Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Evangelium, které jsme slyšeli, nám představuje postavu, která vyniká svojí vírou i odvahou. Jde o ženu, kterou Ježíš uzdravil z krvotoku (srov. Mt 9,20-22). Když procházela mezi zástupem, přistoupila zezadu k Ježíši, aby se dotkla střapce jeho šatů. „Řekla si totiž: »Jestli se dotknu jen jeho šatů, budu uzdravena«“ (v.21). Jaká víra! Jakou víru měla tato žena! Uvažuje tak, protože ji oživuje veliká víra a naděje, a se špetkou chytrosti pak uskutečňuje, co má na srdci. Přání, aby ji Ježíš uzdravil, bylo tak silné, že ji přimělo přestoupit předpisy stanovené Mojžíšským zákonem. Tato ubohá žena byla totiž mnoho let nejenom nemocná, ale byla považována za nečistou, protože byla postižena krvotokem (srov. Lk 15,9-30). Proto byla vyloučena z liturgického života, manželského života i z normálních vztahů k bližním. Evangelista Marek dodává, že se radila s mnoha lékaři, vynaložila mnoho peněz na léčení a snášela bolestné kúry, ale bylo jí čím dál hůř. Tato žena byla společností odepsaná. Je důležité vzít do úvahy tuto její situaci, že totiž byla odepsaná, abychom pochopili rozpoložení její mysli. Pocítí, že Ježíš ji může vysvobodit z této nemoci i marginalizace a zostuzení, ve kterých dlouhé roky žila. Jedním slovem: ví, cítí, že ji Ježíš může zachránit.

Tento případ vyjevuje způsob, jakým byla nezřídka žena vnímána a představována. Všichni - i v křesťanských komunitách - se musíme mít na pozoru před takovým pojetím, které hledí na ženu s předsudky a podezřeními, jež poškozují její nedotknutelnou důstojnost. Jsou to právě evangelia, která vracejí pravdu a přivádějí k osvobozujícímu pohledu. Ježíš obdivoval víru této ženy, které se všichni vyhýbali, a proměnil její naději ve spásu. Neznáme její jméno, ale těch pár slov, kterými evangelia popisují její setkání s Ježíšem, vykreslují postoj víry, který je schopen obnovit pravdu a velikost důstojnosti každého člověka. Setkání s Kristem otevírá každému, muži i ženě všech míst a všech dob, cestu osvobození a spásy.

Matoušovo evangelium praví, že jakmile se žena dotkla jeho šatů, „Ježíš se obrátil, uviděl ji“ a promluvil k ní. Jak už bylo řečeno, žena v důsledku svého postavení jednala ve skrytu, za Ježíšovými zády. Trochu se bála, aby nebyla spatřena, protože byla odepsána. Ježíš ji však spatří a svým pohledem jí nic nevyčítá, neříká ji: „Odejdi, jsi odepsaná! Jsi nečistá, jdi pryč!“ Nikoli. Nic nevyčítá. Ježíšův pohled je shovívavý a něžný. Ví, co se stalo, a snaží se s ní osobně setkat, což si ostatně žena sama přála. To znamená, že Ježíš ji nejenom přijímá, ale považuje ji za hodnou tohoto setkání až do té míry, že ji věnuje svou pozornost a promluví k ní.

Ústřední pasáž vyprávění obsahuje třikrát výraz znamenající uzdravení či záchranu. „Řekla si: »Jestli se dotknu jen jeho šatů, budu uzdravena«. Ježíš se obrátil, a když ji uviděl, řekl: »Buď dobré mysli, dcero. Tvá víra tě zachránila«. A od té chvíle byla ta žena zdravá.“ (vv.21-22). Oslovení „buď dobré mysli, dcero,“ je výrazem veškerého Božího milosrdenství k této osobě a ke každému, kdo je marginalizován. Kolikrát jen se cítíme vnitřně odepsáni kvůli svým hříchům, kterých jsme se tolikrát, tolikrát dopustili... A Pán nám říká: „Buď dobré mysli! Pojď! Pro mne nejsi vyděděnec, odepsaný člověk. Odvahu, dcero. Ty jsi dcera nebo syn.« A toto je moment milosti, moment odpuštění, moment inkluze do Ježíšova života, do života církve. Je to moment milosrdenství. Dnes nám všem, hříšníkům, ať už jsme velcí či malí hříšníci, ale všichni jimi jsme, Pán říká nám všem: „Buď dobré mysli, pojď! Už nejsi vyděděný, nejsi marginalizovaná. Odpouštím ti a objímám tě.“ Takové je Boží milosrdenství. Musíme mít odvahu jít k Němu, žádat odpuštění svých hříchů a ubírat se dál. Odvážně jako ona žena. „Uzdravení“ má tady mnoho významů. Především je to navrácení zdraví; potom osvobození od společenských a náboženských diskriminiací; pak uskutečnění naděje, kterou si nesla v srdci, spolu s odstraněním strachu a sklíčenosti; a nakonec, když je osvobozena od nutnosti jednat ve skrytu, je navrácena komunitě. Tato poslední věc je důležitá. Marginalizovaný člověk jedná vždycky ve skrytu, vícekrát anebo celý život. Pomysleme na tehdejší malomocné, na dnešní bezdomovce... pomysleme na hříšníky, nás hříšníky. Stále děláme něco ve skrytu, máme potřebu dělat něco ve skrytu, protože se stydíme za to, čím jsme... A Ježíš nás od toho osvobozuje a pozvedá nás: „Vstaň a jdi!“ Jak nás Bůh stvořil. Bůh nás stvořil na nohou, nikoli v poníženosti. Ježíš obdarovává úplným uzdravením, spásou, která znovu zasazuje život této ženy do sféry Boží lásky a současně ji obnovuje v plné její důstojnosti.

Zkrátka nikoli plášť dal spásu ženě, která se jej dotkla, nýbrž Ježíšovo slovo přijaté vírou je schopné poskytnout útěchu, uzdravit a obnovit ve vztahu k Bohu a jeho lidu. Ježíš je jediným pramenem požehnání, který dává všem lidem spásu, a víra je základní dispozice k jejímu přijetí. Ježíš svým plně slitovným jednáním opět ukazuje církvi cestu, kterou je třeba se ubírat vstříc každému člověku, aby každý mohl být uzdraven na těle i na duchu a znovu nabýt důstojnosti Božích dětí.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience