Nový portál Vatikánského rozhlasu

Řím. V římském divadle Brancaccio se dnes večer konalo představení, jehož protagonisty se stali klienti římských charitních středisek. Večer pod titulem “Kdyby to nebylo kvůli tobě” vyprávěl příběhy lásky, které tito lidé prožívají. Lásky, která zažívá zklamání a zůstává neopětována, lásky, která se rodí a umírá, ale také lásky k dětem, rodičům, životu a Bohu. Návštěvníky římské Charity na vystoupení připravili profesionální herci. Výtěžek večera byl věnován na charitní projekty.

Papež František pozdravil organizátory a herce ve videoposelství, v jehož úvodu vyslovuje potěšení nad tím, že může být přítomný alespoň prostřednictvím telemostu.

”Jsem rád, že mohu takto být mezi vámi, abych vám poblahopřál k vaší odvaze a řekl vám, abyste neztráceli odvahu a naději. Bůh nás má rád, má rád nás všechny!
Způsob, jakým dnes hovoříte k tomuto městu, považuji za příležitost k dialogu a významné výměně. Stojíte na katedře a předkládáte své skryté schopnosti (za pomoci profesionálních odborníků, kteří vás, herce, dokázali přivést k odhalení vlastních zdrojů a potenciálu), zatímco druzí naslouchají. A jsem si jist, že naslouchají v úžasu nad bohatstvím, které přinášíte. Kdo si kdy pomyslí, že bezdomovec je člověk, od kterého se můžeme učit. Komu přijde na mysl, že by to mohl být světec?

Dnes večer to budete právě vy, kteří z jeviště učiníte místo, odkud nám vyšlete cenná ponaučení o lásce, potřebě druhého člověka, solidaritě, o tom, jak v obtížích nacházíme Otcovu lásku.
Chudoba je významné učení, které nám Ježíš dal, když sestoupil do vod Jordánu, aby se dal pokřtít Janem Křtitelem. Neudělal to kvůli pokání a obrácení, nýbrž kvůli tomu, aby se postavil vprostřed lidí, kteří potřebovali odpuštění, aby přišel mezi nás, hříšníky, a vzal na sebe tíži našich hříchů. Zvolil tuto cestu, aby nás utěšil, spasil, vysvobodil z naší bídy. To, co dává pravou svobodu, spásu a štěstí, je jeho soucitná, něžná a sdílející láska. Milosrdný Samaritán, který nás pozvedá, když nás zbili lupiči.

Svatý Řehoř Nysský, významný starověký teolog, napsal: “Považujte za dobro ty, kdo jsou chudí v evangeliu, a odhalíte tak jejich důstojnost, protože si oblékli Pánovu tvář. Ve svém milosrdenství jim Pán daroval svou vlastní tvář.”
A sv. Augustin říkal: “Na zemi je Kristus nuzákem v osobě svých chudých. Je tedy zapotřebí obávat se Krista na nebesích a rozpoznat jej na zemi – na zemi je chudý, v nebi bohatý. Ve svém vlastním lidstvím vstoupil na nebe, neboť byl bohatý, avšak ještě zůstává mezi námi v chudém člověku, který trpí.”
Rád bych se ztotožnil s těmito slovy. Pro nás nejste zátěž. Jste bohatstvím, bez něhož jsou marné naše pokusy objevit Pánovu tvář.

Krátce poté, co jsem byl zvolen, jsem od vás dostal dopis s blahopřáním a příslibem modlitby. Vzpomínám si, že jsem vás obratem odpověděl, řekl vám, že vás nosím v srdci a že jsem vám k dispozici. Potvrzuji tato slova. Tehdy jsem vás také požádal, abyste se za mne modlili. Tuto prosbu nyní opakuji, protože modlitbu skutečně potřebuji.

Děkuji také všem zaměstnancům Charity. Vnímám je jako své ruce – biskupovy ruce – které se dotýkají Kristova těla. Děkuji také mnoha dobrovolníkům z římských farností i jiných částí Itálie. Odkrýváte svět, který vyžaduje pozornost a solidaritu – muže a ženy, kteří hledají cit, vztah, důstojnost a se kterými můžeme společně zakoušet lásku, když se naučíme přijímat, naslouchat a dávat.
Jak bych si přál, aby toto město, které bylo v každé době plné lidé, prosycených Boží láskou – pomysleme na sv. Vavřince, jehož klenoty byli chudí, sv. Pammachia, římského senátora, který se po své konverzi plně věnoval službě nejposlednějším, sv. Fabiolu, která jako první v přístavu založila útulek pro chudé, sv. Filippa Neriho, bl. Angela Paoliho, sv. Josefa Labreho, který žil na ulici, až po dona Luigiho di Liegro, který je zakladatelem římské Charity – tedy, jak bych si přál, aby Řím mohl vyzařovat soucit k trpícím, přijetí pro ty, kdo prchají před válkou a smrtí, ochotu, úsměv a velkodušnost vůči těm, kteří pozbyli naděje. Jak rád bych, aby se římská církev vůči chudým projevovala jako stále pozornější a pečlivější matka. Všichni máme slabosti, všichni, každý ty své. Jak bych si přál, aby modlící se farní společenství poklekla v úctě, když do kostela vstoupí chudák, stejně tak, jako když vstupuje Pán! Jak jen si přeji, abychom se dotýkali Kristova těla přítomného v potřebných tohoto města!

Jsem si jist, že vaší prací a dnešním divadelním představením, přispějete k růstu takovýchto pocitů. Děkuji! V očekávání toho, že se s vámi osobně setkám, jako nedávno v Sixtinské kapli, vám posílám své otcovské požehnání. Kéž nám Pán pomáhá k tomu, abychom je poznávali ve tváři chudáka! Panna Maria ať nás provází na této cestě! A vás všechny prosím, abyste se za mne nezapomínali modlit! Děkuji.”

Řekl papež František ve videoposelství na úvod večerního divadelního představení, kde hrají klienti římské Charity.

(jag)