19. 1. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.2217
Poslechem z webových stránek.1402
Četbou textů na webových stránkách.2573
Poslechem i četbou.1481


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek
Váš e-mail:

Nejčtenější

Povánoční modlitba

Kardinál Sarah: Když se obrátíme k Bohu, On napraví vztahy mezi lidmi a národy

Jít tam, kde je naše naděje




Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory seniorů

Návštěva papeže v České republice





 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

13.3.2016 

Pedagogika plyšových dinosaurů

Fabrice Hadjadj

Historická představivost byla nahrazena prehistorickou nebo před-prehistorickou. Už to nejsou králové a královny, římské tógy či řecké himationy, s nimiž byly děti seznamovány dříve než se vším ostatním, nýbrž diplodokus, triceratops, pterodaktylus a – samozřejmě – hvězda kostnic - tyrannosaurus, jehož jméno je záludnou složeninou tyrana a krále, zkráceně T-Rex, což naznačuje, že je to jakýsi Christus Rex s dlouhými zuby z konkurenčního světa který upadl do zapomění.

Musím se však poopravit. Plyšoví dynosauři určitou pedagogiku obsahují. Pomocí nich si dítě nejenom ochočuje svoje strachy stejně jako pomocí plyšových medvědů, ale také si jemně osvojuje ideu, která je natolik zásadní, že je dnes článkem, který spojuje modernost s postmodernou. V eseji „Šesté vyhynutí. Nepřirozená historie“ (The Sixth Extinction: an Unnatural History), za který Elisabeth Kolbertová dostala loni Pulitzerovu cenu, autorka uvádí, že „idea vyhynutí je možná první vědecký pojem, se kterým se dnes děti musejí vyrovnávat. Ročním dětem se dávají plyšoví dinosauři a dvouleté děti již intuitivně více či méně chápou, že tyto malé plastikové figurky ve skutečnosti představují obrovské živočichy. Ještě nosí plenky, ale už jsou schopny vysvětlit, že kdysi existoval bezpočet druhů dinosaurů, kteří před mnoha lety v nějaké planetární katastrofě všichni zanikli.“

Plastikový či plyšový T-Rex je tak mnohem výchovnější než běžné hračky, poněvadž dítě důvěrně seznamuje nejenom s krutým bojem o přežití, ale také a především s perspektivou naprostého zániku. To zaručuje předčasnou vyspělost, která nemá obdoby. Idea zániku totiž není pochopitelná sama sebou. Až do 18. století vědci neměli tušení, že by nějaký živočišný druh mohl vyhynout. V dřívějších dobách bylo každému zřejmé, že živočichové umírají individuálně, ale díky plození zůstává jejich druh zachován a tento tok života je vlastně směřováním k nesmrtelnosti. Svatý Tomáš Akvinský k tomu ve svém komentáři k Aristotelovu pojednání O duši říká: „Pro živou bytost je přirozeností zplodit další bytost stejnou jako ona sama a tak se podílet na božství a nesmrtelnosti.“ Dnes jsme se od této „přirozenosti“ značně vzdálili.

Evoluční teorie, která je na přírodní rovině něčím jako „kreativní destrukce“ pro liberální ekonomii, nás především učí tomu, že živočišné druhy zanikají, aby vznikl prostor pro jiné a vhodnější. Darwin si nicméně představuje vývoj jednolitě, bez katastrof, jedním slovem pokrokářsky. V tom spočívá modernost. Nyní jsme postoupili dále. Je pozoruhodné, že první, kdo se seriózně zabýval studiem zkamenělin a přišel s nečekanou tezí zaniklých druhů byl právě přírodovědec, Georges Cuvier (1769-1832). Když byl revoluční vládou pověřen vedením Národního muzea přírodní historie, nevěřil v pokrok, nýbrž v katastrofu. Možná v něm tuto ideu vyvolala zkušenost nenadálého pádu monarchie Ancien régime. Nemluvil snad Joseph de Maistre v této souvislosti o „násilné destrukci lidského rodu“?

Otázka je však ještě vážnější. Nejedná se zde totiž jenom o nový horizont příštího zániku, který způsobuje pomíjivost snů nekonečného pokroku. Jde o radikálnější pochopení. Není-li totiž život účastí na nesmrtelnosti, znamená to, že je pouhou účastí na smrti, masakru, který se stále opakuje, až k poslednímu triumfu mezihvězdného prázdna? To je to, co plyšový dinosaurus sugeruje dítěti, před kterým, až vyroste, zbudou jenom dvě alternativy: vrhnout se buď do zábav zoufalství anebo se otevřít božské naději, která jej nabádá ke kultivaci této země, protože nepotrvá věčně a protože slávou Věčného Stvořitele je péče o to, co je pomíjivé.

Z italského deníku Avvenire 13. března 2016
přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
15.1.17 Povánoční modlitba
8.1.17 A kdyby se Betlémská událost měla opakovat?
26.12.16 Andělé strážní, Vánoce a terorismus
11.12.16 „Tohoto papeže nám byl čert dlužnej!“
4.12.16 Marxismus je poplatný liberalismu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu Real Audio  

Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Český kanál Rádia Vaticán na You Tube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Dotýká se můj život Ježíšova srdce?, ptal se papež v ranním kázání

Papež: Pravý ekumenismus se zakládá na společném obrácení k Ježíši Kristu

Boží všemohoucnost se vyjevuje zejména v milosrdenství

Návštěva apoštolského nuncia v Aleppu

Canterburský arcibiskup: K pětistému výročí reformace je třeba přistoupit s pokáním

Když se naděje stává modlitbou

Kardinál Koch o reformaci: Lutherovým cílem nebylo rozdělení církve

Dominikáni uzavírají jubilejní rok a hledají cesty evangelizace

Vrchní imám Al-Azhar: Všichni občané jsou si rovni

Rodina se vrátila z Německa do Ruska kvůli pronásledování za křesťanské postoje

Další zemětřesení v Itálii, tentokrát uprostřed sněhu

Jít tam, kde je naše naděje

 Nově na webu
Svatý otec: Křesťanská naděje v blízkosti smrti

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Povánoční modlitba

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Milosrdenství staví hráz sociálnímu zlu

Rozhovory: Je třeba legitimizovat člověka

Homilie: Cyklus homilií dočasně přerušen

Archiv zpráv leden 17
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Starší zprávy >

Náš tip

Milosrdenství vyžaduje statečnost, vzdorujme teroru láskou

Co jsou jezuité?

Svět je unaven lživými nadšenci