RadioVaticana.va

   19. 8. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denní­ch pořadů       

Hlavní­ stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.3152
Poslechem z webových stránek.2076
Četbou textů na webových stránkách.3767
Poslechem i četbou.2143


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání­

Odkazy


Zasílání­ novinek

Nejčtenější­

Herman van Rompuy komentoval papežovo rozhodnutí stran eutanázie

Kardinál Sarah: Křesťanské rodiny předvojem vzpoury proti nové diktatuře egoismu

Diskrétní podmanivost nevládních organizací




Eeská provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Eeská republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory senioru

Návštěva papeže v České republice





 
Svatý otec

 Promluvy 

10.7.2015 

Globální sociálně-ekonomický systém útočí na Ježíšův plán

Promluva papeže na setkání se stoupenci alternativní ekonomiky, Bolívie

Česká sekce RV

Dobré odpoledne všem,

Před několika měsíci jsme se sešli v Římě a dobře si toto první setkání pamatuji. Od té doby jsem vás nosil ve svém srdci a ve svých modlitbách. Jsem rád, že vás tady znovu vidím, že diskutujete o tom, jak nejlépe překonat závažné nespravedlnosti, jimiž na celém světě trpí ti, kteří jsou vytlačováni ze společnosti. Děkuji panu prezidentovi Evo Moralesovi za jeho tak rozhodný postoj, kterým nás provází.

Tenkrát v Římě jsem pocítil něco velmi krásného: bratrství, rozhodnost, nasazení, žízeň po spravedlnosti. Dnes v Santa Cruz de la Sierra cítím znovu totéž. Díky za toto všechno. Dozvěděl jsem se od kardinála Turksona, předsedy Papežské rady Iustitia et Pax, že v církvi je mnoho těch, kdo se cítí spřízněni s lidovými hnutími. Velice mne to těší, že vidím církev, jak otevírá dveře vám všem, provází vás a zapojuje se do lidových hnutí. Vybízím všechny biskupy, kněze a laiky, včetně sociálních organizací na městských a venkovských periferiích, aby toto setkání prohloubily.

Bůh nám dnes umožňuje nové setkání. Bible nám připomíná, že Bůh naslouchá volání svého lidu a také já chci své volání připojit k vašemu: půda, dům a práce pro všechny naše bratry a sestry. Řekl jsem to a opakuji, jsou to posvátná práva. Stojí za to, stojí za to za ně bojovat. Kéž se volání těch, kdo jsou ze společnosti vytlačováni, rozšíří po Latinské Americe a po celé zemi.

1. Začněme uznáním, že potřebujeme změnu. Chci upřesnit, aby nedošlo k nedorozumění, že mluvím o problémech, které jsou společné všech obyvatelům Latinské Ameriky a vůbec celému lidstvu. Problémech, které mají globální ráz a které dnes žádný stát není s to sám vyřešit. Po tomto objasnění navrhuji položit si následující otázky:

Umíme uznat, že se ve světě věci nevyvíjejí dobře, když existuje tolik rolníků bez půdy, mnoho rodin bez obydlí, mnoho pracujících bez práv, mnoho lidí raněných ve své důstojnosti?
Uznáváme, že se věci nevyvíjejí dobře, když propuká tolik nesmyslných válek a v našich čtvrtích narůstá bratrovražedné násilí? Dovedeme uznat, že se věci nevyvíjejí dobře, když půda, voda, vzduch a všechny stvořené bytosti jsou v neustálém ohrožení?
Řekněme tedy bez bázně: potřebujeme a chceme změnu.

V dopisech a na setkáních jste mne informovali o mnoha nespravedlnostech a sociálních exkluzích, jež zakoušíte v každé pracovní činnosti, v každé čtvrti a v každém kraji. Jsou mnohé a různé, tak jako jsou mnohé a různé způsoby, jak se s nimi vyrovnat. Je zde však neviditelné vlákno, které veškerou tuto sociální exkluzi spojuje. Umíme jej rozeznat? Nejedná se totiž o izolované problémy. Ptám se, zda jsme s to rozpoznat, že tyto ničivé skutečnosti odpovídají určitému systému, který nabyl globálního rozsahu. Dovedeme rozpoznat, že tento systém zavedl logiku zisku za každou cenu, aniž by myslel na sociální exkluzi nebo ničení přírody?

Je-li tomu tak, pak trvám na tom, abychom to řekli beze strachu: chceme změnu, opravdovou změnu, změnu struktur. Tento systém už neobstojí, je nesnesitelný pro rolníky, pracující, komunity, vesnice… A nesnese jej už Země, sestra a Matka Země, jak říkával svatý František.

Chceme změnu ve svých životech, v našich čtvrtích, v minimální mzdě, v naší nejbližší realitě; a také změnu, která zasáhne celý svět, protože planetární provázanost dnes vyžaduje globální odpovědi na lokální problémy. Globalizace naděje, která se rodí z lidu a vyrůstá z chudých, musí nahradit globalizaci lhostejnosti a globalizaci sociální exkluze!

Dnes bych se chtěl spolu s vámi zamyslet nad změnou, kterou chceme a které je zapotřebí. Víte, že jsem nedávno psal o problémech změny klimatu. Tentokrát chci však mluvit o změně v jiném smyslu. O pozitivní změně, o změně, která nám prospěje, o změně, kterou můžeme nazvat výkupnou. Potřebujeme ji totiž. Vím, že hledáte změnu a nejenom vy. Na různých setkáních a cestách jsem zjistil, že existuje mohutné očekávání, touha po změně u všech národů světa. I uvnitř této zmenšující se menšiny, která si myslí, že má z tohoto systému prospěch, vládne nespokojenost a především smutek. Mnozí očekávají změnu, která je osvobodí z tohoto individualistického smutku, který z nich dělá otroky.

Čas, bratři a sestry, zdá se, že čas se chýlí ke konci; nestačilo, že bojujeme mezi sebou, ale došli jsme k tomu, že jsme se rozzuřili proti vlastnímu domu. Vědecká komunita dnes přijímá to, co již dlouho tvrdí pokorní: vznikají možná nevratné škody na ekosystému. Jsou neurvale trestány země, komunita i lidé. A po mnoha bolestech, úmrtích a tolikerém zmaru je cítit zápach toho, co Basil z Cesareje – jeden z prvních církevních teologů – nazýval „ďáblovými výkaly“. Vládne bezuzdná žádostivost peněz. A služba obecnému dobru se stává druhotnou. Jakmile se kapitál stane idolem a řídí všechna rozhodnutí lidí, jakmile žádost po penězích kontroluje celý sociálněekonomický systém, ničí společnost, zavrhuje člověka, činí z něj otroka, ničí mezilidské bratrství, staví národ proti národu a - jak je vidět - ohrožuje také náš společný dům.

Nechci prodlužovat popis negativních účinků této subtilní diktatury: vy je znáte. A nestačí ani označit strukturální příčiny soudobého sociálního a ekologického dramatu. Trpíme určitým diagnostickým excesem, který nás přivádí k mnohomluvnému pesimismu nebo k zahnízdění v negativismu. Při pohledu na každodenní černou kroniku nabýváme přesvědčení, že nelze dělat nic a zajímat se pouze o sebe a malý rodinný a citový kruh.

Co mohu dělat já, sběrač papíru, probírající se věcmi, sběrač odpadků a recyklátorka tváří v tvář problémům tak velkým, když vydělám sotva na jídlo? Co mohu dělat já rolník, pouliční prodavač, dopravce, vyloučený pracovník, který postrádá práva pracujících? Co mohu dělat já, rolnice, indián, rybář, který sotva přežívá pod jařmem velkých podniků? Co mohu dělat ze své osady, ze svého baráku, ze svojí čtvrti, ze svojí fabriky, když jsem denně diskriminován a vytlačován na okraj? Co může dělat tento student, tento mladík, tento bojovník, tento misionář, který se protlačuje čtvrtěmi a ulicemi se srdcem plným snů, ale téměř bez žádného řešení jejich problémů? Mnoho! Můžete dělat mnoho. Vy, ti nejponíženější, vykořisťovaní, chudí a vyloučení, můžete dělat mnoho. Odvážím se říci, že budoucnost lidstva je z velké části ve vašich rukou, ve vaší schopnosti organizovat a prosazovat kreativní alternativy při každodenním hledání „třech P“ (práce, příbytek, půda) a také ve vaší aktivní účasti na velkých procesech národní, regionální a globální změny. Nepodceňujte se!

2. Vy jste rozsévači změny. Tady v Bolívii jsem slyšel jeden výraz, který se mi moc líbil „proces změny“. Změny pojaté nikoli jako něco, co se jednoho dne stane, protože byl přijat ten či onen politický krok anebo protože vznikla ta či ona sociální struktura. Máme bolestnou zkušenost, že změna struktur, kterou neprovází upřímná konverze postojů a srdce, vede dříve či později k byrokratizaci, korupci a porobě. Proto se mi moc líbí obraz procesu, kde nadšení pro setbu a klidné zavlažování toho, co uvidí vyrůst jiní, nahradí úzkostnou starost o obsazování volných prostorů moci a vyhlížení bezprostředních výsledků. Každý z nás není nic než vzájemně se v čase ovlivňující částí tohoto složitého a rozmanitého celku; jsme lidmi, kteří bojují o smysl, účel, dobrý a důstojný život.

Vy jako lidová hnutí na sebe berete odjakživa existující úkoly a děláte to z podnětu bratrské lásky, která se staví proti sociální nespravedlnosti. Hledíme-li do tváře těch, kdo trpí, tváře ohrožovaného rolníka, vyloučeného pracovníka, utiskovaného indiána, rodiny bez obydlí, pronásledovaného migranta, mladého nezaměstnaného, vykořisťovaného dítěte, matky, která ztratila syna při přestřelce, protože čtvrť byla zachvácena obchodováním s drogami, otce, který ztratil dceru, protože byla zotročena; když si připomínáme tyto „tváře a jména“, svírají se nám útroby před tolikerou bolestí a jsme dojati... Protože „jsme viděli a slyšeli“ nikoli chladnou statistiku, ale rány trpícího člověčenství, naše rány našeho těla. To se velice liší od abstraktního teoretizování nebo uhlazené nevole. Dotýká se nás to, dojímá a hledáme druhého, abychom se společně hnuli. Toto dojetí se stává komunitním činem a nelze je chápat pouhým rozumem: je v něm „vyšší“ smysl, který chápe pouze lid a který dává lidovým hnutím zvláštní mystiku.

Vy žijete každý den prostoupeni nahotou lidské bouře. Pověděli jste mi o svých záležitostech a dali jste mi účast na svých zápasech, děkuji vám. Vy, drazí bratři, pracujete často v malé, blízké dimenzi, v nespravedlivé realitě, která vám byla vnucena, a přece se nevzdáváte, oponujete aktivní rezistencí idolatrickému systému, který vyřazuje, degraduje a zabíjí. Viděl jsem vás, jak neúnavně pracujete na svojí půdě, v zemědělství, na svém území a ve svých komunitách za důstojnost lidové ekonomie, za městskou integraci svých osad a obydlí, za svépomocnou výstavbu příbytků a rozvoj infrastruktur svých čtvrtí a v mnoha komunitních aktivitách, které usilují o opětovné potvrzení něčeho tak zásadního a nepopiratelně nutného jako je právo na „tři P“: půda, příbytek a práce.

Toto přilnutí ke čtvrti, zemi, území, zaměstnání, odborům, toto rozpoznávání se ve tváři druhého, tato blízkost dne dni s jejich bídou a všedním hrdinstvím je tím, co umožňuje plnit poslání lásky nikoli na základě idejí nebo pojmů, nýbrž opravdového setkání mezi lidmi, protože nemilujeme ani pojmy, ani ideje, milujeme lidi. Darování, autentické darování vychází z lásky k mužům a ženám, dětem a starým a ke komunitám... k tváři a jménu, které nosíme v srdci. Z těchto zrnek naděje trpělivě zasévaných do zapomenutých periferií planety, z těchto výhonků něhy, které bojují o přežití v temnotě vyloučenosti, vyrostou velké stromy, vzniknou husté lesy naděje okysličující tento svět.

S radostí pozoruji, jak pracujete na dimenzi blízkosti, staráte se o výhonky, ale současně v širší perspektivě chráníte les. Pracujete v perspektivě, která nejenom čelí dílčí realitě, kterou každý z vás reprezentuje a v níž jste šťastně zakořeněni, ale snažíte se řešit u kořene všeobecné problémy chudoby, nerovnosti a vyřazování.

Těším se z toho spolu s vámi. Je nezbytné, aby národy a jejich sociální organizace vytvářely spolu s vymáháním svých práv lidskou alternativu vyřazující globalizace. Jste rozsévači změny. Kéž vám Bůh udělí odvahu, radost,vytrvalost a nadšení pokračovat v setbě! Buďte si jisti, že dříve či později uvidíme plody. Vedoucí činitele žádám: buďte kreativní a nikdy se nezbavujte svého lpění na blízkosti, protože otec lži se umí zmocňovat vznešených slov, prosazovat intelektuální módy a zaujímat ideologické pózy. Jestliže však stavíte na pevných základech, na reálných požadavcích a živých zkušenostech svých bratří, rolníků a indiánů, vyřazených pracujících a marginalizovaných rodin, určitě se nezmýlíte.

Církev nemůže a nesmí být cizí tomuto procesu při zvěstování evangelia. Mnozí kněží a pastorační pracovníci na celém světě plní obrovský úkol doprovázením a podporováním vyřazených, po boku kooperativ, podporou podnikavosti, stavbou obydlí, odříkavou prací na poli zdravotnictví, sportu a školství. Jsem přesvědčen, že uctivá spolupráce s lidovými hnutími může umocnit tyto snahy a posílit procesy změny.

Chovejme stále v srdci Pannu Marii, pokornou dívku malé vesničky ztracené na periferii velkého impéria, matku bez příbytku, která dovedla proměnit stáj na Ježíšův domov několika plenami a spoustou něhy. Maria je znamením naděje pro lid, který trpí porodními bolestmi, dokud nezrodí spravedlnost. Prosím Pannu Marii, která je v Bolívii tak uctívaná, aby učinila toto naše setkání kvasem změny.

3. Za třetí – farář mluví o svých názorech zeširoka, že? (smích) - bych nakonec chtěl společně s vámi promyslet některé důležité úkoly tohoto dějinného okamžiku, protože chceme pozitivní změnu k dobrému pro všechny naše bratry a sestry, to víme. Chceme změnu, která obohatí spojené úsilí vlád, lidových hnutí a jiných sociálních sil, což také víme. Není však tak jednoduché definovat obsah této změny a dalo by se říci sociální program, který bude odrážet tento projekt bratrství a spravedlnosti, které očekáváme. V tomto smyslu nečekejte od tohoto papeže nějaký recept. Ani papež, ani církev nemají monopol na interpretaci sociální reality, ani návrh řešení soudobých problémů. Odvážím se říci, že neexistuje recept. Dějiny vytvářejí generace, následující po sobě v rámci putujících národů, které hledají svoji cestu a ctí hodnoty, které Bůh vkládá do srdce.

Chtěl bych nicméně navrhnout tři velké úkoly, které si žádají rozhodnou podporu celku všech lidových hnutí:

3.1 Prvním úkolem je postavit ekonomii do služeb lidí: lidské bytosti a příroda nemají sloužit penězům. Řekněme NE ekonomii vyřazování a nerovnosti, v níž peníze vládnou namísto toho, aby sloužily. Tato ekonomie zabíjí. Tato ekonomie vyřazuje. Tato ekonomie ničí Matku Zemi.

Ekonomie by neměla být akumulačním mechanismem, nýbrž dobrou správou společného domu. To znamená, že by měla žárlivě opatrovat tento dům a odpovídajícím způsobem distribuovat dobra mezi všechny. Jejím účelem není pouze zajistit potravu či „slušné živobytí“, ačkoli by bylo velkým pokrokem, kdyby zajistila přístup ke „třem P“, o která bojujete. Opravdu komunitní ekonomie, řekl bych ekonomie křesťanské inspirace, má zaručovat lidem důstojnost, „blahobyt bez vylučování čehokoli“ (Jan XXIII. Mater et Magistra, 3). Tuto poslední větu vyslovil papež Jan XXIII. před padesáti lety. Ježíš v evangeliu říká, že tomu, kdo bez váhání podá sklenici vody žíznícímu, to bude přidáno v nebeském království. Zmíněná ekonomie zahrnuje ona „tři P“, ale také přístup ke vzdělání, zdravotnickým službám, inovacím, uměleckým a kulturním výrazům, sportu a rekreaci. Spravedlivá ekonomie musí vytvářet takové podmínky, aby každý člověk mohl mít dětství bez příkoří, rozvíjet v mládí svoje talenty, pracovat s plnými právy a dosáhnout ve stáří důstojné penze. Jde o ekonomii, v níž lidská bytost v harmonii s přírodou dává strukturu veškerému systému produkce a distribuce, aby schopnosti a požadavky každého nalezly adekvátní výraz v sociální dimenzi. Vy a také další národy shrnujete tato očekávání jednoduše a krásně slovy „dobře žít“.

Tato ekonomie není pouze žádoucí a nezbytná, ale také možná. Není to utopie či fantazie. Je to velice realistická perspektiva. Můžeme to udělat. Dostupné zdroje ve světě, plody mezigenerační práce lidí i darů stvoření jsou více než postačující k integrálnímu rozvoji „každého člověka a celého lidstva“ (Pavel VI., Populorum progressio, 14). Je tu však jiný problém. Existuje systém s jinými cíli. Systém, který tím, že nezodpovědně urychluje rytmy produkce a zavádí v průmyslu a zemědělství metody, které ve jménu „produktivity“ poškozují Matku Zemi, nepřetržitě upírá miliardám bratří elementární ekonomická, sociální a kulturní práva. Tento systém útočí na Ježíšův plán, útočí na jeho dobrou zvěst.

Rovná distribuce plodů země a lidské práce není pouhá filantropie. Je to morální povinnost. Pro křesťany je tento závazek ještě silnější, je přikázáním. Jde o to vrátit chudým a národům to, co jim patří. Všeobecné určení statků není řečnická ozdoba sociální nauky církve. Je to realita, která předchází soukromému vlastnictví. Vlastnictví, zejména tehdy, týká-li se přírodních zdrojů, musí vždycky sloužit potřebám lidí. A tyto potřeby se neomezují na pouhou spotřebu. Nestačí vyšplíchnout jen pár kapek, když chudí rozvíří tuto sklenici, která se nikdy nevylije sama od sebe. Asistenční programy, které poslouží v nouzi, by měly být pojímány jenom jako přechodné a příležitostné odpovědi. Nikdy nebudou moci nahradit opravdovou inkluzi, která dá důstojnou, svobodnou, kreativní, participativní a solidární práci.

Na této cestě mají lidová hnutí podstatnou roli nejenom v tom, že požadují nebo reklamují, nýbrž zásadně v tom, že vytvářejí. Vy jste sociální básníci: tvůrci práce, stavitelé domů, výrobci potravin, zvláště pro ty lidi, které světový trh vyřadil.

Poznal jsem zblízka různé zkušenosti, ve kterých pracující sdružení v kooperativách a v jiných formách komunitní organizace dokázali vytvářet práci tam, kde byli pouze odpadky idolatrické ekonomie. Obnova výroby ve zrušených podnicích, pouliční prodej a kooperativy sběračů papíru jsou příkladem této lidové ekonomie, která vystupuje z vyřazenosti a krok za krokem namáhavě a trpělivě nabývá solidárních forem, které jí dávají důstojnost. Jak je to odlišné od otrockého vykořisťování těch, kteří jsou vyřazeni z formálního trhu!

Vlády, které se chopí úkolu dát ekonomii do služeb lidu, mají prosazovat posílení, zlepšování, koordinaci a expanzi těchto forem lidové ekonomie a komunitní produkce. Znamená to zdokonalit pracovní proces, zajistit vhodné infrastruktury a zaručit plná práva pracujících tohoto alternativního sektoru. Jestliže stát a sociální organizace přijmou za své poslání „třech P“, aktivizují se principy solidarity a subsidiarity, které umožní vytvářet obecné dobro v plné a participativní demokracii.

3.2 Druhým úkolem je sjednotit naše národy v cestě pokoje a spravedlnosti. Národy světa chtějí být tvůrci vlastního osudu. Chtějí v pokoji kráčet vlastní cestou ke spravedlnosti. Nechtějí kuratelu či vměšování, kterými si ten silnější podrobuje slabšího. Chtějí, aby byly respektovány jejich kultura, jazyk, sociální procesy a náboženské tradice. Žádná faktická a ustanovená moc nemá právo zbavovat chudé země plného uplatňování jejich vlastní svrchovanosti. A činí-li tak, dochází k novým formám kolonialismu, které vážně poškozují možnost míru a spravedlnosti, protože „mír se zakládá nejenom na respektování práv člověka, ale také práva národů, zvláště práva na nezávislost“ (Papežská rada Iustitia et Pax, Kompendium sociální nauky církve, 157).

Národy Latinské Ameriky bolestně zrodily svoji politickou nezávislost a od té doby již téměř dvě století prožívají dramatické dějiny plné protikladů ve snaze získat nezávislost.

V těchto posledních letech po mnoha nepochopeních byly mnohé země Latinské Ameriky svědky rostoucího bratrství mezi svými národy. Vlády regionu sjednotily své síly, aby se domohly respektování vlastní svrchovanosti, každé jednotlivé země i celého tohoto regionu v jeho složitosti, který byl tak krásně našimi otci nazván „Velkou vlastí“. Prosím vás, bratři a sestry z lidových hnutí, abyste o tuto jednotu pečovali a dávali jí růst. Je nutné zachovávat jednotu proti každému pokusu o rozdělení, aby tento region rostl v pokoji a spravedlnosti.

Navzdory těmto pokrokům existují dosud faktory, které podkopávají rovný lidský rozvoj a omezují svrchovanost zemí „Velké vlasti“ i jiných regionů planety. Nový kolonialismus nabývá různých tváří. Někdy je to anonymní moc modly peněz: korporace, věřitelé, některé dohody nazývané „o volném obchodu“ a ukládání „úsporných“ opatření, která utahují vždycky opasek pracujících a chudých. Latinskoameričtí biskupové na to poukazují velmi jasně v dokumentu z Aparecidy, kde tvrdí, že „finanční instituce a nadnárodní podniky sílí do té míry, že si podrobují místní ekonomiky, zvláště oslabováním států, které se stále více ukazují neschopnými pokračovat v rozvojových projektech, které slouží jejich obyvatelům“ (Dokument z Aparecidy, 66). Při jiných příležitostech pod ušlechtilou záminkou boje proti korupci, proti obchodu s drogami a terorismu, což jsou velká zla naší doby vyžadující mezinárodně koordinovaný zásah, jsou státům vnucována opatření, která mají málo co do činění s řešením těchto problémů a často věci zhoršují.

Stejně tak monopolní koncentrace sdělovacích prostředků, která vnucuje odcizující modely konzumu a kulturní uniformitu, je jinou modalitou nového kolonialismu. Toto je kolonialismus ideologický. Jak říkají biskupové Afriky, častokrát je po chudých zemích požadováno, aby se staly „částmi mechanismu, kolečky gigantického soukolí“ (Jan Pavel II., Ecclesia in Africa, 52).

Je zapotřebí uznat, že žádný ze závažných problémů lidstva nemůže být vyřešen bez interakce států a národů na mezinárodní úrovni. Každý čin velkého rozsahu vykonaný v určité části planety má ekonomický, ekologický, sociální a kulturní dopad na celek. Dokonce i zločin a násilí se globalizovaly. Proto žádná vláda nemůže jednat mimo společnou odpovědnost. Chceme-li skutečně pozitivní změnu, musíme pokorně a ve zdravé míře přijmout svoji vzájemnou závislost. Interakce však není synonymem podmanění, není podrobením některých kvůli zájmům druhých. Starý a nový kolonialismus, který redukuje chudé země na pouhé dodavatele surovin a levných pracovních sil plodí násilí, chudobu, nucenou migraci a všechna zla, která máme před očima. Právě proto, že je periferie stavěna do závislosti na středu, je jí upíráno právo na integrální rozvoj. To je nerovnost a nerovnost plodí násilí, které žádná policie, vojáci či tajné služby nejsou s to zastavit.

Řekněme NE starým i novým formám kolonialismu. Řekněme ANO setkání mezi národy a kulturami. Šťastní jsou tvůrci pokoje.

Tady se chci pozastavit u jedné důležité otázky. Protože někdo může plným právem říci, že „když papež mluví o kolonialismu, zapomíná na jisté skutky církve“. Říkám to s bolestí: byly spáchány mnohé a těžké hříchy na domorodém obyvatelstvu Ameriky ve jménu Božím. Uznali to moji předchůdci, řekla to CELAM a chci to říci také já. Jako svatý Jan Pavel II. žádám, aby církev „poklekla před Bohem a naléhavě prosila o odpuštění minulých i současných hříchů svých dětí“ (Jan Pavel II., Incarnationis mysterium, 11). A rád bych vám řekl, chtěl bych být velmi zřetelný, jako byl svatý Jan Pavel II.: pokorně prosím o odpuštění nejenom za urážky vlastní církve, ale za zločiny proti indiánskému obyvatelstvu během takzvané konkvisty Ameriky. A spolu s touto žádostí o odpuštění, abychom byli spravedliví, žádám také, abychom vzpomenuli na tisíce kněží a biskupů, kteří se důrazně postavili proti logice meče silou kříže. Tam, kde byla hojnost hříchu, o jehož odpuštění jsme prosili a prosíme, překypovala také milost prostřednictvím těch lidí, kteří požadovali pro domorodé národy spravedlnost.

Žádám také všechny, věřící i nevěřící, aby si vzpomněli na mnohé biskupy, kněze a laiky – nechci však opominout ani řeholnice, které anonymně procházejí našimi chudými čtvrtěmi a roznášejí poselství pokoje a dobra – hlásající Ježíšovu dobrou zvěst s odvahou, mírností, úctou a v pokoji; na ty, kteří svým životem zanechali jímavá díla lidskosti a lásky, častokrát po boku domorodých obyvatel anebo lidových hnutí a to až k mučednictví. Církev, její synové i dcery, jsou součástí identity národů Latinské Ameriky. Identity, kterou se tady a v jiných zemích rozhodly určité mocnosti odstranit, někdy proto, že naše víra je revoluční, protože naše víra se staví proti tyranii bůžka peněz. Dnes s hrůzou vidíme, jak na Blízkém východě a v jiných částech světa jsou pronásledováni, týráni a vražděni mnozí naši bratři pro svoji víru v Ježíše. Také na to musíme poukazovat: v této třetí světové válce, která se odehrává „po částech“ a ve které žijeme, probíhá určitá genocida, kterou je třeba zastavit.

Bratři a sestry latinskoamerických hnutí, dovolte mi, abych vyjádřil svoje nejhlubší sympatie a potěšení nad hledáním jednoty vašich národů a kultur; to co nazývám „mnohostěn“, forma soužití, jejíž části si udržují svoji identitu společnou tvorbou jednoty plurality, neohrožuje jednotu, nýbrž ji posiluje. Vaše hledání tohoto multikulturalismu, který kombinuje opětovné potvrzení práv původních národů s respektováním územní integrity států, nás všechny obohacuje a posiluje.

3.3 Třetí úkol, možná ten nejdůležitější, který máme dnes přijmout, je ochrana Matky Země. Společný dům nás všech je drancován, devastován a beztrestně ponižován. Zbabělost při jeho obraně je těžkým hříchem. S rostoucím zklamáním vidíme jeden mezinárodní summit za druhým bez významného výsledku. Existuje jasný, přesný a neodkladný etický imperativ jednat , ale není plněn. Nelze dovolit, aby si jisté zájmy, které jsou globální, ale nikoli univerzální, podmaňovaly státy a mezinárodní organizace a nadále bylo ničeno stvoření. Národy a jejich hnutí jsou zvány, aby daly slyšet svůj hlas, hnuly se a požadovaly mírumilovně, ale umíněně naléhavé přijetí náležitých opatření. Žádám vás Božím jménem, abyste bránili Matku Zemi. K tomu jsem se náležitě vyjádřil ve své encyklice Laudato si´,kterou vám na konci předají.

4. Závěrem bych chtěl říci ještě jednou: budoucnost lidstva není jenom v rukou velkých leaderů, velkých mocností a elit. Je především v rukou národů; v jejich schopnosti se organizovat a také v jejich rukou, které pokorně a přesvědčivě zavlažují tento proces změny. Na této cestě vás provázím. Řekněme společně ze srdce: žádná rodina bez domu, žádný rolník bez půdy, žádný pracující bez práv, žádný národ bez svrchovanosti, žádný člověk bez důstojnosti, žádné dítě bez dětství, žádný mladý člověk bez příležitosti, žádný starý člověk bez úctyhodného stáří. Pokračujte ve svém boji a prosím vás pečlivě se starejte o Matku Zemi. Věřte mi mou upřímnost, když řeknu, že se za vás modlím, modlím se s vámi a toužím, aby vás Bůh, náš Otec, provázel a žehnal vám, aby vás naplnil svojí láskou, bránil vás na cestě a hojně vás obdařoval onou silou, která nám umožňuje stát na nohou. Tato síla je nadějí, která neklame. A to je důležité. Děkuji. A prosím vás, modlete se za mne. A pokud se někdo z vás nemůže modlit, ve vší úctě ho prosím, aby na mne myslel v dobrém a posílal mi tak „dobrou vlnu“. Děkuji!

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
17.2.17 Papež k alternativním hnutím: Největším ohrožením lidstva je pokušení dělit lidi na bližní a ne-bližní
5.11.16 Milosrdenství vyžaduje statečnost, vzdorujme teroru láskou
28.10.14 Papež přijal členy lidových hnutí: nespravedlnost překypuje eufemismy



Hlavní­ stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
V Karáčí se konal státni pohřeb Ruth Pfau - „matky malomocných“

Ekvádorský kardinál papežským legátem na oslavách sv. Růženy z Limy

Katolický farář v Turku: Vidina islamizace Evropy je mezi muslimskými imigranty rozšířena

Předseda kanadského episkopátu napsal premiéru Trudeauovi

Bolivijští biskupové se vydají za papežem Františkem

V USA bude viditelné úplné zatmění slunce

Papež po atentátu v Barceloně: Nadále se zasazujme o mír a svornost

Papežský vizitátor dokončuje zprávu o Medjugorje

Kardinál Biffi o rozdílu mezi pohanským a křesťanským dialogem

Sousední biskupové vybízejí vzbouřenou diecézi Ahiara k poslušnosti papeži

Kardinál Sturla: Totalita na obzoru

Papežův tvít komentuje boloňský arcibiskup Zuppi

 Nově na webu
Svatý otec: Maria je vzorem ctnosti a víry

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): Diskrétní podmanivost nevládních organizací

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Rehabilitace křesťanské psychologie

Rozhovory: Všechno závisí na víře

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv srpen 17
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Starší zprávy >

Náš tip

Adolescence není patologie

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konfliktů

Růst víry v kněžském životě