17. 1. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2212
Poslechem z webových stránek.1397
Četbou textů na webových stránkách.2568
Poslechem i četbou.1473


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Protikřesťanské nápisy džihádistů v němčině

Povánoční modlitba

Kardinál Sarah: Když se obrátíme k Bohu, On napraví vztahy mezi lidmi a národy




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Zprávy

 Cesty 

2.10.2016 

Papež v Gruzii a Ázerbájdžánu – 3. den

Baku. 1. „Nelze od sebe oddělovat víru a službu“ – kázal papež František při dopolední mši v jediném katolickém kostele hlavního města Ázerbájdžánu.
2. Odpoledne se papež setkal s prezidentem Alijevem a oslovil diplomatický sbor.
3. „Náboženství ať jsou úsvitem pokoje,“ řekl římský biskup při návštěvě hlavní mešity na mezináboženském setkání, kterým cesta do této země s muslimskou většinou vyvrcholila.

Petrův nástupce dnes zakončil druhou etapu kavkazské apoštolské cesty. Po bleskové, bezmála desetihodinové návštěvě Ázerbájdžánu, se v sedm hodin večer místního času vydal z Baku do Říma, kde přistál v 21:15 našeho času.

Dvoudenní pobyt v Gruzii završil papež František v osm hodin ráno, kdy se na gruzínském letišti rozloučil s hlavou státu, prezidentem Margvelashvilim, a gruzínským pravoslavným patriarchou Eliášem II. O půldruhé hodiny později jej přivítal Ázerbájdžán, největší a nejlidnatější ze zakavkazských republik, zvaný též „ohňová země“ v souvislosti se zoroastrovským kultem posvátného ohně (Atešgah a Yanar dag, dva chrámy uchovávající „věčný oheň“ ve skutečnosti spočívají na nalezištích zemního plynu a lze je dodnes navštívit poblíž Baku.). Na území nazývaném „východní či kavkazská Albánie“ vzniklo v prvním století po Kristu království, které přijalo křesťanství jako státní náboženství o tři sta let později a až do porobení arabskými říšemi (tureckých Seldžuků a Mongolů) a následného poislámštění v osmém století zůstalo křesťanskou zemí. Dynastie perských Širvanšáhů si udržela nadvládu do poloviny 16. století (1539) a zavedla v dosud sunnitské zemi šíitský islám. Počátkem devatenáctého století Ázerbájdžán opanovalo carské Rusko, až do vyhlášení samostatnosti v roce 1918. Tehdejší Ázerbájdžánská demokratická republika byla první většinově šíitskou parlamentní demokracií na světě (spolu s Irákem a Íránem), trvala nicméně pouhé dva roky do okupace území Rudou armádou. Po odtržení od Sovětského svazu se ve vedení státu střídají členové rodiny Alijevů – Hejdar Alijev stál třináct let v čele Ázerbájdžánské socialistické republiky (1969-1982) a poté více než třicet let vedl nezávislý Ázerbájdžán. Dnešním úřadujícím prezidentem je jeho syn Ilham Alijev.

S politickou reprezentací země se však papež František setkal až v rámci odpoledního programu – kvůli panujímu horku totiž ihned po příletu navštívil malé katolické společenství v Baku, které se sdružuje v salesiánské misii Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu. Tvoří ji stejnojmenný kostel a přilehlé pastorační středisko. Asi třem stovkám katolíků v Baku a rodinám, rozptýleným po celé zemi, slouží šest kněží, tři zasvěcení laici a od loňska také dvě řeholnice z kongregace Dcer Panny Marie pomocnice. Spolu s pěticí Misionářek lásky to jsou v desetimilionové zemi jediné známky katolické přítomnosti, vysvětlil v pozdravu Svatému otci apoštolský prefekt v Ázerbájdžánu a slovenský salesián, o. Vladimír Fekete:

„Před čtrnácti lety dostali někteří z nás tu milost, že se v tomto městě setkali s vaším předchůdcem, sv. Janem Pavlem II. Ona událost byla skutečným zázrakem a dodnes sklízíme bohaté duchovní plody oné návštěvy.“

ad 1. Díky první papežské cestě uznala místní vláda katolickou církev jako jedno z náboženských společenství, trvale přítomných v zemi, a prezident jí daroval pozemek na stavbu nového kostela, neboť původní katolický kostel činný v letech 1915-31 byl stržen za sovětského režimu. Katolické společenství se tehdy rozprchlo a farář, o. Stefan Demurov, zemřel na nucených pracích (1938). Papež František slavil nedělní eucharistii v novém chrámu, postaveném před deseti lety, který může pojmout 300 věřících. Svatý otec kázal o dvou podstatných aspektech křesťanského života, víře a službě.

„Poněvadž víra je Božím darem, je třeba ustavičně o ni prosit, a máme ji také pěstovat. Není to magická síla, která sestupuje z nebe, není to „nadání“, které se obdrží jednou pro vždy, ani nějaká svrchovaná moc, která slouží k vyřešení životních problémů. Víra sloužící k uspokojení našich potřeb by totiž byla sobeckou vírou, zcela soustředěnou na nás. Víra neznamená mít se nebo se cítit dobře, požívat v duši útěchu a zakoušet v srdci trochu pokoje. Víra je zlatá nit, která nás pojí s Pánem, čirá radost, že jsme s Ním, sjednoceni s Ním; je to dar, který má cenu celého života, ale přináší plody, pokud se přičiníme.“

Jak se ale máme přičinit?, tázal se papež. Boží slovo nám napovídá, že službou, vysvětlil římský biskup na obraze tkaného koberce, ve kterém se vzájemně splétá útek s osnovou.

“Lze si myslet, že služba je pouhá oddanost vlastním povinnostem nebo občasné prokazování nějakého dobrého skutku. Pro Ježíše je to mnohem více. (…) Ježíš po nás žádá radikální a naprostou ochotu, život v plné připravenosti, bez kalkulací a nezištně. Proč je tak náročný? Protože tak nás miloval On, když se stal naším služebníkem „až do krajnosti“ (Jan 13,1) a přišel, „aby sloužil a dal svůj život“ (Mk 10,45). (…) Nejsme tedy povoláni sloužit jen proto, abychom dostali odměnu, nýbrž abychom napodobili Boha, který se z lásky k nám stal naším služebníkem. A nejsme povoláni sloužit občas, nýbrž žít službou.“

Služba je tedy životní styl, pokračoval papež, od kterého nás nicméně může oddálit dvojí pokušení. Jedním je vlažnost spojená s vyhledáváním pohodlí, pasivitou a průměrností. „Vlažný člověk“, podotkl papež, „vyhrazuje Bohu i druhým „procenta“ svého času a svého srdce, nikdy nepřehání, ba snaží se vždycky šetřit. Jeho život tak ztrácí chuť, podobně jako opravdu dobrý čaj, který se nedá pít, když vychladne“.

„Existuje druhé pokušení, do něhož lze upadnout nikoli pasivitou, nýbrž „přílišnou aktivitou“: totiž panské smýšlení, které se dává do díla jenom kvůli získání kreditu a vážnosti. Služba se tak stává prostředkem a nikoli cílem, protože cílem se stala prestiž, a potom nastupuje moc a snaha být velicí. „Mezi vámi však tomu tak nebude. – připomíná Ježíš nám všem – Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem“ (Mt 20,26). Takto se tvoří a zkrášluje církev.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie je ZDE

V závěru mše svaté, po modlitbě Anděl Páně, papež povzbudil nevelké katolické společenství a spatra poznamenal: Někdo by si mohl myslet, že papež plýtvá časem, když se vydává navštívit pár stovek katolíků v Ázerbájdžánu:

„Papež v tom ale napodobuje Ducha svatého, který z nebe sestoupil na malé společenství uzavřené v předměstském večeřadle. Ono společenství mělo strach, vnímalo, že je chudé, pronásledované, zapomenuté. Duch svatý mu dodal odvahu, sílu, odhodlanost jít dál a hlásat Ježíšovo jméno. Brány onoho malého společenství, uzavřené kvůli strachu či studu, se otevřely a vyšla z nich síla Ducha. Papež plýtvá časem stejně tak, jako to tehdy dělal Duch svatý. Je nezbytné pouze dvojí – v onom společenství byla Matka, a proto na ni nikdy nezapomínejte. A v onom společenství byla také milosrdná láska, bratrská láska, kterou mu Duch svatý vyhradil. Odvahu tedy a jděte dál! Go ahead! Bez obav kupředu!“

ad 2. Protokolární část návštěvy se uskutečnila až po obědě se salesiánským společenstvím. Svatý otec se nejprve odebral do prezidentského paláce na soukromou schůzku s prezidentem Ilhamem Alijevem a uctil památku padlých za nezávislost Ázerbájdžánu, kterým je věnován národní památník v Baku. V kongresovém centru Hejdara Alijeva se pak setkal s tisícovkou státních představitelů, diplomatů a zástupců občanské společnosti. Papež v úvodu své promluvy ocenil úsilí vynaložené na upevnění institucí a usnadnění ekonomického a občanského růstu národa, které země vynaložila za 25 let nezávislosti.

„Toto společné úsilí budovat harmonii v různosti nabývá zvláštního významu v této době, ukazuje totiž, že je možné dosvědčovat vlastní ideje a vlastní pojetí života bez upírání práv těm, kdo zastávají jiné koncepty a vize. Každá etnická či ideologická příslušnost, jakož i každá autentická náboženská cesta, musí vylučovat postoje a koncepty, které zneužívají vlastní přesvědčení, vlastní identitu či jméno Boží k legitimizaci záměrů vedoucích k podrobení a nadvládě nad druhými.“

Svět bohužel zakouší drama mnoha konfliktů, které nacházejí živnou půdu v netoleranci, podněcované násilnickými ideologiemi a v praktickém upírání práv nejslabším. Aby bylo možné účinně odporovat těmto nebezpečným poryvům, je zapotřebí, aby rostla kultura míru, pokračoval papež, mimo jiné s poukazem na otázku Náhorního Karabachu.

„Věřím, že s Boží pomocí a skrze dobrou vůli zúčastněných stran se Kavkaz stane místem, kde prostřednictvím dialogu a vyjednávání naleznou kontroverze a rozdílnosti své uspořádání a budou překonány, tak aby se tato oblast (…) stala branou otevřenou míru a příkladem, k němž bude možné vzhlížet při řešení starých i nových konfliktů.

V závěru papež vyjádřit uspokojení nad srdečnými vztahy, které početně nepatrné katolické společenství udržuje s muslimskou, pravoslavnou a židovskou komunitou. Ukazují totiž, že mezi věřícími různých náboženských vyznání je možné udržovat srdečné vztahy, úctu a spolupráci s ohledem na dobro všech, zdůraznil.

„Vazba na pravé náboženské hodnoty je naprosto neslučitelná s pokusy násilně vnucovat druhým své vlastní představy, skrývaje se za svaté jméno Boží. Víra v Boha je naopak zdrojem a inspirací ke vzájemnému porozumění, úctě a vzájemné pomoci ve prospěch společného dobra celé společnosti.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže k diplomatickému sboru je ZDE

ad 3. Návštěvou hlavní mešity nesoucí jména Hejdara Alijeva a setkáním se šejkem Allahshukurem Pashazadehem jednodenní návštěva papeže v Ázerbájdžánu vyvrcholila. Po soukromé rozmluvě s představeným kavkazských muslimů pokračovalo setkání rovněž za přítomnosti představených židovské obce, pravoslaví a ostatních náboženských vyznání působích v této zemi. Šejk Allahshukur Pashazadeh je jedním z mála muslimských učenců, který se těší teologické autoritě zároveň u šíitů i sunnitů. Obyvatelstvo Ázerbájdžánu je z 85% muslimského vyznání, z čehož 75% tvoří šíité a 25% sunnité. Nejvyšší představitel kavkazských muslimů ve své promluvě nešetřil chválou papeže, jehož poselství má „světovou váhu“.

Jako hlava státu Vatikán a katolíků celého světa v nás vaše působení budí živý zájem. Velmi důležitý je Váš kritický přístup k problémům, které dělají starost světu, Váš uvážený poukaz na problém migrantů, Vaše odmítnutí spojovat jméno islám s terorismem a současně tvrdé odsouzení skutečných příčin terorismu, i Vaše pronikavá vystoupení proti xenofobii.

Šejk Pashazadeh ocenil rovněž setkání papeže Františka s moskevským patriarchou Kirillem, jakož i papežův důraz na mezináboženský dialog. Připomněl také papežovo vyjádření o mírovém řešení konfliktu v Náhorním Karabachu. „Lid, stát a hlava Ázerbájdžánu – dodal šejk – touží po spravedlivém a mírumilovném řešení tohoto konfliktu na základě norem mezinárodního práva,“ přičemž zmínil společné prohlášení náboženských představitelů Arménie, Gruzie a Ruska, že „tento konflikt není náboženský.“

Papež František ve své nejobsáhlejší promluvě této třídenní návštěvy kavkazského regionu hovořil s použitím citací ázerbájdžánského básníka Nizami Ganvaje o poslání náboženských vyznání:

Náboženství mají velký úkol, totiž doprovázet lidi při hledání smyslu života, pomáhat jim chápat, že omezené schopnosti lidské bytosti a bohatství tohoto světa nikdy nesmějí být absolutizovány. Nizami také napsal: »Nestavěj pevně na svých silách, dokud nenajdeš příbytek v nebi! Plody světa nejsou věčné, neklaň se tomu, co zaniká! «. Posláním náboženství je pomáhat nám pochopit, že člověk má svůj střed mimo sebe a že jsme vztaženi k nekonečné Výsosti i k druhému, který je naším bližním. Tam je život povolán se ubírat, k nejvznešenější a zároveň nejvíce konkrétní lásce, která nemůže nebýt vrcholem každé doopravdy náboženské touhy, neboť – jak opět říká básník – »láska je to, co je neměnné, láska je to, co je nekonečné«.

Náboženství je tedy pro člověka nezbytné, aby uskutečnil svůj cíl – pokračoval Svatý otec - je buzolou, aby směřoval k dobru a vzdaloval se zlu, které je usazeno u brány jeho srdce (srov. Gen 4,7). V tomto smyslu mají náboženství výchovné poslání: pomáhat člověku, aby ze sebe dával to nejlepší. A my jako vůdcové máme velkou odpovědnost, aby člověku, který dnes nezřídka bloudí ve strhujících paradoxech naší doby, byly nabízeny autentické odpovědi.

V nynější době vidíme, jak na jedné straně řádí nihilismus těch, kdo nevěří v nic jiného než ve svoje zájmy, výhody a zisky, zahazují život a řídí se úslovím, »jestliže Bůh neexistuje, je dovoleno všechno« (srov. F. M. Dostojevský, Bratři Karamazovi, XI, 4.8.9), a na druhé straně se objevují stále častěji rigidní a fundamentalistické reakce těch, kdo verbálním i fyzickým násilím chtějí vnucovat extrémní a radikální postoje, jež jsou živému Bohu nejvíce vzdáleny.

Papež opětovně vyzval k tomu, aby nebylo pácháno násilí ve jménu Božím, a odsoudil jakoukoli formu fundamentalismu, imperialismu a kolonialismu, které se účelově ospravedlňují náboženstvím. V samotném závěru pak řekl:

V noci plné konfliktů, již prožíváme, ať jsou náboženství úsvitem pokoje, zárodky obrody uprostřed smrtelného zmaru, ozvěnami dialogu, jež ustavičně zní, cestami setkání a smíření, abychom došli také tam, kde se pokusy o oficiální zprostředkování zdají bezvýsledné. Zejména v tomto milovaném kavkazském regionu, který jsem si tolik přál navštívit a kam jsem přišel jako poutník pokoje, ať jsou náboženská vyznání aktivní při překonávání minulých tragédií a dnešních napětí. Nedocenitelná bohatství těchto zemí ať jsou poznána a zhodnocena: starobylé a stále nové poklady moudrosti, kultury a religiozity kavkazských národů jsou velkým zdrojem pro budoucnost regionu a zejména pro evropskou kulturu, cennými statky, kterých se nemůžeme zříci.

Končil římský biskup svoji promluvu v hlavní ázerbájdžánské mešitě v Baku. Následovalo rozloučení na mezinárodním letišti Hejdara Alijeva a návrat do Říma.

Další články z podrubriky Cesty

(RaVat)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
2.10.16 Náboženství ať jsou úsvitem pokoje
2.10.16 Ázerbájdžán – multikulturalismus a komplementarita kultur
1.10.16 Rozdělení mezi křesťany jsou tržné rány zasazené Ježíšovu tělu
1.10.16 Papež v Gruzii a Ázerbájdžánu – 2. den
30.9.16 Přirozený most mezi Evropou a Asií



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu Real Audio  

Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Český kanál Rádia Vaticán na You Tube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Jít tam, kde je naše naděje

Tiskové sdělení Svatého stolce k událostem v Maltézském řádu

Naprostá většina dětských uprchlíků přijíždí do Itálie bez doprovodu dospělých

V Aleppu se nadále bojuje, říká pracovnice Kirche in Not

Migranti vědí, proč jdou do křesťanské Evropy

Kardinál Dolan k účasti na Trumpově inauguraci

Papež v římské farnosti Setteville: Být svědkem Krista neznamená být svatým

Prezident Guineje na návštěvě Vatikánu

Papež oslaví spolu s dominikány 800. výročí jejich založení

Diecézní beatifikační proces sestry Lucie z Fatimy

Bez různorodosti bychom byli sektou - říká předseda francouzského episkopátu

Soustrastný telegram papeže do Kyrgyzstánu

 Nově na webu
Svatý otec: Běda, kdyby církev hlásala sebe samu, ztratila by kompas a nevěděla kam jít!

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Povánoční modlitba

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Milosrdenství staví hráz sociálnímu zlu

Rozhovory: Je třeba legitimizovat člověka

Homilie: Cyklus homilií dočasně přerušen

Archiv zpráv leden 17
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Starší zprávy >

Náš tip

Milosrdenství vyžaduje statečnost, vzdorujme teroru láskou

Co jsou jezuité?

Svět je unaven lživými nadšenci