Vatikán.
Chraňme si svou nepatrnost, abychom mohli vést hovor s Pánovou velikostí, prohlásil Svatý otec ve svém dnešním ranním kázání v kapli Domu svaté Marty. Petrův nástupce zdůraznil, že Pán s námi má osobní vztah, nikdy nerozmlouvá s davem. Pán si vždy volí maličké a méně mocné, protože hledí na naši pokoru. Vede s námi osobní dialog.
”V lidu má každý své místo. Pán ale nikdy nemluví k lidem hromadně, vždy rozmlouvá osobně a oslovuje jménem. A také volí osobně. Příběh o stvoření je obraz, na kterém je to patrné. Samotný Pán člověka tvoří svýma rukama a dává mu jméno: Jmenuješ se Adam. Takto začíná onen vztah mezi Bohem a člověkem. Ale je tu ještě něco navíc – vztah mezi Bohem a naší nepatrností. Bůh je velký a my jsme malí. Když si má Bůh vybírat lidi a také svůj lid, vždy volí maličké.”
Bůh si volí lid, který je nepatrný a má menší moc než ostatní národy. Existuje tu dialog mezi Bohem a lidskou nicotností. Také Panna Maria řekne: “Hospodin shlédl na svou nepatrnou služebnici.” Pán si volí maličké. V dnešním prvním čtením, pokračoval papež František, jasně rozpoznáváme tento Pánův postoj. Prorok Samuel stojí před nejstarším z Jesseových synů a myslí si, že právě “tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný”, protože to byl statný muž. Ovšem Pán, upozornil papež, Samuelovi říká: Nevšímej si jeho vzhledu ani jeho postavy. Vyloučil jsem ho, protože to, co vidí člověk, pro mne nemá cenu. Člověk totiž vidí vnější zjev, ale Pán se dívá do srdce, podotkl papež. Pán volí podle svých měřítek. Vybírá si slabé a mírné, aby zmátl mocné této země. Nakonec si tedy Pán volí Davida, nejmenšího, který v očích vlastního otce nic neznamenal. Nebyl ani doma, pásl stáda. Avšak právě David byl zvolen.
“Nás všechny si ve křtu Pán vyvolil. Všichni jsme byli vyvoleni. Jednoho po druhém si nás vybral, dal nám jméno a hledí na nás. Vzniká tu dialog, protože taková je Pánova láska. Také David se poté stal králem a pochybil. Možná se zmýlil vícekrát, ale Bible nám vypráví o dvou zásadních, těžkých poklescích. Co pak David udělal? Ponížil se. Vrátil se ke své nepatrnosti a prohlásil: jsem hříšník. Prosil o odpuštění a činil pokání.”
A když zhřešil podruhé, řekl David Pánu: Potrestej mne, nikoliv lid. Lid nemá vinu, já jsem viník. David, upozornil papež, svou malost uchoval pokáním, modlitbou a pláčem. Když pomyslím na tento dialog mezi Pánem a naší nepatrností, dodal Svatý otec, ptám se, v čem spočívá věrnost křesťana.:
Věrnost křesťana, naše věrnost, znamená uchovávat svou malost, aby mohla vést s Pánem dialog. Chránit svou nepatrnost. Proto jsou pokora, mírnost a poddajnost v životě křesťana natolik důležité. Uchovávají totiž malost, na kterou Pán s potěšením hledí. Dialog mezi naší malostí a Pánovou velikostí nikdy neustane. Kéž nám Pán na přímluvu svatého Davida – a také na přímluvu Panny Marie, která velebila Boha, protože pohlédl na její nepatrnost – dá milost, abychom si před Ním uchovali svou malost.
Zakončil papež František svou dnešní ranní homilii.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
