Už déle než půl století se zdá, že je za zavřenými dveřmi - v přeneseném, ale možná i doslovném smyslu – konstruována terminologie, která je nástrojem cíleného duchovního nátlaku na lidský rozum. Je již poněkud únavné sledovat, jak se v médiích, ale i ve veřejných institucích stále intenzivněji protiřečí triviální pravdě, že totiž pohlavní styk ve vlastním slova smyslu nemohou mezi sebou osoby téhož pohlaví uskutečnit, nýbrž jenom simulovat. Zmíněná terminologie je užívána k přetváření lidského myšlení a jednání; je výrazem jemného, iracionálního despektu vůči křehkým skutečnostem lidské přirozenosti: vůči pohlavnímu styku jako takovému - rozumí se lidskému, protože rozmnožování a plození zvířátek podávají média jednoznačně pozitivně; šíří se despekt vůči oběma pohlavím člověka, vůči nenarozeným dětem, vůči rodičovství, manželství, rodině a nakonec i samotné lidské společnosti, jejíž „přirozenou a základní jednotkou je rodina“ (Všeobecná deklarace lidských práv, čl.16).
Verbalizace tohoto protipřirozeného duchovního postoje již dávno metastazovala v mezinárodních smlouvách, odkud jej převzaly státní zákony většiny zemí prostřednictvím pojmů interrupce, heterosexuality, homosexuality, reprodukčního zdraví, práv sexuálních menšin apod. Ale nedosti na tom. Ohlupování dosáhlo již takové míry, že ti, kteří odmítají komunikovat touto vyumělkovanou terminologií, jsou mediálně pranýřováni. Nyní už na globální úrovni. Došlo k tomu tento týden (5.2.) zprávou Výboru OSN pro práva dítěte, který se rozhodl vyplísnit katolickou církev a konkrétně Svatý stolec za to, že učí Desateru. Výbor totiž vznesl požadavek, aby církev změnila křesťanský postoj k interrupcím, homosexualitě apod.
„Není třeba mluvit o střetu mezi OSN a Vatikánem, říká k tomu vatikánský tiskový mluvčí Federico Lombardi, protože Spojené národy jsou důležitou institucí a Svatý stolec s ní bude nadále udržovat dialog.“ Potom však otec Lombardi ve svém prohlášení dodává, že zpráva Výboru „vykazuje vážné nedostatky, nebere v úvahu předchozí – ústní i písemná - vyjasnění poskytnutá Vatikánem, takže se zdá jako by zpráva byla napsána předem. Vážným je zejména nepochopení specifické povahy Svatého stolce. Je pravdou, že jde o instituci odlišnou od jiných států, což znesnadňuje chápání její role a odpovědnosti. Ta však byla během dvaceti let, které uplynuly od přijetí Úmluvy o právech dítěte, již mnohokrát podrobně vysvětlena, zvláště v objasnění poskytnutém minulý měsíc. Ať už chybí schopnost či vůle pochopit, v obou případech se lze právem podivovat,“ uvádí vatikánský mluvčí, který na závěr také poznamenává, že nekompetentní zpráva Výboru poškozuje samu instituci OSN.
Nabízejí se však i další otázky. Zajímá se Výbor OSN, tvořený údajně nezávislými odborníky, o skutečnou situaci dětí v EU? V mnoha jejích zemích byly totiž před několika lety přijaty školní osnovy sexuální výchovy, jež pod záminkou zdravotní osvěty vyžadují, aby dětem již od nejútlejšího věku 4 let rodiče nejen vysvětlovali, ale také s nimi praktikovali něco, co je v zemích křesťanské tradice dosud považováno za trestný čin, např. fyzická senzibilizace pohlavních orgánů. Tuto takzvanou výchovu dětí v rámci takzvaně zdravotní péče propaguje Světová zdravotnická organizace, tedy agentura OSN, dokumentem z roku 2010 nazvaným Standards for Sexuality Education in Europe.
Výbor nezávislých odborníků OSN pro práva dítěte možná také neví, že instituce sociální péče v mnoha zemích EU (Velká Británie, Norsko, Německo, Itálie, aj.) na základě specifické legislativy drastickým způsobem odnímají rodičům jejich děti z důvodů, které nejsou ani banální, nýbrž naprosto absurdní, např. za plácnutí přes zadek anebo naopak za polibek. Stačí k tomu pouhé udání podané u sociální služby, která si k tomu vyhotoví psychologický posudek, který pak rodiče prakticky nemají možnost zpochybnit. Jiným svévolným důvodem odnětí dětí rodičům je ekonomická neschopnost, kterou zřejmě posuzuje opět někdo, kdo reálnou ekonomickou situaci většiny lidí zná jen pramálo. V těchto případech pak dochází paradoxně k tomu, že dítě je těmto rodičům státem odňato a dáno do náhradní péče, na kterou pak finančně přispívá stát. Vnucuje se mimochodem otázka, proč se v těchto případech neposkytne pomoc přímo oněm rodičům? Snad proto, že jsou to „jenom“ biologičtí rodiče, což je další obrat pohrdlivé „odborné“ terminologie nového sociálního inženýrství.
Výbor OSN pro práva dítěte o těchto skutečnostech buď neví, což by znamenalo, že není tvořen odborníky, anebo o nich ví, ale není nezávislý. V každém případě nevidí ve výše zmíněných skutečnostech nic zlého, přičemž v učení katolické víry nyní objevil zlo. Tedy, vlastně nikoli zlo, neboť kategorie dobra a zla noví sociální inženýři nepoužívají, požadují zkrátka, aby katolická víra nebyla.
Stěží v těchto postojích nevidět gnostickou reminiscenci a okultní zášť namířenou proti lidské přirozenosti a právě touto cestou proti Bohu. Patrně bude třeba se připravit na to, že duchovní slepota, která se spolu s bezbožným věděním čili gnosí ve světě šíří, v budoucnu ještě poroste v duchu Ježíšových slov: „Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli“ (Jan 9,39).
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
