Itálie.
Osmatřicetiletému seminaristovi Salvatoremu Mellonemu z jižní Itálie se naplnil největší životní sen. Bohoslovec semináře v apulijské Barlettě prožívá terminální stadium nevyléčitelné nemoci. Včera díky zásahu svého diecézního biskupa a se souhlasem Kongregace pro klérus přijal s dvouletým předstihem svátost kněžství. Vatikánský rozhlas s novoknězem mluvil krátce před dnešní primicí.
“Prožívám obrovskou radost, kterou cítím odjakživa, ale v těchto dnech ještě více narůstá. Velmi cítím tíhu zodpovědnosti, protože kněžská služba nás volá k tomu, abychom byli opravdovými Kristovými svědky. (…) Za pár okamžiků budu sloužit první mši a s velikou pokorou mohu říci, že cítím velký pokoj, vyrovnanost, blaženost a pravou radost. Mám před sebou perspektivu milosrdné lásky, která nás objímá. Bez ní by pozemský život, ani samo utrpení, neměly smysl. Tento obraz však není neplodný, ale naopak je to velmi konkrétní projekce vůči něčemu mnohem většímu a krásnějšímu.“
Po vysvěcení jste udělil své první kněžské požehnání papeži Františkovi. Právě o ně vás požádal Svatý otec, když vám v tomto týdnu zatelefonoval…
“Ano, upřímně řečeno, jsem tu udělal s velkým rozechvěním a také poněkud rozpačitě, jak si dovedete představit! Ale srdce bylo plné radosti, protože papež je pro nás všechny vzorem a učitelem. Nemůžeme dělat nic jiného, než ho následovat, stát za ním, žehnat mu a stále se za něj modlit. Papežova modlitba a modlitba mnoha dalších lidí mne posiluje. To je to nejkrásnější – aby se lidé modlili za nová povolání a také za krásu v lidských životech.“
Říká novokněz O. Salvatore Mellone z jihoitalské Barletty.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
