Vatikán.
Člověk se může pokládat za pána okamžiku, ale pánem času je jedině Kristus, prohlásil papež František v homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Petrův nástupce ukázal, že v modlitbě je ctnost rozlišování každého jednotlivého momentu života, a naděje v Ježíše hledí ke konci časů.
Dvě rady, jak chápat běh přítomnosti a připravit se na konec časů. Jsou to modlitba a naděje, začal Svatý otec. Modlitba spolu s rozlišováním pomáhá rozšifrovat jednotlivé momenty života a orientovat je k Bohu. Naděje je majákem dlouhého dosahu, osvěcuje definitivní ukotvení každého jednotlivého života a – v eschatologickém smyslu – také konec časů. Papež František se zamýšlel nad dnešním evangeliem (Lk 21,5-11), kde Ježíš vysvětluje věřícím v chrámu, co se musí stát před koncem světa, a ujišťuje, že ani to nejhorší drama nebude moci uvrhnout do beznaděje toho, kdo věří v Boha. Papež poznamenal: „Na této cestě vstříc konci naší cesty, každého z nás a také celého lidstva, Pán radí dvě věci, které se různí podle toho, jak žijeme. Něco jiného je žít okamžikem a něco jiného žít v čase.“
„Křesťan je mužem či ženou, kteří umějí žít okamžikem a dovedou žít v čase. Okamžik je to, co máme v ruce nyní. To však není čas, ten pomíjí. Možná se můžeme cítit pány okamžiku, ale věřit, že jsme pány času, je klam. Čas není náš, čas je Boží! Okamžik je v našich rukou, a máme také svobodu v tom, jak jej uchopíme. A více: můžeme se stát panovníky okamžiku. Avšak čas má jen jediného panovníka, Pána Ježíše Krista.“
Je tedy třeba, pokračoval papež František citací Ježíšových slov, „nenechat se svést“, protože někdo využije zmatku, aby se prezentoval jako Kristus. „Křesťan – řekl dále – musí mít dvě ctnosti, dva postoje pro život okamžiku: modlitbu a rozlišování:“
„Pro rozpoznání pravých znamení, rozpoznání cesty, kterou se mám vydat v tomto okamžiku, jsou nezbytné dar rozlišování a modlitba za jeho správné provedení. Avšak hledět na čas, jehož jediným vládcem je Pán, Ježíš Kristus, nelze žádnou lidskou ctností. Ctnost k pohledu na čas musí být dána, darována Pánem. A touto ctností je naděje! Modlitba a rozlišování pro okamžik, naděje pro čas.“
A takto – uzavřel papež – křesťan pokračuje v cestě, okamžik za okamžikem, v modlitbě a rozlišování, ale čas ponechává naději“:
„Křesťan umí čekat Pána v každém okamžiku, ale doufá v Pána na konci časů. Je mužem a ženou okamžiku i času, modlitby, rozlišování i naděje. Kéž nám Pán daruje milost putovat moudře, což je také Jeho dar. Moudrost nás totiž v daném okamžiku vede k modlitbě a rozlišování. A v čase, který je poslem Božím, kéž je nám dáno žít naději.“
Končil papež František dnešní ranní homilii.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
