naděje“, poněvadž to, co Pán oznamoval, bylo nepravděpodobné. Byl přece již starcem skoro stoletým a jeho manželka neplodná. Nebylo východiska! Bůh to však řekl a Abraham uvěřil. Nebylo lidské naděje, protože byl starý a manželka neplodná. On však uvěřil.

S důvěrou v tento příslib se Abraham vydal na cestu, rozhodl se opustit svoji zemi a stát se cizincem, doufal v tohoto „nemožného“ syna, kterého mu měl darovat Bůh, navzdory tomu, že Sářino lůno bylo již takřka odumřelé. Abraham uvěřil, jeho víra se otevírá zdánlivě nerozumné naději. Je to schopnost překračovat lidské úsudky, moudrost a rozvážnost světa i to, co je zdravým rozumem považováno za normální, a věřit v nemožné. Naděje otevírá nové horizonty, uschopňuje snít o tom, co není ani představitelné. Naděje umožňuje vstoupit do temnoty nejisté budoucnosti a kráčet ve světle. Naděje je krásná ctnost, dává nám sílu putovat životem.

Je to však obtížná cesta. A také na Abrahama přijde krize neútěchy. Důvěřoval, opustil dům, svoji zem, své přátele... všechno. Odešel, přišel do země, kterou mu Bůh ukázal, a čas plynul. Cestování v té době nebylo jako dnes, letadlem za pár hodin. Bylo zapotřebí měsíců a let. Čas plynul, ale syn nepřicházel a Sářino lůno bylo stále uzavřeno.

A Abraham, i když neříkám, že ztratil trpělivost, ale stěžuje si Pánu. Také toto se učíme od našeho otce Abrahama: stěžovat si Pánu je způsob, jak se modlit. Někdy, když zpovídám, slýchávám: „Stěžoval jsem si na Pána...“ a odpovídám: „Stěžuj si! Vždyť on je otec!“. Stěžovat si Pánu je způsob modlitby, to je dobré. Abraham si Pánu stěžoval slovy: „Pane, Hospodine, [...] nemám děti, dědicem mého domu bude damašský Eliezer“ (tedy správce Abrahamova domu). Abraham dodal: „Nedal jsi mi potomka, bude po mně dědit jeden z lidí mého domu. A Pán mu odpověděl takto: »Ten po tobě dědit nebude; kdo však vyjde z tvého lůna, ten bude po tobě dědit.« Vyvedl ho ven a pravil: »Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat« - a dodal: »Tak četné bude tvé potomstvo«. Abrahám znovu Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého“ (Gen 15,2-6).

Scéna se odehrávala v noci, venku byla tma, ale také v Abrahamově srdci byla temnota zklamání, malomyslnosti, svízele doufat dál v něco nemožného. Praotec je nyní ve velmi pokročilém věku, zdá se, že už nestihne mít dítě a jeho služebník zdědí všechno.

Abraham se obrací k Pánu, ale Bůh, třebaže je přítomen a mluví s ním, jakoby se vzdaloval a jakoby neměl dodržet svoje slovo. Abraham se cítí osamocen, je starý a znavený, visí nad ním hrozba smrti. Jak má dál důvěřovat?

A přece, tato jeho stížnost je formou víry, je modlitbou. Abraham navzdory všemu dál věří v Boha a doufá, že se něco může stát. Proč by se jinak obracel k Pánu, stěžoval si a připomínal Mu Jeho sliby? Víra není jenom ticho, které akceptuje všechno bez odpovědi, naděje není jistota, která tě zabezpečí před pochybnostmi a rozpaky. Nezřídka je naděje temnotou, ale naděje tam je a vede tě vpřed. Víra je také zápas s Bohem a představuje Mu naši hořkost bez „zbožných“ fikcí. Kdosi mi řekl: „Hněval jsem se na Boha a řekl jsem mu to a ono...“ – odpověděl jsem „Ale On je otcem, On tě chápe: jdi v pokoji!“ Tuto odvahu je třeba mít! Toto je naděje. A naděje znamená také nemít strach vidět realitu takovou, jaká je, a přijmout její protivenství.

Abraham se tedy ve víře obrací k Bohu, aby mu pomohl dále doufat. Je zajímavé, že neprosí o syna, nýbrž o pomoc, aby mohl dále doufat. Modlí se, aby měl naději. A Pán odpovídá a zdůrazňuje svůj nepravděpodobný příslib: tvůj služebník nebude tvým dědicem, nýbrž tvůj vlastní syn, narozený z Abrahama, zrozený z něho. U Boha se nic nezměnilo. Nadále poukazuje na to, co již řekl, nenabízí Abrahamovi záchytné body, aby měl pocit bezpečí. Jeho jedinou jistotou je důvěřovat v Pánovo slovo a nadále doufat.

A znamení, které Bůh dává Abrahamovi, je pokyn, aby věřil a doufal dál: „Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy [...] Tak četné bude tvé potomstvo“ (Gen 15,5). Příslib dosud trvá, něčeho se v budoucnu ještě lze nadát. Bůh vyvádí Abrahama ven ze stanu, ale ve skutečnosti z jeho omezených vizí, a ukazuje mu hvězdy. Víra se musí umět dívat očima víry. Jsou to jenom hvězdy, které mohou vidět všichni, ale pro Abrahama se mají stát znamením věrnosti Boha.

A toto je víra, cesta naděje, kterou se má každý z nás ubírat. Když i nám zůstane jako jediná možnost pohlédnout na hvězdy, pak je čas důvěřovat Bohu. Nic není krásnějšího. Naděje neklame.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
18.1.17 Když se naděje stává modlitbou
18.1.17 Křesťanská naděje v blízkosti smrti
11.1.17 Papež: Když budeme důvěřovat v Pána, budeme jako On
11.1.17 O falešných nadějích vkládaných do idolů
4.1.17 Papež: Slzy jsou setbou naděje



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu Real Audio  

Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Český kanál Rádia Vaticán na You Tube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Dotýká se můj život Ježíšova srdce?, ptal se papež v ranním kázání

Papež: Pravý ekumenismus se zakládá na společném obrácení k Ježíši Kristu

Boží všemohoucnost se vyjevuje zejména v milosrdenství

Návštěva apoštolského nuncia v Aleppu

Canterburský arcibiskup: K pětistému výročí reformace je třeba přistoupit s pokáním

Když se naděje stává modlitbou

Kardinál Koch o reformaci: Lutherovým cílem nebylo rozdělení církve

Dominikáni uzavírají jubilejní rok a hledají cesty evangelizace

Vrchní imám Al-Azhar: Všichni občané jsou si rovni

Rodina se vrátila z Německa do Ruska kvůli pronásledování za křesťanské postoje

Další zemětřesení v Itálii, tentokrát uprostřed sněhu

Jít tam, kde je naše naděje

 Nově na webu
Svatý otec: Křesťanská naděje v blízkosti smrti

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Povánoční modlitba

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Milosrdenství staví hráz sociálnímu zlu

Rozhovory: Je třeba legitimizovat člověka

Homilie: Cyklus homilií dočasně přerušen

Archiv zpráv leden 17
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Starší zprávy >

Náš tip

Milosrdenství vyžaduje statečnost, vzdorujme teroru láskou

Co jsou jezuité?

Svět je unaven lživými nadšenci