Drazí bratři a sestry,
Evangelium této neděle (Lk 21,5-19) podává první část Ježíšovy promluvy o posledních časech. Ježíš ji pronáší v Jeruzalémě poblíž chrámu a podnítili ho k tomu lidé, kteří mluvili o chrámu a jeho kráse, protože onen chrám byl opravdu krásný. Ježíš tedy řekl: „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni“ (Lk 21,6). Přirozeně se jej ptají, kdy se to stane a jaká tomu budou předcházet znamení. Ježíš však přenáší pozornost od těchto druhotných aspektů – kdy to bude a jak to bude – k opravdovým otázkám. Ty jsou dvě. Za prvé: nenechat se svést falešnými mesiáši a nedat se paralyzovat strachem. Za druhé: žít dobu očekávání jako čas svědectví a vytrvalosti. A my jsme v této době očekávání, čekání na Pánův příchod.
Tato Ježíšova promluva je stále aktuální i pro nás, kteří žijeme v 21. století. Říká nám: „Dejte si pozor, abyste se nenechali svést. Mnozí totiž přijdou pod mým jménem“ (Lk 21,8). Je to výzva k rozlišování, tedy ke křesťanské ctnosti chápání toho, kde je Pánův duch a kde je zlý duch. I dnes totiž existují falešní „spasitelé“, kteří se pokoušejí nahradit Ježíše: leadeři tohoto světa, guru i mágové, postavy, které k sobě chtějí přitáhnout mysl a srdce lidí, zejména mladých. Ježíš nás varuje: „Nechoďte za nimi“ (Lk 21,8).
A Pán nám také pomáhá, abychom neměli strach před válkami, revolucemi, ale ani před přírodními kalamitami a epidemiemi. Ježíš nás osvobozuje od fatalismu a falešných apokalyptických vizí.
Druhý aspekt nás interpeluje právě jako křesťany a jako církev: Ježíš předpovídá bolestné zkoušky a pronásledování, které budou muset podstupovat učedníci pro jeho jméno. Zároveň však ujišťuje: „Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí“ (Lk 21,18). Připomíná nám, že jsme zcela v rukou Božích. Protivenství, která nás potkávají pro naši víru a naše přilnutí k evangeliu, jsou příležitosti ke svědectví; nemají nás od Pána vzdálit, nýbrž přimět k ještě větší odevzdanosti Jemu v síle Jeho Ducha a Jeho milosti.
V této chvíli myslím - a můžeme pomyslet všichni - na množství křesťanských bratří a sester, kteří trpí pronásledováním kvůli svojí víře. Je jich mnoho. Možná mnohem více než v prvních stoletích. Ježíš je s nimi. Také my se s nimi spojujeme svojí modlitbou a svými sympatiemi a obdivujeme jejich odvahu a svědectví. Jsou to naši bratři a sestry, kteří v mnoha částech světa trpí, protože jsou věrní Ježíši Kristu. Srdečně a se sympatiemi je zdravíme.
Nakonec Ježíš dává jeden příslib, který je zárukou vítězství: „Trpělivostí zachráníte svou duši“ (Lk 21,19). Kolik jen naděje obsahují tato slova! Odkazují k naději a trpělivosti, umění očekávat jisté plody spásy, důvěřovat hlubokému smyslu života a dějin. Zkoušky a těžkosti jsou součástí většího plánu. Pán, vládce dějin, vede všechno k dovršení! Navzdory nepokojům a pohromám, které sužují svět, se plán dobroty a milosrdenství naplní! A to je naše naděje: jít touto cestou Božího plánu, který se dovrší, je naše naděje.
Toto Ježíšovo poselství nám umožňuje zamýšlet se nad naší přítomností a dává nám sílu čelit jí odvážně a s nadějí spolu s Matkou Boží, která ustavičně putuje spolu s námi.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
