Nový portál Vatikánského rozhlasu

Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Slova, která Ježíš pronáší během svého utrpení, vrcholí odpuštěním. Ježíšova slova vrcholí odpuštěním. Ježíš odpouští: “Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí” (Lk 23,34). Nejsou to pouhá slova, neboť se z nich stává konkrétní skutek odpuštění, kterým Ježíš promíjí “dobrému lotrovi”, jehož měl vedle sebe. Svatý Lukáš vypráví o dvou zločincích, kteří byli s Ježíšem ukřižováni a obracejí se k němu z protichůdných postojů.

První jej uráží stejně jako všichni ostatní lidé a členové velerady. Tohoto nebohého člověka však pohánělo zoufalství: “Ty jsi ale Mesiáš, zachraň sebe i nás!” (Lk 23,39). Tento výkřik svědčí o úzkosti člověka, který stojí před tajemstvím smrti, a o tragickém vědomí, že pouze Bůh může poskytnout vysvobození – je proto nemyslitelné, že by Mesiáš, vyslaný Bohem, mohl viset na kříži, aniž by učinil cokoli na svou záchranu. Lidé nechápali. Nerozuměli tajemství Ježíšovy oběti. Ježíš je však spasil svým setrváním na kříži. Všichni víme, že není snadné “zůstávat na kříži”, našich malých každodenních křížích, není to lehké. Ježíš ale zůstal na onom velikém kříži, v nesmírném utrpení a tam nás zachránil – tam nám ukázal svou všemohoucnost a odpustil nám. Právě tam se završuje jeho darování z lásky a odtud navždy prýští naše spása. Ježíš, umírající na kříži jako nevinný mezi dvěma zločinci, stvrzuje, že Boží spása může dosáhnout k jakémukoli člověku a za jakékoli situace, včetně nanejvýš negativních a bolestných. Boží spása je pro všechny – pro všechny! Nikoho nevyjímá a nabízí se všem. Z toho důvodu je Svatý rok časem milosti a milosrdenství pro všechny lidi – dobré i zlé, zdravé i trpící. Vzpomeňte si na Ježíšovo podobenství o svatební hostině, kterou jeden mocný tohoto světa vystrojil pro svého syna – když na ni nechtěli přijít pozvaní, poslal své služebníky a řekl jim: “Jděte na rozcestí a pozvěte, koho najdete, dobré i zlé…”. Všichni jsme tedy povoláni – dobří i zlí. Církev není jenom pro dobré anebo pro ty, kteří se jeví jako dobří či se za takové pokládají. Církev je pro všechny, a možná ještě přednostněji pro špatné, protože církev je milosrdenství. A toto je čas milosti a milosrdenství, který nám připomíná, že nás nic nemůže odloučit od Kristovy lásky! (srov. Řím 8,39). Tomu, kdo je upoután na nemocniční lůžko, žije zavřený ve věznici anebo v pasti války, říkám: Dívejte se na kříž. Bůh je s vámi, zůstává na kříži a všem se dává jako Spasitel. Doprovází nás – nás všechny a vás, kteří tolik trpíte, byl ukřižován pro vás, pro nás, pro všechny. Dovolte, aby do vašich srdcí pronikla síla evangelia, dodala vám útěchu, naději a niternou jistotu, že Boží odpuštěnínikoho nevyděluje. Můžete se mě ale zeptat: “Řekněte mi, otče, člověk, který se v životě dopustil toho nejhoršího, může dojít odpuštění?” – “Ano! Ano, Boží odpuštění nikoho nevylučuje. Je pouze třeba, aby onen člověk přistoupil k Ježíši, litoval a přál si Jeho objetí”.

To byl postoj prvního zločince. Druhý je takzvaný “dobrý lotr”. Jeho slova jsou nádherným příkladem pokání, koncentrovaná katecheze, která učí, jak Ježíše žádat o odpuštění. Nejdřív se obrací na svého druha: “Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu!” (Lk 23,40). Zdůrazňuje tak výchozí bod pokání – bázeň Boží. Nikoli strach z Boha, nýbrž synovskou bázeň před Bohem. Není to strach, nýbrž ona úcta, kterou jsme povinováni Bohu, protože On je Bůh. Je to synovská úcta, neboť On je Otec. Dobrý lotr připomíná základní postoj, kterým se otevíráme k důvěře v Boha – je to vědomí Boží všemohoucnosti a jeho nekonečné dobroty. Tato důvěryplná úcta napomáhá vytvářet prostor Bohu a svěřovat se Jeho milosrdenství.

Dobrý lotr poté prohlašuje, že Ježíš je nevinný, a veřejně vyznává své provinění: “My spravedlivě dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého” (Lk 23,41), říká. Ježíš tedy zůstává na kříži, aby přebýval s viníky – svou blízkostí jim nabízí spásu. To, co bylo pohoršením pro členy velerady a prvního zločince, pro ty, kteří tam stáli a posmívali se Ježíši, je pro dobrého lotra základem víry. Dobrý lotr se tak stává svědkem milosti – událo se něco nemyslitelného, Bůh si mne zamiloval natolik, že za mne zemřel na kříži. Sama víra onoho muže je plodem Kristovy milosti – jeho oči na kříži nazírají Boží lásku k němu, ubohému hříšníku. Je pravda, že onen lotr byl zloděj a celý život kradl. Ale nakonec litoval svého jednání a při pohledu na Ježíšovu dobrotu a milosrdenství si pro sebe ukradl nebe. Šikovný zloděj!

Dobrý lotr se konečně obrací přímo na Ježíše a prosí o jeho pomoc: “Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království” (Lk 23,42). Oslovuje Ježíše důvěrně jeho jménem a tak vyznává, co ono jméno znamená: “Bůh zachraňuje”. Onen muž Ježíše žádá, aby si na něj vzpomenul. Kolik je v těch slovech něhy a lidskosti! Vyjadřují potřebu člověka, který nechce zůstat opuštěn, přeje si, aby mu Bůh stál neustále nablízku. Odsouzenec k smrti se tak stává vzorem křesťana, který se svěřuje Ježíši. To je něco velmi hlubokého – odsouzenec k smrti naším vzorem. Je to příklad člověka, křesťana, který se svěřuje Ježíši, a také vzor církve, která v liturgii mnohokrát vzývá Pána slovy: “Pamatuj…Pamatuj…Pamatuj na svou lásku…”.

Zatímco dobrý lotr mluví v budoucím čase: “až přijdeš do svého království”, Ježíšova odpověď jej nenechává čekat, mluví v přítomnosti: “dnes budeš se mnou v ráji” (v.43). V hodině kříže dosahuje Kristova spása svého vrcholu a jeho příslib dobrému lotrovi odhaluje, že se završilo jeho poslání – tedy spása hříšníků. Na začátku svého působení Ježíš v nazaretské synagoze vyhlásil “propuštění zdeptaných na svobodu” (Lk 4,18), v Jerichu, v domě celníka Zachea, řekl, že “Syn člověka – tedy On sám – přišel hledat a zachránit, co zahynulo” (Lk 19,9). Na kříži svým posledním činem potvrzuje uskutečnění tohoto spásonosného plánu. Od počátku do konce se projevoval jako milosrdenství, konečné a neopakovatelné vtělení Otcovy lásky. Ježíš je skutečně tváří Otcova milosrdenství. Dobrý lotr na něj zavolal jménem: “Ježíši”. Je to krátká modlitba, kterou každý z nás může mnohokrát za den vyslovit: “Ježíši”. Takto jednoduše: “Ježíši”. Řekneme ji třikrát všichni společně? Do toho: “Ježíši, Ježíši, Ježíši”. A tak to dělejte během dne.

Přeložila Jana Gruberová.

Další články z podrubriky Generální audience