Prorok Ezechiel výmluvným obrazem popisuje Boha jako Pastýře, jenž shromažďuje svoje ztracené ovce, které se „rozprchly v mlhavém a mračném čase“ (
Ez 34,12). Zdá se, že se k nám Pán dnes večer obrací skrze proroka s dvojím poselstvím. Na prvním místě je to poselství jednoty. Bůh, jako pastýř, chce jednotu svého lidu a především si přeje, aby se pro něj nasazovali jeho pastýři. Za druhé se tu mluví o příčině rozdělení stáda: v mračných a mlhavých dnech jsme ztratili ze ztřetele bratra, který byl vedle nás, nedokážeme se navzájem respektovat a radovat navzájem z darů a milosti, kterou jsme obdrželi. Stalo se tak, protože se kolem nás rozhostily mlhy nedorozumnění a podezření a stáhla se nad námi mračna roztržek a kontroverzí, vytvořená často z historických a kulturních důvodů, nejen z těch teologických.
Máme však pevnou jistotu, že Bůh rád přebývá mezi námi, svým stádcem a drahocenným pokladem. Je neúnavným Pastýřem, který je stále činný (srov. Jan 5,17), vybízí nás kráčet k větší jednotě, které lze dosáhnout pouze s pomocí Jeho milosti. Proto neustále důvěřujeme, neboť Bůh svojí milostí rád zahrnuje nás, kteří jsme křehkými hliněnými nádobami (srov. 2 Kor 4,7). Je přesvědčen, že můžeme přejít od mračen ke světlu, z roptýlení k jednotě, z nedostatečnosti k plnosti. Toto společné putování je vlastní všem křesťanům a zejména je posláním vás pastýřů Mezinárodní anglikánsko-katolické komise.
Je to velké povolání působit vždy a všude jako nástroje společenství. Znamená to prosazovat současně jednotu křesťanské rodiny i jednotu lidské rodiny. Obě oblasti nejenom nestojí proti sobě, nýbrž obohacují se vzájemně. Když jako Ježíšovi učedníci svorně nabízíme svoji službu, jedni po boku druhých, když prosazujeme otevřenost a setkání a přemáháme pokušení uzavřenosti a izolovanosti, přičiňujeme se zároveň o jednotu křesťanů i celé lidské rodiny. Rozpoznáváme se tak jako bratři, kteří patří k různým tradicím, avšak jsou podněcováni tímtéž evangeliem vzít na sebe ve světě totéž poslání. Bylo by proto vždycky dobré položit si ještě před započetím činnosti tyto otázky: Proč to neděláme společně s našimi anglikánskými bratry? Můžeme společným konáním dosvědčovat Ježíše svým katolickým bratřím?
Konkrétním sdílením těžkostí a radostí služby se jedni s druhými sbližujeme. Kéž vám Bůh dá, abyste byli podporovateli smělého a reálného ekumenismu v ustavičné snaze o otevírání nových cest, z nichž budou mít užitek především vaši spolubratři v církevních provinciích a biskupských konferencích. Vždy a v první řadě je třeba se držet Pánova příkladu a Jeho pastorační metodologie, kterou připomíná prorok Ezechiel, totiž jít hledat ztracenou ovci, zbloudilou přivést do ovčince, zraněnou obvázat a slabou posílit (srov. v.16). Jedině tak lze rozptýlený lid shromáždit.
Chtěl bych se pozastavit u našeho společného následování Dobrého Pastýře Krista. Vezmu si podnět z pastýřské berly svatého Řehoře Velikého, jež může dobře symbolizovat silný ekumenický význam tohoto našeho setkání. Papež Řehoř z tohoto misijního prameniště vybral a poslal svatého Augustina z Canterbury a jeho mnichy k anglosaským národům, čímž zahájil velkolepou etapu evangelizace, která je naší společnou historií a nerozlučně nás pojí. Proto je vhodné, aby tato berla byla společným symbolem našeho misijního putování k jednotě.
Uprostřed zahnutí této pastýřské berly je znázorněn Vzkříšený Beránek. To nám připomíná Pánovu vůli shromažďovat stádce a vydávat se hledat ztracenou ovci, a zdá se, že také poukazuje na ústřední obsah zvěsti: Boží lásku v ukřižovaném a vzkříšeném Ježíši, obětovaném a živém Beránkovi. Láska pronikla temnotu zapečetěného hrobu a jeho brány dokořán otevřela světlu života věčného. Beránkova láska vítězícího nad hříchem a smrtí je vpravdě novým poselstvím, jež je třeba společně přinášet dnešním ztraceným a těm, kdo se ještě neradovali z poznání soucitné tváře a milosrdného objetí Dobrého Pastýře. Naše služba spočívá v osvěcování temnot tímto laskavým světlem, neozbrojené síly lásky, která přemáhá hřích a překonává smrt. Radujeme se z toho, že poznáváme a slavíme společně jádro víry. Na ně se soustřeďme a nenechávejme se odvádět od původní svěžesti evangelia těmi, kdo nás podněcují následovat ducha tohoto světa. Tamodtud pramení naše společná odpovědnost a jediné poslání sloužit Pánu i lidstvu.
Někteří autoři také zdůrazňují, že pastýřské berly mají často na opačném konci bodec. Z toho lze vytušit, že poukazuje nejenom na poslání vést a shromažďovat ovce ve jménu Ukřižovaného Vzkříšeného, ale také pobízet ty, které mají tendenci držet se příliš blízko a jsou uzavřené, a vybízet je tak k vyjití. Pastýřským posláním je pomáhat svěřenému stádci, aby vycházelo ven a hlásalo radost evangelia, nikoli aby se uzavíralo do vyhrazených kroužků, církevních „mikroklimat“, která by nás znovu zavedla do mlhavých a mračných časů. Společně prosme Boha o milost napodobovat ducha a příklad velkých misionářů, jejichž prostřednictvím Duch svatý oživil církev, která se vzmáhá, když vychází ze sebe, aby na cestách světa žila a hlásala evangelium. Pomysleme na to, co se stalo v Edimburgu, v počátcích ekumenického hnutí. Byl to právě misijní oheň, který umožnil přemáhat ohrazení a bořit zábrany, které nás izolovaly a činily společné putování nemyslitelným. Modleme se společně za to, aby Pán dal odtud vyplynout novému podnětu ke společenství a poslání.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
