Nový portál Vatikánského rozhlasu

Embargo USA vůči Kubě

„Otázka embarga je součástí probíhajících jednání. To je veřejně známá věc – mluvili o ní prezidenti obou zemí. Toto veřejné téma se ubírá stejným směrem jako nynější úsilí o dobré vztahy. Je mým přáním, aby se dospělo k dobrým výsledkům a shodě, uspokojivé pro obě strany. Co se týče postoje Svatého stolce vůči embargu obecně, mluvili o něm předchozí papežové. Existuje přesně vymezená a spravedlivá sociální nauka církve o této otázce, ke které odkazuji. V souvislosti s Kongresem Spojených států mohu říci, že řeč je vypracovaná, ale nemohu o ní hovořit (smích). Budu mluvit na dané téma – nikoli o kubánské otázce, nýbrž všeobecně o dvoustranných a vícestranných smlouvách, které jsou známkou pokroku ve vzájemném soužití. O tomto konkrétním tématu kubánského embarga se v proslovu nezmiňuji.“

Novinářka z CNN upozornila na informaci o padesátce kubánských disidentů, kteří byli údajně zatčeni před apoštolskou nunciaturou, když se dožadovali setkání se Svatým otcem. Chtěl se papež setkat s odpůrci kubánského režimu? A co by jim řekl?

Neuskutečněné setkání s kubánskými disidenty

„Především nemám zprávy o tom, že se něco takového stalo! Opravdu o tom nevím! Obě otázky spíše spadají do futurologie. Líbilo by se mi, kdyby k setkání došlo, protože se rád setkávám se všemi lidmi. Zejména protože si myslím, že všichni lidé jsou po právu Božími dětmi. Za druhé proto, že setkání s jakýmkoli člověkem pokaždé obohacuje. Pokud si ještě přejete, abych mluvil o disidentech, mohu uvést něco velmi konkrétního. Za prvé bylo zřejmé, že nebudu poskytovat žádné audience, protože o audienci požádali nejenom disidenti, ale také lidé z jiných oblastí, včetně několik hlav států. Byl jsem však na návštěvě určité země, která nepředpokládala jiné audience. Za druhé z nunciatury se zatelefonovalo několika lidem, kteří jsou členy oné disidentské skupiny. Nuncius jim měl sdělit, že se s nimi rád setkám při příchodu do katedrály v Havaně, kde jsem se setkal se zasvěcenými osobami. Měl to být pozdrav a ten se opravdu uskutečnil. Ovšem při onom pozdravu se nikdo jako disident nepřihlásil, a proto nevím, zda tam byli či nikoli. Pozdravil jsem všechny přítomné, zejména nemocné, lidi na vozíčku. Jako disident se nikdo nepředstavil, ale z nunciatury skutečně vzešlo ono telefonické pozvání k letmému pozdravu…Nevím, co konkrétního bych disidentům řekl, protože bych rád celému světu říkal krásné věci. To, co člověk vysloví, přichází v daném okamžiku. Kdo to ví už dnes, dostane Nobelovu cenu z futurologie.“

Rozhlasová novinářka ze Spojených států amerických navázala otázkou na setkání s Fidelem Castrem. Neměl papež pocit, že se Fidel Castro kaje za utrpení, které jeho režim způsobil katolické církvi?

O čem papež mluvil s Fidelem Castrem

„Kajícnost je cosi velmi niterného, je to věc svědomí. Při setkání s Fidelem jsme mluvili o jezuitech, které znal. Přinesl jsem mu totiž darem také knihu o. Llorenteho, jezuity, který byl jeho velkým přítelem, a také cédéčko s nahrávkami jeho přednášek. Dále jsem mu věnoval dvě knihy o. Pronzata, které jistě ocení. Mluvili jsem tedy o těchto tématech a dlouze také o encyklice Laudato si´, protože projevil velký zájem o ekologii. Nebylo to příliš formální, nýbrž spíše bezprostřední setkání, kterého se účastnili jeho příbuzní a mí průvodci, včetně řidiče. Byli jsme ale od sebe trochu vzdáleni, takže jsem mluvil s Fidelem a jeho manželkou tak, že ostatní neslyšeli. O minulosti jsme nemluvili – kromě jeho minulosti v jezuitské koleji, tamních jezuitech, stylu práce, který po něm vyžadovali…“

Novinář italského deníku „Corriere della Sera“ upozornil na papežovy úvahy a kritiky v otázkách světového hospodářského systému, rizika sebezničení planety, obchodu se zbraněmi. Jak podotkl, jde o nepohodlnou obžalobu, které se dotýká silných zájmů. Navíc vzbuzuje výstřední reakce v některých sektorech americké společnosti, které se ptají, zda je papež ještě vůbec katolík. Jiné diskuse papeže označují za komunistu. Jaký na to má názor?

Je papež ještě katolík?

„Jeden přítel kardinál mi vyprávěl, jak se za ním dostavila velice znepokojená paní. Silně věřící katolička, trochu upjatá, ale velmi dobrá katolická žena. Zeptala se ho, zda je pravda, že Bible mluví o Antikristu. Vysvětlil jí, že se o něm mluví v knize Zjevení. Paní se ptala dál, jestli Bible také mluví o antipapeži. Kardinála zajímalo, proč se na to ptá? „No protože jsem si jistá, že František je antipapež“, zněla odpověď. A z jakého důvodu?, chtěl dále vědět onen kardinál. „Nenosí totiž červené boty“, zdůraznila ona paní… Co se týče bytí či nebytí komunistou: Jsem si jist, že jsem neřekl o nic víc, než co stojí v sociální nauce církve. Při poslední tiskové konferenci mi jedna vaše kolegyně řekla, že jsem podal ruku hnutím alternativní ekonomiky. Dotazovala se, jestli mne v tom církev bude následovat. Odpověděl jsem, že v tomto případě já následuji církev. A věřím, že se v tomto ohledu nemýlím, že jsem neuvedl nic, co by nestálo v sociální nauce církve. Možná můj výklad těchto otázek vyvolal v někom dojem, že jsem o trochu více levicovější, ale to je interpretační omyl. Mé učení o všech těchto otázkách, encyklika Laudato si´, nauka o ekonomickém imperialismu jsou totožné se sociální naukou církve. A pokud je nutné, abych tu odříkal Krédo, jsem ochotný to udělat.“

Také další otázka francouzské tiskové agentury se týkala papežových postojů ke kapitalismu a komunismu. Zatímco při poslední latinskoamerické cestě papež tvrdě kritizoval liberální kapitalistický systém, na Kubě byla jeho kritika komunistického systému mnohem jemnější. Proč tyto rozdíly?

Papežova tvrdá kritika liberálního kapitalismu a údajná „měkká“ kritika kubánského komunismu

„V promluvách, které jsem vyslovil na Kubě, jsem stále poukazoval na sociální učení církve. To, co se má změnit, jsem označil zcela jasně, a nikoli nahodile či zjemněle. Co se týče kritiky dravého kapitalismu jsem neřekl více, než co jsem napsal v dokumentech Evangelii gaudium a Laudato si´. Nemyslím si, že bych řekl něco více, pokud ano, tak mi to připomeňte. Vyslovil jsem to, co je napsané, a je toho dost. Odpovídám stejně jako vaší kolegyni – vše je součástí sociální nauky církve. Cesta na Kubu měla především pastorační ráz a obracela se ke katolickému společenství, křesťanům, ale také k lidem dobré vůle. Mými hlavními příspěvky proto byla kázání. Také při setkání s mladými lidmi, kde byli věřící z různých náboženství i nevěřící, jsem mluvil o naději. Povzbuzoval jsem je k dialogu, společné cestě, hledání toho, co spojuje, a nikoli toho, co rozděluje, ke stavbě mostů…Mluvil jsem spíše pastoračním jazykem. V encyklice se projednávaly odbornější věci, včetně témat, která jste zmínil. Pokud si opravdu vzpomínáte na nějaká silná slova z minulé cesty, řekněte mi je, protože já už si je opravdu nepamatuji!“

Následující otázka se opět vracela ke kubánským disidentům. Proč se papež rozhodl, že je nepřijme? Argentinský rozhlasový reportér poukazoval na případ jistého člověka, který se chtěl dostat k papeži a byl údajně zatčen. Bude církev usilovat o politickou svobodu na Kubě, když už se zasazovala o obnovení diplomatických vztahů Kubánské republiky a USA? Jakou úlohu přikládá Svatý stolec místní církvi při utváření kubánské budoucnosti?

Politická svoboda na Kubě a budoucnost tamní církve z hlediska Svatého stolce

„Opět tu zaznělo – nepřijmout je… Nepřijal jsem nikoho na soukromé audienci. To platilo pro všechny, včetně hlav států. S disidenty žádný kontakt nenastal a k jejich chování už jsem se vyjádřil…Kubánská církev vypracovala seznam vězňů, pro které žádá o amnestii. Omilostnění bylo uděleno více než třem tisícům vězňů, jak mi řekl předseda Kubánské biskupské konference. O dalších případech se jedná. Kubánská církev pracuje na tom, aby se poskytovala amnestie. Někdo mi řekl, že by bylo pěkné odstranit doživotní trest, který je vlastně skrytým trestem smrti, jak jsem veřejně řekl v promluvě k evropským právníkům. Zatím je to hypotéza. Dalším návrhem je udělovat všeobecnou amnestii každý rok nebo dva roky. Církev v tomto směru vždy pracovala a nadále pracuje. Tím neříkám, že ony tři tisíce omilostněných byly všichni z církevního seznamu. Církev ale veřejně požádala o amnestii a bude to nadále dělat.“

Poslední dotaz redaktora televize Telemundo, která spojuje španělsky mluvící emigranty ve Spojených státech, poukazoval na četnost papežských návštěv na Kubě. V posledních dvaceti letech sem zavítali tři papežové. Není to známkou nějaké nemoci karibského ostrova?

Papežské návštěvy na Kubě známkou nemoci?

„Není. Historicky první návštěvu vykonal Jan Pavel II. Byla to normální návštěva, protože navštívil mnoho zemí, včetně těch, které odporovaly katolické církvi. Druhým byl papež Benedikt a také jeho návštěva byla součástí běžného normálu. Moje cesta byla trochu náhodná. Původně jsem totiž zamýšlel vstoupit do Spojených států amerických přes Mexiko; jako první mne napadla mexická hranice Ciudad Juarez. Ovšem cesta do Mexika bez návštěvy Panny Marie Guadalupské by byla políčkem. Mezitím se však něco přihodilo – po ročním diplomatickém procesu bylo vloni 17. prosince ohlášeno obnovení diplomatických vztahů mezi Spojenými státy a Kubou. Proto jsem si řekl, že do Spojených států pojedu přes Kubu. To byl důvod mé volby, a nikoli nějaká zvláštní nemoc. Nevykládal bych nicméně kubánské papežské návštěvy v tomto smyslu. Existuje více zemí, které navštívili oba předchozí papežové, a některé z nich jsem navštívil také já. Kupříkladu Brazílie, kterou Jan Pavel II. navštívil třikrát nebo čtyřikrát, aniž by něčím výjimečným trpěla. Jsem rád, že jsem se setkal s kubánským lidem a křesťanským společenstvím. Dnešní setkání s rodinami bylo velmi krásné. Velmi krásné!“