RadioVaticana.va

   27. 4. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2615
Poslechem z webových stránek.1702
Četbou textů na webových stránkách.3116
Poslechem i četbou.1802


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

O islámu, křesťanství a globalizaci

Kardinál Sarah: Kdo se zříká své kultury a náboženství, je odsouzen k zániku

Arcibiskup Hoser: kult P. Marie v Medjugorje nemusí být závislý na zjeveních




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Zprávy

 Cesty 

30.7.2016 

Papež František v Polsku - 4. den

Krakov. 1. Ráno papež navštívil svatyni Božího Milosrdenství v Łagewnikách, kde půl hodiny uděloval svátost smíření.
2. V nedalekém chrámu svatého Jana Pavla II. potom sloužil mši svatou za účasti polských kněží, řeholnic a seminaristů.
3. Na prostranství Campus Misericordiae se sešlo 1 milion 600 lidí na modlitební vigilii Světového setkání mládeže.

ad 1. Předposlední den svého polského pobytu strávil Petrův nástupce v místech, odkud se do světa začala šířit nově pojímaná úcta k Božímu milosrdenství – krakovské čtvrti Łagiewniki. Na šestikilometrovou trasu z arcibiskupství do tamního kláštera faustynek a dvou nových poutních chrámů se papež vydal papamobilem. Klášter Kongregace sester Matky Božího milosrdenství je rozlehlá stavba v novogotickém stylu, vybudovaná díky šlechtické donaci, která zahrnuje také ubytovnu pro dívky, gymnázium a dvě odborná učiliště. Právě zde prožila poslední léta života duchovní spoluzakladatelka kongregace, mystička Marie Faustyna Kowalská (1905-1938), řeholnice, které Ježíš svěřil nové formy uctívání Božího milosrdenství slovem, skutkem a modlitbou: obraz Krista s nápisem: Ježíši, důvěřuji Ti, svátek Božího Milosrdenství připadající na první neděli po Velikonocích, korunku k Božímu Milosrdenství a modlitbu v hodině Milosrdenství, tedy o třetí hodině odpolední.

Papeže Františka u vstupu do kláštera pozdravily jeho představená a generální představená kongregace, řeholnice a také asi osmdesát dívek, které našly v kongregaci útočiště. Kromě apoštolátu Božího milosrdenství je totiž posláním faustynek pečovat o ženy, které touží po mravní obnově a opětovném nabytí osobní i společenské důstojnosti. Za komunistického režimu v Polsku byly domy kongregace zestátněny a sestry vypomáhaly v pastoraci, věnovaly se výuce, péči o děti a svobodné matky. Dnes se znovu vracejí k resocializační práci – a to také ve dvou českých komunitách (ve Dvoře Králové nad Labem a v Praze na Vyšehradě). Svatý otec v klášteře požehnal nový velký obraz Božího milosrdenství a v kapli, kde se Faustyna Kowalská modlívala a měla zjevení, setrval v tiché modlitbě u jejího hrobu. Do pamětní knihy potom španělsky vepsal: „Milosrdenství chci a ne oběť“.

Klášter vyhrazený až do druhé světové války pouze sestrám a jejich chovankám nemohl pojmout rostoucí příliv poutníků, a proto byl v jeho těsné blízkosti na přelomu tisíciletí postaven nový poutní komplex s bazilikou Božího milosrdenství a dalšími pastoračně-sociálními prostorami pro příchozí věřící. O kilometr dále vyrostl po smrti Karola Wojtyly jiný nový kostel zasvěcený tomuto polskému papeži a obklopený budovami Centra Jana Pavla II. Oba rozsáhlé celky odděluje louka, zvaná „zpovědní“. Po celou dobu trvání Světových dní mládeže je totiž poseta zpovědnicemi pod širým nebem. Papež František vystoupil na terasu baziliky Božího milosrdenství, aby spontánně pozdravil poutníky, kteří se na louce shromáždili:

„Pán si dnes přeje, abychom ještě hlouběji cítili jeho veliké milosrdenství. Nikdy se nevzdalme od Ježíše, i když si myslíme, že kvůli svým hříchům a nedostatkům patříme k těm nejhorším…On dává přednost právě takovým, protože tak se jeho milosrdenství může šířit. Využijme tohoto dne, abychom všichni přijali Ježíšovo milosrdenství. A pomodleme se všichni společně k Matce Božího milosrdenství.“

Do chrámu Božího milosrdenství vstoupil papež František tamní Svatou branou. V bazilice, která může pojmout pět tisíc věřících, pak vyzpovídal v italštině, francouzštině a španělštině celkem osm lidí – pět mladých mužů, dvě dívky a jednoho kněze. Jeho návštěvu zakončila soukromá adorace Nejsvětější svátosti.

ad 2. Dějištěm další části dopoledního programu bylo již zmíněné Centrum Jana Pavla II., nazvané podle známých papežových slov „Nemějte strach!“ V jeho hlavním kostele s dvoutisícovou kapacitou Petrova nástupce očekávali polští kněží, řeholníci a řeholnice, zasvěcené osoby a seminaristé, včetně syna polské premiérky Beaty Szydłové. A také dalších pět tisíc lidí na venkovním prostranství slavilo spolu s papežem votivní mši O Božím milosrdenství. Za zmínku stojí, že Polsko je zemí s největším počtem duchovních povolání v Evropě – na kněžství se zde v současné době připravuje téměř čtyři tisíce mladých mužů (2959 diecézních seminaristů a 882 řeholních kandidátů). Celkový počet kněží v Polsku převyšuje třicet tisíc, čímž na jednoho kněze připadá zhruba tisíc věřících.

Navzdory této hmatatelné náboženské praxi papež neváhal s důrazným poukazem na radikalitu duchovního povolání: „Kdo si volí Krista, nelibuje si v pohodlí, které oslabuje evangelizaci; neplýtvá časem, aby si plánoval jistou a dobře placenou budoucnost“, připomínal Svatý otec. V kázání vyšel z proneseného Janova evangelia ( Jan 20,19-31), které podává dvě zjevení Zmrtvýchvstalého učedníkům – „prvního dne v týdnu“, kdy se ukázal apoštolům bez Tomáše, a týden nato, kdy už byl Tomáš s ostatními. Papež se přitom zaměřil na trojici slov – místo, učedník a kniha. O místu se dovídáme pouze to, že bylo za zavřenými dveřmi, předeslal.

„Na tomto uzavřeném místě zazní mocná výzva, kterou Ježíš adresuje svým: „Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás“ (v. 21). Ježíš posílá. Od počátku touží, aby církev vycházela, šla do světa. A chce, aby to dělala tak, jako On, který byl do světa poslán Otcem: nikoli jako mocný, ale jako služebník (srov. Flp 2,7), nikoli „aby si dal sloužit, ale aby sloužil” (Mk 10,45) a šířil radostnou zvěst (srov. Lk 4,18); tak posílá ty svoje v každé době; chce, aby otevřeli dveře a vyšli ven šířit Boží odpuštění a pokoj mocí Ducha svatého.

Toto povolání platí také pro nás, naléhal papež František a odkázal ke slovům svatého Jana Pavla II: „Otevřte brány!“.

„V našem kněžském a zasvěceném životě však můžeme z bázně či pohodlnosti nezřídka zakoušet pokušení zůstat poněkud uzavření v sobě a svých prostředích. Cesta, kterou nám Ježíš ukazuje, je však jednosměrná: vyjít ze sebe. Je to cesta bez zpáteční jízdenky. Jde o to uskutečnit exodus z našeho já, ztratit život pro Něho (srov. Mk 8,35) a ubírat se cestou sebedarování. Na druhé straně, Ježíš nemiluje cesty vykonané napůl, přivřené dveře a dvojité životy. Žádá, abychom se vydali na cestu zlehka, zřekli se svých jistot, vyšli a byli pevní pouze v Něm.

Cesta Ježíšových nejdůvěrnějších učedníků je tvořena konkrétní láskou, to znamená službou a ochotou. V životě zasvěcených osob neexistují uzavřené prostory a soukromé vlastnictví našeho pohodlí.

„Kdo se rozhodl veškerý svůj život připodobnit Ježíši, nevybírá si už svoje místa, ale jde tam, kam je poslán. Je připraven odpovědět tomu, kdo jej volá, a nevolí si ani vlastní časový rozvrh. Dům, který obývá, mu nepatří, protože církev a svět jsou otevřenými prostorami jeho poslání. Jeho poklad spočívá v tom, že klade Pána do středu života a nehledá si nic jiného. Uniká tak uspokojením, která by stavěla do středu jeho, nestoupá si na vratké piedestaly světské moci a nelibuje si v pohodlí, které oslabuje evangelizaci; neplýtvá časem, aby si plánoval jistou a dobře placenou budoucnost. Tak mu nehrozí, že upadne do samotářství a zasmušilosti a uzavře se do malicherného sobectví postrádajícího naději i radost.“

Papež pak uvedl na scénu učedníka Tomáše, který, jak řekl, se nám podobá svými pochybnostmi, a tím vzbuzuje sympatie. Aniž by to věděl, dává nám veliký dar: přivádí nás blíže k Bohu, protože Bůh se neskrývá před tím, kdo Jej hledá, podotkl dále. Ježíš Tomášovi ukazuje svoje oslavené rány.

„Pro nás učedníky je velmi důležité uvést svoje lidství do kontaktu s Pánovým tělem, tedy přinést Mu s důvěrou a naprostou upřímností to, co jsme, až do dna. Ježíš je rád, jak řekl svaté Faustyně, když mu říkáme všechno, nenudí Jej naše životy, které již zná, očekává naše sdílení, ba dokonce vyprávění o našich dnech (srov. Deníček, 6. září 1937, str. 477, KNA, Kostelní Vydří, 2001).“

Bůh se hledá v modlitbě, která má být transparentní a neopomíjí svěřovat a odevzdávat ubohosti, námahy i vzdor, pokračoval římský biskup.

„Co po nás Ježíš chce? Přeje si opravdu zasvěcená srdce, která žijí z odpuštění, která přijala od Něho, aby jej soucitně převedla na bratry. Ježíš hledá srdce otevřená a něžná vůči slabým, nikoli srdce tvrdá, ale poddajná a transparentní, která se nepřetvařují před tím, jenž má v církvi poslání udávat směr cesty. Učedník neváhá klást si otázky, má odvahu pojmout pochybnost a předložit ji Pánu, formátorům a představeným, bez kalkulací, rezistencí a zdráhání. Věrný učedník bděle a neustále rozlišuje, poněvadž ví, že srdce je třeba vychovávat denně, počínaje city, aby unikl každé dvojakosti v postojích i v životě.“

A konečně se v posledním verši dnešního evangelia mluví o knize. Tou je evangelium, ve kterém není řeč o mnoha jiných znameních, která Ježíš vykonal (v.30), uzavíral Svatý otec.

„Po velkém znamení Jeho milosrdenství bychom si mohli domyslet, že už není třeba nic dodávat. Jedna výzva tu však ještě je, totiž prostor pro znamení, která vykonáme my, kteří jsme přijali Ducha lásky a jsme povoláni šířit milosrdenství. Dalo by se říci, že evangelium, živá kniha Božího milosrdenství, kterou je třeba číst neustále znovu a znovu, má vlastně ještě nepopsané stránky: zůstává otevřenou knihou, kterou jsme povoláni psát stejným stylem, totiž prokazováním skutků milosrdenství. Zeptám se vás: jak vypadají v této knize vaše stránky? Jsou psány denně? Jsou trochu psány a trochu ne? Jsou bílé?“

Zeptal se papež František polských kněží, řeholníků, seminaristů a zasvěcených osob. S odkazem na pomoc Matky Božího milosrdenství, která nás – jak řekl - „učí konkrétně pečovat o Ježíšovy rány v našich bratřích a sestrách,“ končil:

Panna Maria ať nám pomáhá vydávat se až do dna ku prospěchu věřících, kteří nám byli svěřeni, a nést vzájemně svoje břemena jako opravdoví bratři a sestry ve společenství církve, naší svaté Matky.

Po skončení dopolední eucharistie ve svatyni Jana Pavla II. v krakovských Łagiewnikách se Petrův nástupce vydal vozem zpět na arcibiskupství, aby poobědval spolu se svým hostitelem, kard. Dziwiszem, a delegací mladých lidí, účastníků Světových dní mládeže. Jako již tradičně po dvojici zastupovali každý ze světadílů – pocházeli z Nového Zélandu, Brazílie, Kolumbie, Vietnamu, Zimbabwe, Ukrajiny, Kanady a Polska.
Jedna z nich, dobrovolnice z Ukrajiny, Uliana Žuravčak, pro náš rozhlas o svém setkání řekla:

Poděkovala jsem papeži za jeho podporu Ukrajiny. Jak známo, žijeme v těžkých časech, stále pokračuje válka, o které kard. Parolin řekl, že je to válka, o níž se mlčí. Svět o této válce mlčí a ona běží dále. O tom jsem už s papežem nemluvila, ale řekla jsem mu, že mu ze srdce děkuji a aby věděl, že si to pamatujeme. Když se ukrajinská mládež, naši dobrovolníci dozvěděli, že budu na obědě s papežem, prosili mě, abych mu řekla, že potřebujeme jeho otcovské slovo, máme ho stále před sebou a chceme, aby nás podporoval. V těchto těžkých časech je pro nás právě jeho slovo nejdůležitější, abychom se cítili milováni, abychom cítili, že na nás pamatuje. A pozvala jsem ho na Ukrajinu. Odpověděl mi s velkou intenzitou, hleděl na mě velmi mile a požádal mne, abych Ukrajincům, zvláště mladým, vzkázala, že on je stále s námi, opravdu je s námi. V té chvíli jsem se rozplakala. A papež – když se dozvěděl, že jsem z řeckokatolické církve, vzpomínal, že se jako mladý ministrant naučil náš obřad. Nakonec, když jsme k papeži chodili pro růžence, řekl mi ukrajinsky »Slava Isusu Christu«

Po obědě a krátkém odpočinku se papež vydal na soukromou návštěvu ke zdejším jezuitům. Nedaleko od arcibiskupství, v historickém středu města za Hlavním rynkem, sídlí provinciál jedné ze dvou polských provincií Tovaryšstva Ježíšova. Papež František se zde setkal se třiceti jezuity z obou provincií a strávil s nimi přibližně 40 minut v družném rozhovoru. O svěžím a intenzivním setkání, ve kterém bylo místo na smích i na vážné zamyšlení, informoval italský jezuita otec Antonio Spadaro, který je členem papežova doprovodu.

ad 3. Na prostranství Campus Misericordiae na předměstí Krakova, v obci Wieliczka, se sešlo 1 milion 600 lidí na modlitební vigilii Světového setkání mládeže.
Během třiceti let pořádání Světového setkání mládeže dostal průběh modlitební vigilie více méně pevnou formu scénického a hudebního představení určitého tématu, stanoveného každoročně papežem, v provedení samotných mladých účastníků. Součástí je rovněž vystoupení několika jednotlivců, kteří se dělí o své duchovní zkušenosti a Svatému otci zanechají podněty či otázky, na které pak reaguje ve svojí promluvě. Vigilie (od setkání v Kolíně nad Rýnem roku 2005) je pak zakončena eucharistickou adorací.
Letos vystoupili se svými příběhy tři mladí lidé: z Polska, ze Sýrie a z Panamy. První zkušenost, kterou podala dívka Natália z Lodže, se týkala objevu víry a obšťastňujícího prožitku svátosti smíření.
26 letá Rand ze syrského Aleppa, která slouží v tamější salesiánské oratoři, vylíčila situaci ve svém městě, které je již pět let vystaveno násilnostem a prosila v něm o modlitbu za svoji vlast.
Třetí svědectví přednesl 34 letý Miguel z Paraguay, který působí v resocializační centru Fazenda , kde pomáhá mladým lidem, kteří upadli do osidel drogové závislosti, a využívá přitom své vlastní hořké zkušenosti.

„Je krásné být s vámi na této modlitební vigilii,“ ujal se za bouřlivých ovací jako poslední slova papež František, který si na úvod své promluvy vybral „odvážné a dojemné svědectví“ ze Sýrie, jež končí prosbou o modlitbu, a dodal řečnickou otázku: „Co je lepší než začít vigilii modlitbou?“. Papež pak pokračoval:

Přicházíme ze zemí, které mohou být v „míru“, nevedou válečné konflikty a kde mnoho bolestných věcí, které se ve světě dějí, tvoří pouze náplň zpráv a tisku. Jsme si však vědomi jedné skutečnosti: dnes a tady pro nás, kdo přicházíme z různých částí světa, bolest a válka, kterou mnozí mladí zakoušejí, už nejsou něčím anonymním, nejsou už pouhou zprávou z tisku, mají jméno, tvář, dějiny a blízkost.

„Jsou situace – řekl dále papež - které se nám mohou zdát vzdáleny, dokud s nimi nějakým způsobem nepřijdeme do styku. Jsou skutečnosti, které nechápame, protože je vidíme pouze skrze monitor (mobilu či komputeru). Když jsme však v kontaktu s životem, s konkrétními životy, které už nejsou medializovány na obrazovkách, pak se nám stane něco silného, cítíme pozvání připojit se k volání: „Dost bylo zapomenutých měst“, jak říká Rand; nikdy už nesmí dojít k tomu, aby bratři „obklíčeni smrtí a zabíjením“ cítili, že jim nikdo nepomůže.“ Svatý otec se potom obrátil k mladým s výzvou:

Nezačneme nyní proti někomu křičet, nepustíme se do hádky, nechceme ničit. Nechceme přemáhat nenávist větší nenávistí, přemáhat násilí větším násilím a teror ještě větším terorem. Naše odpověď tomuto světu, který je ve válce, se nazývá bratrství, nazývá se společenství, nazývá se rodina. Slavíme skutečnost, že přicházíme z různých kultur a spojujeme se v modlitbě. Naším nejlepším slovem, naší nejlepší promluvou je společná modlitba. Ztišme se a modleme se, předložme Bohu svědectví těchto přátel, ztotožněme se s těmi, pro něž je „rodina neexistující pojem a domov pouhým místem, kde se spí a jí“, anebo s těmi, kteří žijí ve strachu, že je vlastní chyby a hříchy definitivně vyřadí. Předložme v Boží přítomnosti svoje „války“ a zápasy, které si každý nese ve svém srdci.

Následovalo dlouhé ztišení, které bylo o to působivější, že bylo v mžiku vytvořeno jedním milionem šesti sty tisíci mladých lidí.
Papež František po delším odmlčení navázal poukazem na novozákonní scénu seslání Ducha svatého, v níž se ukazuje, jak působení božské moci proměňuje lidské obavy a strach. „A když se strach – pokračoval - zahnízdí v uzavřenosti, provází jej vždycky jako „dvojče“ sestra paralýza, pocit ochromení.“

V životě však existuje jiné a ještě nebezpečnější ochromení, které se těžko identifikuje a obtížně jej rozpoznáváme. S oblibou jej nazývám paralýza a vzniká, když se směšuje štěstí a pohovka! Ano, je to víra, že ke štěstí potřebujeme dobrou pohovku, která nám umožní spočinout v pohodlí, klidu a zajištěnosti. Takovou tu moderní pohovku, které dnes existují, poskytují uspávající masáž, zajišťují klid a umožňují přenést se do světa videoher a trávit hodiny před komputerem. Pohovka proti každému typu bolesti a bázně. Pohovka, která nás uzavírá doma bez námahy a starostí. Štěstí pohovky je pravděpodobně onou tichou paralýzou, která nás může zničit nejvíc, protože pozvolna, aniž si to uvědomíme, usínáme, jsme rozespalí a omámení, zatímco druzí, kteří jsou možná živější, ale nikoli lepší, rozhodují o naší budoucnosti. Pro mnohé je určitě snadnější a výhodnější mít ospalou a omámenou mládež, která zaměňuje štěstí s pohovkou; mnohým se to zdá vhodnější než mít čipernou mládež, která touží odpovědět Božímu snu a všem touhám srdce.

„Doba, kterou dnes prožíváme, - pokračoval na jiném místě papež - nepotřebuje pohovkovou mládež, nýbrž mládež, která už má obuté boty nebo spíše pohorky. Přijímá pouze hráče základní sestavy, nepotřebuje náhradníky. Dnešní svět vás žádá, abyste byli protagonisty dějin, protože život je krásný vždycky, když jej chceme žít, vždycky když chceme zanechat stopu. Dnešní dějiny nás žádají, abychom bránili svoji důstojnost a nenechávali o naší budoucnosti rozhodovat druhé. Pán chce stejně jako o Letnicích učinit jeden ze svých největších zázraků, které můžeme zakusit: způsobit, aby se tvoje ruce, moje ruce a naše ruce proměnily ve znamení pokoje, společenství a stvoření. Chce tvoje ruce, aby dále vytvářel dnešní svět. Chce jej stavět s tebou.“

Dnešní život nám říká, že je velmi snadné upřít pozornost na to, co nás dělí a rozděluje. Chtěli by, abychom si mysleli, že uzavřenost je ten nejlepší způsob, jak se chránit před tím, co nám škodí. My dospělí dnes potřebujeme vás, abyste nás učili žít v různosti a dialogu, sdílet multikulturnost nikoli jako hrozbu, ale jako příležitost: mějte odvahu nás učit, že je snadnější budovat mosty než zdi! A všichni společně žádáme: vyžadujte od nás, abychom se ubírali cestami bratrství, budovali mosty. Víte, jaký most je třeba postavit nejdřív? Most, který můžeme postavit tady a teď: podat si ruce, pomáhat si. Do toho, učiňte tak teď a tady tento prvotní most a podejte si ruce. Je to velký most bratrství. Kéž se jej naučí stavět mocní tohoto světa! Ne však kvůli fotografii, ale dalším vytvářením stále větších mostů. Kéž je tento lidský most zárodkem mnoha jiných.

Řekl mimo jiné papež František v přibližně půl hodinové promluvě protkané spoustou gest a improvizací a samozřejmě také radostnými reakcemi mladých lidí z celého světa, kteří mu díky simultánímu překladu do všech účastnických jazyků, mohli naslouchat ze svých mobilů, tabletů apod.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy na modlitební vigilii SDM je ZDE

Další články z podrubriky Cesty

(RaVat)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
2.8.16 O čem se mluvilo za zavřenými dveřmi
1.8.16 Základ terorismu? Odmítat zázrak Stvoření!
1.8.16 Papež cestou z Krakova: Není správné ztotožňovat islám s násilím
1.8.16 Otec Lombardi k papežské cestě
31.7.16 Jste naděje budoucnosti, ale pod dvěma podmínkami



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Naše víra je kotva v nebi

Papež pro TED 2017: proměňme svět něžnou revolucí

Skončilo devatenácté zasedání Rady kardinálů

Papež podpořil posttraumatickou péči o syrské děti

Hlásání evangelia není žádný karneval

Papežské videoposelství k obyvatelům Egypta

Vatikánské tiskové středisko k papežově návštěvě Egypta

Blahořečen otec Ormières, zakladatel kongregace sester Anděla strážného

Papež ke hnutí Charismatické obnovy: Setrvejte v jednotě lásky a modlitby

Připomínka sv. Vojtěcha ve Svatopetrské bazilice

Duch svatý dává svobodu a smělost hlásat Krista

Papežské videoposelství k soubornému dílu dona Milaniho

 Nově na webu
Svatý otec: Příslib dávající naději

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): O koncentračních táborech, uprchlících a médiích

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): O islámu, křesťanství a globalizaci

Rozhovory: Ukazování prstem se může proměnit v alibi

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv duben 17
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Starší zprávy >

Náš tip

Růst víry v kněžském životě

Milosrdenství vyžaduje statečnost, vzdorujme teroru láskou

Co jsou jezuité?