Pod titulem Milujme toho, kdo milován není (
Amiamo chi non è amato) zveřejnilo v minulých dnech nakladatelství Editrice missionaria italiana sbírku nevydaných textů bl. Matky Terezy z Kalkaty. Papež František ji opatřil předmluvou. Podle své oblíbené metody vytyčuje pět hlavních témat, pět slov, nad nimiž rozvíjí své úvahy nad dílem zakladatelky misionářek lásky, kterou 4. září započte mezi světce všeobecné církve:
Matka Tereza říkávala jednu větu, na jejímž pozadí bych chtěl rozvinout svou úvahu: „My nejsme nevládní organizace. Nevládní organizace pracují pro určitý projekt, my pracujeme pro Někoho.“ Také já proto často opakuji, že církev není nevládní organizace, protože pracuje pro Krista a pro chudé, v nichž žije Kristus, vztahuje ruku, prosí o pomoc, žádá o náš milosrdný pohled a naši něhu.
Při četbě těchto textů jsem se rozhodl rozvinout několik úvah shrnutých do pětice slov.
První slovo je modlitba. Matka Tereza nás neúnavně vybízí čerpat z pramene Lásky, z Ježíše Ukřižovaného a Zmrtvýchvstalého, přítomného ve svátosti eucharistie, abychom pak měli sílu pomáhat mu v nejubožejších z ubohých se srdcem plným radosti. Matka Tereza zahajovala svůj den účastí na mši svaté a uzavírala ho adorací svátostného Ježíše, Nekonečné lásky. To jí umožňovalo proměňovat práci v modlitbu. Nezapomínejme nikdy nosit v kapse malé evangelium, přečíst si z něj vždy stránku a pronikat do vyprávění, které čteme. Snažme se proniknout do Ježíšových myšlenek, do jeho cítění, rozmlouvejme s Ním, prosme o milost Jeho Ducha. Takto se budeme stávat muži a ženami, kteří v sobě nesou chuť života a budeme schopni novým způsobem pohlížet na ty, s nimiž se setkáváme.
Druhé slovo je caritas - milosrdná láska. Ta znamená přibližovat se periferiím mužů a žen, které každý den potkáváme, zakoušet soucit s nejposlednějšími na těle i na duchu - a zakoušet soucit je možné jedině tehdy, pokud přijímám potřeby a rány druhého do svého srdce – stávat se svědky Božího pohlazení pro každou ránu lidstva. To všechno je možné, pokud každý z nás stojí na straně Pána Ježíše, rozmlouvá s Ním, dovoluje, aby v něm přebýval Jeho Duch.Takto budeme schopni nabídnout to, po čem lidé touží: přítomnost a blízkost milosrdného Boha.
Třetí je činné milosrdenství. Mohli bychom mluvit také o skutcích tělesného a duchovního milosrdenství, to znamená pečovat o celého člověka a o každého člověka. V bule Misericordiae vultus, kterou jsem vyhlásil Mimořádný Svatý rok milosrdenství, jsem napsal: „Vroucně si přeji, aby křesťanský lid během Jubilea přemýšlel o skutcích tělesného a duchovního milosrdenství. To bude způsob, jak probouzet naše svědomí často ukolébané pohledem na dramata chudoby a jak hlouběji pronikat k jádru evangelia, ve kterém jsou chudí božským milosrdenstvím upřednostňováni. Ježíšovo kázání nám tyto skutky milosrdenství prezentuje, abychom mohli chápat, zda žijeme jako Jeho učedníci či nikoli. Objevme znovu skutky tělesného milosrdenství: dávat najíst tomu, kdo má hlad, a napít žíznivým; odívat toho, kdo nemá, co na sebe; přijímat cizince, pomáhat nemocným, navštěvovat vězněné, pohřbívat mrtvé. A nezapomínejme na skutky duchovního milosrdenství: radit pochybujícím, učit neznalé, napomínat hříšníky, těšit sklíčené, odpouštět urážky, trpělivě snášet protivné lidi, modlit se k Bohu za živé i mrtvé.“ Matka Tereza učinila z těchto slov evangelia průvodce pro svůj život, cestu ke svatosti – a tímtéž by se mohla stát také pro nás.
Čtvrté slovo je rodina. V rodině vyniká postava a přítomnost maminky, jak o tom mluví na stránkách této knihy Matky Tereza: „Maminky jsou srdcem domu. Právě maminky vytvářejí rodinu svým přijetím, láskou a láskyplnou péčí o své děti (...) Mnoho utrpení mladých lidí je způsobeno rodinným životem. (...) Právě matka vytváří z domu hnízdo lásky. Být matkou může být někdy vskutku náročné, může to být kříž; avšak je s námi P. Maria, nejlepší z matek, která nás stále učí citlivosti k našim dětem.“ V rodině se od svých maminek a tatínků učíme úsměvu, vzájemnému odpuštění, přijetí a obětavosti jedni pro druhé, dávání, aniž bychom očekávali cokoli nazpět, učíme se modlit i trpět společně, radovat se a vzájemně si pomáhat. V žádné jiné životní situaci není možné prožívat to, co se prožívá v rodině. A Matka Tereza v jedné ze svých odpovědí během jednoho setkání zachyceného v této knize nám říká: „Přinášejte do svých rodin modlitbu a stávejte se tak stále více Boží radostí a útěchou. Rodina potřebuje lásku, společenství a usilovnou práci. A to bude největší dar, jaký budete moci nabídnout církvi“.
Pátým slovem jsou mladí. „Obracím se obzvláště k vám, mladí lidé! Říká se, že Albánie je nejmladší evropskou zemí a já se obracím k vám. Vybízím vás, abyste svou existenci budovali na Ježíši Kristu, na Bohu. Kdo staví na Bohu, staví na skále, protože On je vždy věrný, i když my jsme nevěrní (srov. 2 Tm 2,13).“ Těmito slovy jsem se obracel na mladé lidi při modlitbě Anděl Páně v Tiraně, 21. září 2014 při své návštěvě Albánie. Všechny mladé lidi nyní prosím, aby neztráceli naději, aby si nenechali ukrást budoucnost, jež je v jejich rukou. Zůstávejte v Pánu a milujte se, jako vás miluje Bůh, buďte staviteli mostů, které ruší logiku oddělování, odmítání a strachu jedněch z druhých, dejte se do služby chudých, postavte se čelem a s odvahou k životu, který je Božím darem. Zamiřte vysoko, jako orel, který je symbolem země, z níž Matka Tereza pochází! Chci vás povzbudit, abyste pamatovali na své vrstevníky, živili se vytrvale Božím Slovem a otevírali svá srdce Kristu, evangeliu, setkání s Bohem a dialogem mezi vámi, abyste nabízeli celému světu svědectví. S láskou vám žehnám. Přeji vám, aby tyto stránky prospívaly vašim srdcím, tak jako mému, a vyprošuji pokoj a milosrdenství pro vaše domovy, vaše rodiny a váš život. Na přímluvu Matky Terezy vyprošujme u Boha pokoj a milosrdenství pro celý svět.
Přeložila Johana Bronková
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
