Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   29. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Reportáže, reflexe, sloupky 

12.7.2016 

Neokazuisté jsou teoretiky totalitarismu

Druhá část eseje Kazuistika proti zjevené pravdě

Michel Schooyans

Vláda nad svědomím
Vládcové svědomí, kteří se vtírají do církve, předznamenávají kazuistickou koncepci vlády nad politickou obcí, popsanou například u Machiavelliho, de La Boétie či Hobbese. Aniž to tvrdí nebo si uvědomují, jsou neokazuisté ve všem a vším poplatni právě zmíněným mistrům umění moci.
Smrtelný bůh, Leviatan – jak píše Hobbes - stanovuje, co je správné a dobré, rozhoduje o tom, co mají lidé myslet a chtít. Leviatan panuje nad svědomím, myšlením a jednáním svých poddaných. Nemusí se nikomu zodpovídat. Má ovládat svědomí svých poddaných a stanovovat „dobro“, o které je třeba usilovat, a „zlo“, jemuž je třeba se vyhýbat. Veškerá politická autorita pramení v tomto smrtelném bohu, který je vládcem svědomí. Společně se zmíněnými třemi autory patří neokazuisté mezi teoretiky tyranie a totalitarismu. Nespočívá snad abeceda totalitní moci především v podrobení svědomí, v jeho odcizení? Kazuisté ospravedlňují ty, kdo chtějí zavést jediné a snadno kontrovatelné občanské náboženství, ve kterém o občanech rozhodují zákony.

Přizpůsobit svátosti?
Aby byli všichni spokojeni, je třeba „přizpůsobit“ svátosti. Vezměme případ svátosti pokání. Nezájem, kterému je tato svátost vystavena, se vysvětluje „rigorismem“, který v minulosti projevovali zpovědníci. Tak to alespoň tvrdí kazuisté. Zpovědník se dnes musí naučit vysluhovat tuto svátost tak, aby se kajícníkům líbila. Oslabováním sebezáporu, který je této svátosti vlastní, však kazuista odděluje kajícníka od milosti, kterou uděluje Bůh. Neokazuistika tak vzdaluje hříšníka od božského zdroje milosrdenství. K tomuto zdroji je třeba se vrátit.
Důsledky této dobrovolné deviace jsou paradoxní a dramatické. Nová morálka totiž křesťana připravuje o působivost svátosti pokání a tím Kristova kříže a vzkříšení (srov. 1 Kor 1,17). Pokud tato svátost není přijímána jako jeden z největších projevů lásky milosrdného Boha k nám, pokud není vnímána jako nutná ke spáse, tak zanedlouho už nebude třeba světit kněze ani biskupy, kteří by hříšníkům nabízeli svátostné rozhřešení. Úbytek a případný zánik nabídky svátostného rozhřešení prostřednictvím kněze povede a již vedl k dalším odcizením, a to od služebného kněžství a od eucharistie. A stejně tak od svátostí křesťanské iniciace (křtu a biřmování), svátosti pomazání nemocných, nemluvě o liturgii jako takové...
Pro neokazuisty totiž už neexistuje Zjevení, které třeba přijímat, ani tradice, kterou je třeba předávat. Jak potvrzuje samotný fakt, že „za pravdu se považuje to nové“. Novost je nová známka pravdy. Tato neokazuistika vede křesťany k tomu, aby z minulosti učinili tabula rasa - nepopsanou desku. Posedlost líbivostí vede nakonec neokazuisty k tomu, aby se vraceli k přirozenosti, jež předcházela prvotnímu hříchu.

Otázka opětovného sňatku
Učení neokazuistů připomíná blahovolnost, kterou dosvědčili nikoli špatně angličtí biskupové ve vztahu k Jindřichu VIII. Dnes se problém opakuje. Blahovolnost má však jiné podoby. Kým jsou tito klerici různých řádů, kteří se snaží zalíbit mocným tohoto světa? Jsou loajální či vzpurní? Kolik jen pastýřů různých rangů uzavírá smlouvy s mocnými tohoto světa, byť ve skrytu a bez veřejné přísahy věrnosti „hodnotám“ dnešního světa! Ve snaze usnadnit uzavírání nových sňatků vydávají neokazuisté propustky všem politickým aktérům, kteří ohrožují úctu k životu a rodině. S nimi budou prohlášení o neplatnosti manželství stejně snadná jako opětovné sňatky nebo manželství s proměnlivou geometrií.
Neokazuisté projevují velký zájem o případy rozvedených znovusezdaných. Stejně jako v jiných případech nabízí jejich způsob jednání krásnou ilustraci tzv. salámové taktiky (Matyas Rákosi, 1947). Podlé této taktiky se plátek po plátku lze dohodnout na tom, co by nebylo možné vcelku. Podívejme se tedy na tento postup. První plátek: na začátku jsou nepochybné odkazy na učení Písma o manželství a církevní nauku v této věci. Druhý plátek: zdůrazní se obtížná „přijatelnost“ tohoto učení. Třetí etapa má formu otázky: jsou rozvedení znovusezdaní ve stavu těžkého hříchu?
Čtvrtý plátek spočívá v tom, že na scénu vstupuje vůdce svědomí, který pomůže rozvedeným znousezdaným „rozlišit“, to znamená zvolit to, co jim v jejich situaci vyhovuje. Tento ředitel svědomí musí být chápavý a shovívavý. Musí prokazovat soucit, ale jaký? Když totiž kazuista přistupuje k morální kvalifikaci skutku, přemáhá svým soucitem jeho objektivní špatnost, je slitovný a přizpůsobuje se okolnostem. Pátý plátek salámu: každý se může rozhodnout osobně a zcela svobodně pro to, co mu lépe vyhovuje. Během této cesty se slovo rozlišování stává víceznačným, dvojsmyslným. Není chápáno v tom smyslu, jaký plyne z výše citovaných úryvků ze svatého Pavla (v první části této eseje ZDE). Nejde již o hledání Boží vůle, nýbrž o rozlišování nejvhodnější volby, která maximalizuje „šimrání uší“ zmíněné svatým Pavlem (2 Tim 4,3).

Vražda
Vražda je další případ, který si zasluhuje pozornost. Pozastavíme se zde u deviace úmyslu. Již v klasické kazuistice XVII. století mohla vražda vycházet z touhy po pomstě, což je zločin. Tomuto zločinnému úmyslu (pomsty) je třeba se vyhnout tak, že je vraždě přisouzen morálně přijatelný úmysl. Namísto pomsty se jako motivace uvede například obrana vlastní cti, což je považováno za mravně přípustné.
Podívejme se, jak se tato deviace úmyslu používá v jiném, soudobém případě. Argumentuje se tak, že umělý potrat je zločin. Paní X chce jít na potrat svého nečekaně počatého dítěte; toto dítě je nechtěné. Umělý potrat je však morálně nepřípustný zločin. Deviace tedy původní úmysl zruší. Pomíjí úmysl zbavit se nechtěného dítěte. Namísto tohoto původního úmyslu se argumentuje tím, že potrat je v tomto případě morálně přípustný, protože například zachrání život jiným nemocným jedincům. Z anatomicky dobře zachovalých a sazebníkem označených částí potraceného plodu se totiž připravují léčiva. Úmysl rozhoduje o morální kvalitě daru. Tak je možné líbit se širokému spektru příjemců a dárců, jejichž „velkorysost“ a „svobodomyslnost“ neopomíjejí kazuisté opěvovat.

Co učí církev o umělém potratu je dobře známo. Od okamžiku, kdy se konstatuje existence lidské bytosti, církev tvrdí, že její život a důstojnost je nutno respektovat až do přirozeného skonu. Nauka církve je v této věci konstantní a dosvědčovaná v průběhu celé tradice. Tato situace působí některým neokazuistům mrzutost. Zavedli proto nový termín: humanizace embrya. Říkají, že humanizace embrya nenastává tam, kde jej nějaké společenství nechce přijmout. Humanizaci embrya působí společnost. Pokud ji společnost odepře, embryo je něčím, na co se nevztahuje žádné právo a tedy ani právní ochrana. Pokud nějaká společnost odmítá humanizovat embryum, nemůže být zavražděno, poněvadž postrádá lidství. K vraždě může dojít, jedině pokud pozitivní zákon tuto humanizaci poskytne. Jinak nenastává ani smrt, ani vražda!

V citovaných příkladech přichází kazuistům na pomoc salámová taktika. Nejprve je umělý potrat nelegální, potom je prezentován jako výjimka, potom jako zřídkavý jev, pak je usnadněn, legalizován a nakonec integrován mezi mravy. Kdo se staví proti umělým potratům, je vystaven výsměchu a výhrůžkám, je ostrakizován a odsuzován. Do věci jsou vtahovány politické a právní instituce. Za povšimnutí stojí, že díky kazuistům, byl umělý potrat usnadněn nejprve na církevní a teprve potom na státní rovině! Pozitivní právo dostává postavení nové morálky! To bylo možno pozorovat ve Francii v době, kdy se diskutovalo nad legalizaci umělého potratu. Takový scénář lze uplatňovat v celém světě. Na podnět neokazuistů by se umělý potrat mohl stát novým všeobecným „lidským právem“.

Eutanázie
Také eutanázie si zaslouží zmínku. Tato praktika se stále více šíří v západních, tradičně křesťanských zemích. Demografové pravidelně upozorňují na stárnutí populace v těchto regionech světa. Střední délka života se téměř všude zvýšila. Stárnutí je v zásadě dobrá zpráva. Během staletí lidé na celém světě bojovali proti předčasné smrti. V prvních letech 19. století byla naděje dožití 30 let, dnes se pohybuje v řádu 80 let.
Tato situace však vyvolává rozmanité problémy. Zmíníme jeden: kdo bude platit důchody? Vykonáváním eutanázie překážejících a drahých starých lidí by se zajisté dosáhlo značných úspor. Řekne se tedy, že musíme pomáhat starým lidem k důstojné smrti. Poněvadž je politicky obtížné prodlužovat důchodový věk, sníží se naděje dožití. V některých částech Evropy k tomu již dochází. Odtud plynou značné úspory, sníží se náklady na zdravotnictví, na léky a zejména na vyplácení důchodů. Poněvadž těm dobře smýšlejícím a politicky korektním se tento odříkavý plán zajídá, je pro přijetí zákona legalizujícího eutanazii nezbytné modifikovat úmysl.

Jak na to? Rozvíjením pietní argumentace o soucitu. Je zapotřebí, aby se všem kategoriím zainteresovaných lidí zalíbil program, jehož cílem je dopřávat „dobrou“ a „důstojnou“ smrt. Důstojně dopřávanou smrtí dosáhne kvalita života svého vrcholu! Namísto žádoucí paliativní medicíny a vytváření citlivého prostředí pro nemocného se bude zneužívat jeho křehkosti a bude oklamáván stran smrtícího úkonu, který má podstoupit. Neokazuisté budou bděle ověřovat, aby vražedný úkon byl zákonný a smrt byla dopřána oprávněně. Značně cenná bude také spolupráce mimořádně žoviálních nemocničních kaplanů, neboť dodá autentičnost soucitu, který je pro darovanou smrt příznačný.

ZAKONČENÍ ZDE

Michel Schooyans je emeritní profesor lovaňské univerzity, člen Papežské akademie sociálních věd, Papežské akademie Pro život a poradce Papežské rady pro rodinu.

Z internetového deníku La Nuova Bussola Quotidiana 17.června 2016
přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
14.7.16 Demontáž křesťanské morálky ve jménu pietismu
5.7.16 Kazuistika proti zjevené pravdě - 1. část



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti