RadioVaticana.va

   25. 7. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denní­ch pořadů       

Hlavní­ stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.3033
Poslechem z webových stránek.1987
Četbou textů na webových stránkách.3638
Poslechem i četbou.2052


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání­

Odkazy


Zasílání­ novinek

Nejčtenější­

Eutanazie v Nizozemsku se lékařům vymkla z rukou

Zahájen beatifikační proces Chiary Petrillové

Uzavřena kauza Regensburger Domspatzen




Eeská provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Eeská republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory senioru

Návštěva papeže v České republice





 
Zprávy

 Cesty 

28.7.2016 

Papež František v Polsku - 2. den

Čenstochová/Krakov. 1.Existuje-li nějaká lidská sláva, nějaká naše zásluha na plnosti času, pak je to Matka Boží,“ řekl papež František při děkovné mši za 1050. výročí křtu Polska v mariánské národní svatyni na Jasné Hoře za účasti 500 tisíc lidí.
2. Přivítání účastníků Světového setkání mládeže na krakovských pláních.

Krátce po 7 hodině ranní opustil papež krakovské arcibiskupství a vydal se podle plánu do nedalekého ženského kláštera kongregace Obětování Panny Marie. Sestry této polské řehole nazývané „prezentky“, založené v 17. století, pracují dlouhá léta také ve Vatikánu. Svatého otce přivítala jejich generální představená u vchodu do klášterního kostela, kde byly shromážděny sestry a žáci školy, kterou zde sestry spravují. Krátká návštěva skončila zápisem papeže do jejich pamětní knihy.
Svatý otec se po odchodu z kláštera „prezentek“ rozhodl k jedné změně v programu a vydal se ještě do krakovské univerzitní nemocnice navštívit vážně nemocného kardinála Františka Macharského, emeritního krakovského arcibiskupa. U jeho lůžka se papež pomodlil v doprovodu kardinála Dziwisze.

ad 1. Následovala cesta do sto kilometrů vzdáleného poutního místa Čenstochová. Vzhledem k povětrnostním podmínkám se přesun neuskutečnil vrtulníkem, ale vozem. Když papežská kolona dorazila na Jasnou Horu, přesedl papež František do papamobilu, aby pozdravil zástupy věřících. 500 tisíc jich přišlo na prostranství pod hradbami svatyně, aby se účastnili slavnostní liturgie na poděkování za 1050. výročí křtu Polska. Přítomni byli rovněž političtí představitelé v čele s prezidentem Andrzejem Dudou. Papež František zamířil neprve k milostné kapli, kde jej přivítal řádový představený paulínů, otec Arnold Chrapkowski. Petrův nástupce se nejprve mlčky pomodlil před mariánskou ikonou a zanechal na oltáři jako votivní dar zlatou růži na mramorovém podstavci s papežským erbem. Potom se odebral do sakristie a ke zvláštnímu oltáři za bazilikou Panny Marie Nanebevzaté, kde vysoko nad okolním prostranstvím spolu se stovkou polských biskupů a několika tisíci kněžími sloužil latinsky mši svatou. Homilii, která byla postupně překládána do polštiny, pronášel papež italsky:

Z dnešních liturgických čtení vyplývá jakési božské vlákno, které prostupuje lidskými dějinami a utváří dějiny spásy,
začal papež František do potlesku přítomných.

Apoštol Pavel k nám promlouvá o velkém Božím plánu: „Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy“ (Gal 4,4). Dějiny nám nicméně praví, že lidstvo nebylo nijak zvlášť dobře připraveno, a ani tehdejší doba nebyla obdobím stability a pokoje: nebyl to „zlatý věk“. Světová scéna si tedy příchod Boha nezasloužila, ba ani „vlastní ho nepřijali“ (Jan 1,11). Plnost času byla darem milosti: Bůh naplnil náš čas svým překypujícím milosrdenstvím, z čisté lásky dal času plnost.

Nejvíce zaráží – pokračoval papež – způsob, jakým Bůh do dějin vstoupil. „Žádný triumfální vstup, žádná velkolepá manisteface. ... Na rozdíl od našeho očekávání a možná i přání, Boží království přichází v maličkosti, v pokoře.“ Týká se to také „počátku znamení, která učinil sám Ježíš“, řekl dále papež s odkazem na dnešní evangelium o svatbě v galilejské Káně.

Není to okázalé gesto učiněné před zástupy, ani zásah řešící ožehavou politickou záležitost jakou byla podřízenost lidu římskému impériu. Nastává v maličké vesnici jednoduchým zázrakem, který rozradostní svatebčany mladé, zcela anonymní rodiny. A přece je voda proměněná ve víno velkým znamením, protože nám zjevuje snubní tvář Boha, který s námi usedá ke stolu, spřádá sny a vytváří s námi společenství. Říká nám, že Pán si nezachovává odstup, nýbrž je blízký a konkrétní, je mezi námi a stará se o nás, aniž by rozhodoval místo nás a aniž by řešil mocenské záležitosti.

Být přitahováni mocí, velikostí a viditelností je tragicky lidské – řekl dále papež - a je to velké pokušení, které se chce vetřít všude. Darovat se druhým, anulovat odstup, přebývat v maličkosti a konkrétně spočinout ve všednosti – to je znamenitě božské.

Pomysleme na spousty synů a dcer vašeho lidu: na mučedníky, kteří dali zazářit nezměrné síle evangelia, na obyčejné a přece mimořádné lidi, kteří uměli dosvědčovat Pánovu lásku uprostřed velkých zkoušek, na mírné a silné hlasatele Milosrdenství jako svatý Jan Pavel II. a svatá Faustýna. Prostřednictvím těchto „přívodů“ své lásky obdaroval Pán nedocenitelnými dary celou církev a celé lidstvo. A je příznačné, že toto výročí křtu vašeho lidu spadá právě do Svatého roku Milosrdenství.

Pán si nepřeje být obávaným jako nějaký mocný a odtažitý panovník – pokračoval papež - nechce zůstávat na trůnu v nebi nebo v učebnicích historie, ale rád vstupuje do našich každodenních záležitostí, aby s námi putoval. Pomyslíme-li na dar více než tisíce let kypících vírou, je především krásné děkovat Bohu, který putoval s vaším lidem, bral jej za ruku jako tatínek dítě a provázel v mnoha situacích.

Vaše dějiny, prostoupené evangeliem, křížem a věrností církvi jsou svědkem rozšíření pravé víry, předávané v rodinách, z otce na syna a především od maminek a babiček, kterým je třeba hodně děkovat. Obzvláště jste se mohli rukama dotýkat konkrétní a prozřetelné něhy oné Matky všech, kterou jsem přišel uctít jako poutník a kterou jsme v Žalmu zdravili jako „chloubu našeho lidu“ (Jdt 15,9). Právě na ni hledíme my, kteří jsme se zde shromáždili. Maria plně odpovídá Pánu. Božské vlákno se tak v dějinách splétá s tím mariánským. Existuje-li nějaká lidská sláva, nějaká naše zásluha na plnosti času, pak je to Ona. Ona je prostorem, jehož svoboda byla uchráněna před zlem a ve kterém se zaskvěl Bůh; Ona je žebříkem, po kterém Bůh sestoupil až k nám, aby se stal bližním a konkrétním; Ona je nejjasnějším znamením plnosti času.

V Mariině životě obdivujeme maličkost oblíbenou Bohem,“ navázal papež. Tak se mu v ní zalíbilo, že si od ní nechal utkat tělo, takže se Panna stala Boží Rodičkou, jak praví starobylý hymnus, který po staletí zpíváte.

V Káně jako tady na Jasné Hoře nám Maria nabízí svoji blízkost, pomáhá nám objevovat to, co chybí k plnosti života. Činí tak nyní stejně jako tehdy: s pečlivostí Matky, přítomností a dobrou radou jako ta, která odmítá bezohlednou rezolutnost a plíživou kritiku. Jako Matka rodiny nás chce opatrovat společně, všechny společně. Váš lid během své pouti prošel v jednotě mnoha těžkými momenty. Matka, silná u paty kříže a ustavičně na modlitbách spolu s učedníky v očekávání Ducha svatého, ať vám vnukne touhu překonat pochybení a zranění minulosti a vytvářet společenství se všemi, uvnitř i navenek, aniž byste podlehli pokušení izolovat se nebo vnucovat.

Matka Boží dala v Káně najevo značnou konkrétnost, řekl dále Petrův nástupce. Je Matkou, která si bere k srdci problémy a zasahuje, dovede postřehnout obtížné chvíle a vyřešit je diskrétně, účinně a rázně. Není panovnicí, ani proganistkou, nýbrž Matkou a služebnicí.

Na její přímluvu ať nastane plnost času také pro nás. Přechod mezi tím, co je před, a co je po Kristu, je málo platný, pokud zůstane jenom datem v historických análech. Kéž se ve všech a v každém uskuteční vnitřní přechod, Pascha srdce směrem k božskému stylu vtěleného Marií: jednat v maličkosti a zblízka provázet srdcem prostým a otevřeným.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie v Čenstochové je ZDE

Končil papež František homilii několikrát přerušovanou bouřlivým aplausem věřících na prostranství před mariánskou svatyní v Čenstochové. Bezprostředně po bohoslužbě se papež vydal na zpáteční cestu do Krakova.

ad 2. Po obědě a siestě v soukromí arcibiskupského paláce pokračoval program papežské návštěvy obřadem vítání účastníků Světového dne mládeže. Slavnostní ceremonie se konala na krakovských pláních (Błonia), kam se papež vydal netradičně, totiž městskou tramvají na ekologický pohon. Spolu s ním se tímto prostředkem vydalo na cestu patnáct postižených osob a jejich průvodců. Błonia je rozlehlá louka v historickém středu města, užívaná jako rekreační prostor, kde se pořádají různé kulturní akce. Pojme přibližně 600 tisíc lidí. Dnes však nestačila pojmout všechny zájemce, kterých bylo podle Polské tiskové agentury více než 1 milion.
Bohatý program zde běžel celé odpoledne. Papež František sem dorazil tramvají po 17 hodině, přesedl do papamobilu a vydal se pozdravit přítomné. Když vstoupil na připravené pódium, přivítal jej krakovský arcibiskup Stanislav Dziwisz. Potom následovalo obvyklé procesí s vlajkami zemí zastoupených mladými účastníky Světového setkání a také obrazů, fotografií, jakož i živého ztvárnění světců, které si vybrali mladí věřící za patrony Světového dne mládeže. K těm dosavadním přibyli dva loni beatifikovaní polští misionáři Zbigniew Strzałkowski (1958-1991) a Michał Tomaszek (1961-1991), konventuální františkáni, kteří byli v Latinské Americe zabiti z nenávisti k víře. Po četbě z Lukášova evangelia, jež podává scénu se sestrami Martou a Marií, se ujal slova papež František.

„Konečně se setkáváme,“ oslovil papež František mladé lidi shromážděné na krakovských pláních. Hovořil pak o velkolepých činech, jakých je schopen člověk, kterého se dotkl Ježíš, a o mladé tváři milosrdensví, které je zároveň úchvatným dobrodružstvím. Hned v úvodu však s vděčností připomněl zakladatele Světových dnů mládeže Jana Pavla II:

Provází nás z nebe svým pohledem na množství mladých lidí, kteří z tak odlišných národů, kultur a jazyků přišli z jediného důvodu: aby slavili, že mezi námi je živý Ježíš. A říci, že je Živý, znamená obnovit naši touhu Jej následovat a tímto následováním horlivě žít.

Právě Ježíš svolává tento 31. Světový den mládeže a říká: „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství“. Papež František se svěřil, že už jako biskup vnímal jako jednu z nejkrásnějších věcí pohled na mladé, kteří nepodléhají dojmu, že věci nelze měnit:

Je to dar z nebe vidět mnohé vás, kteří se svým tázáním snažíte, aby se věci změnily. Je krásné a těší mne u srdce, když vidím vaši vitalitu. Církev na vás dnes hledí a chce se od vás učit, aby obnovila svoji důvěru v Otcovo Milosrdenství, které má stále mladou tvář a nepřestává nás vybízet k účasti na Jeho království. Znám nadšení, které vkládáte do svého poslání, a dovolím si opakovat: milosrdenství má vždycky mladou tvář. Slitovné srdce má totiž odvahu vzdát se pohodlí; slitovné srdce dovede být útočištěm těch, kdo nikdy neměli domov anebo jej ztratili, umí vytvářet prostředí domova a rodiny pro ty, kdo museli emigrovat, je schopno něhy a soucitu.

Bolí mne, když potkám mladé lidi, kteří vypadají jako předčasní důchodci, kteří se vzdali před bojem, chodí se skleslou tváří a jsou bytostně znudění a nudní zároveň, dodal Svatý otec. Sešli jsme se proto, abychom si navzájem pomáhali, protože si nechceme dát ukrást nejlepší léta, energii a sny falešnými představami:

Drazí přátelé, ptám se vás: přejete si žít v onom odcizujícím „víru“ anebo vnímat sílu, která vám dává život a naplňuje vás? Odcizující vír anebo síla milosti? Naplnění a novou sílu nedá žádná věc či předmět, nýbrž živá osoba jménem Ježíš Kristus. Ježíš Kristus je ten, který dává životu nadšení; Ježíš Kristus je ten, který vás vede, abychom se nespokojovali s málem a dávali ze sebe to nejlepší; Ježíš Kristus nás provokuje, vybízí a pomáhá nám povstat pokaždé, když už jsme připustili porážku. Ježíš Kristus nás vybízí hledět vzhůru a vznešeně snít.

V návaznosti na evangelium o Ježíšově návštěvě v domě Marie a Marty František mladé povzbudil, aby se svěřili Ježíši, který během těchto dnů chce vstoupit do našeho domu, spatřit nasše starosti a pachtění jako u Marty a očekávat, že budeme naslouchat jako Marie:

Nyní tedy všichni společně prosme Pána: uchvať nás dobrodružstvím svého milosrdenství! Uchvať nás dobrodružstvím stavění mostů a boření zdí (ohrad a drátěných plotů); uchvať nás dobrodružstvím péče o chudého, který je sám a opuštěn a nenachází již smysl svého života. Pobídni nás, abychom jako Marie z Betánie naslouchali těm, kterým nerozumíme a kteří přicházejí z jiných kultur, národů a těch, kterých se obáváme, protože si myslíme, že nám mohou ublížit. Učiň ať obrátíme svůj pohled jako Marie z Nazaretu s Alžbětou k našim starým lidem, abychom se od nich učili moudrosti.
Tady jsme, Pane! Pošli nás dělit se o Tvoji milosrdnou Lásku.

- vybízel papež František mladé lidi při setkání na krakovských pláních.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy při uvítání účastníků SDM je ZDE



Další články z podrubriky Cesty

(RaVat)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
2.8.16 O čem se mluvilo za zavřenými dveřmi
1.8.16 Základ terorismu? Odmítat zázrak Stvoření!
1.8.16 Papež cestou z Krakova: Není správné ztotožňovat islám s násilím
1.8.16 Otec Lombardi k papežské cestě
31.7.16 Jste naděje budoucnosti, ale pod dvěma podmínkami



Hlavní­ stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
P. David Neuhaus o napjaté situaci v Jeruzalémě

Biskup Mina: Atentáty v Egyptě mají destabilizovat hospodářství

Temná noc v denících Carmen Hernándezové

Patnáct mariánských soch na Ninivskou planinu

Církev v Zambii zakončila oslavy 125. výročí

Papež: Důvěřovat v Boží působení, které zúrodňuje dějiny

Světové dny mládeže 2019 na přímořském korzu

Přirozené přátelství mezi muslimy a křesťany v nejlidnatější muslimské zemi světa

Eutanazie v Nizozemsku se lékařům vymkla z rukou

Po sedmi desetiletích násilí čekáme papežovu pobídku k míru

Papež František podpořil FAO a Jižní Súdán

Zahájen beatifikační proces Chiary Petrillové

 Nově na webu
Svatý otec: O problému zla ve světě

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Bez evangelizace není možná integrace

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Církev nemůže zůstat vězeňkyní Západu

Rozhovory: Vztahy k FSSPX pro mne nejsou problémem vítězů či poražených

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv červenec 17
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

Starší zprávy >

Náš tip

Adolescence není patologie

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konfliktů

Růst víry v kněžském životě