Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   28. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

28.8.2013 

Uchovávat si neklid ženoucí k Bohu a k lidem

Homilie Svatého otce na svátek sv. Augustina, bazilika sv. Augustina

Česká sekce RV

„Stvořil jsi nás pro sebe a neklidné je naše srdce, dokud nespočine v Tobě“ (Vyznání, I,1,1). Těmito, později proslulými, slovy se sv. Augustin obrací k Bohu v knize Vyznání, a je v nich obsažena syntéza celého jeho života.

„Neklid“. Toto slovo se mne mocně dotýká a přivádí k zamyšlení. Začnu otázkou: jaký zásadní neklid zakouší sv. Augustin ve svém životě? Anebo bych spíše měl říci: jaké druhy neklidu nás tento velký a svatý muž vybízí objevit a pěstovat v našem životě? Navrhuji tři: neklid duchovního hledání, neklid setkání s Bohem a neklid lásky.

1. První je neklid duchovního hledání. Augustin prožívá zkušenost, která je dnes poměrně obvyklá u dnešní mládeže. Je vychován matkou Monikou v křesťanské víře, třebaže není pokřtěn. Avšak s věkem se od ní vzdaluje, nenachází v ní odpověď na svoje otázky a tužby svého srdce, je přitahován jinými nabídkami. Stává se členem skupinky manichejců, věnuje se pilně studiím, nezříká se bezduché zábavy, dobových podívaných, intenzivních přátelství, poznává intenzivní lásku a začíná brilantní kariéru učitele rétoriky, která jej přivede až k císařskému dvoru do Milána. Augustin je „úspěšným“ mužem, má všechno, ale v jeho srdci zůstává neklid hledání hlubokého smyslu života; jeho srdce neusnulo, řekl bych, že nebylo anestezováno úspěchem, věcmi a mocí. Augustin se neuzavírá do sebe, nepolevuje a stále hledá pravdu, smysl života a tvář Boha. Dopouští se jistě omylů, vydává se pochybenými cestami, hřeší. Je hříšníkem, ale neztrácí neklid duchovního hledání. A tak objevuje, že jej Bůh čekal, ba dokonce, že jej nikdy nepřestal hledat jako první. Chtěl bych říci každému, kdo pociťuje lhostejnost vůči Bohu, vůči víře, i tomu, kdo je vzdálen Bohu nebo Jej opustil, ale i nám, kteří se ve svém každodenním životě dopouštíme možná menších „vzdálení“ a „útěků“ od Boha: pohleď do hloubi svého srdce, pohleď do svého nitra a ptej se: máš srdce, které touží po něčem velkém anebo srdce, které je uspané věcmi? Uchovalo si tvoje srdce neklid hledání anebo jsi ho nechal udusit věcmi, které jej přivedly k zakrnění? Bůh tě čeká, hledá tě: co odpovíš? Všiml sis této situace svojí duše? Anebo spíš? Věříš, že tě Bůh očekává, anebo jsou pro tebe tyto pravdy jenom „slova“?

2. Augustinovi je vlastní neklid srdce, který vede k osobnímu setkání s Kristem, přivádí jej k pochopení, že onen Bůh, kterého hledal daleko, je Bohem blízkým každému člověku, Bohem, který je blízkým našemu srdci a je nám blíže než my sami sobě. Avšak ani při tomto objevu a při setkání s Bohem se Augustin nezastavuje, nepolevuje, neuzavírá se v sobě samém jako někdo, kdo již dosáhl cíle, ale pokračuje v cestě. Neklid hledání pravdy, hledání Boha stává se neklidem ještě většího poznání a vyjití ze sebe sama, aby jej dal poznat druhým. Je to neklid lásky. Chtěl by poklidný život studia a modlitby, ale Bůh jej volá, aby byl pastýřem Hippony v obtížně situaci rozdělené komunity a s válkou přede dveřmi. A Augustin se nechává zneklidnit Bohem, neúnavně Jej zvěstuje, odvážně evangelizuje, bez bázně se snaží být obrazem Ježíše, Dobrého Pastýře, který zná svoje ovce (srov. Jan 10,14), ba dokonce, jak rád říkám, „cítí svoje ovce“ a vychází hledat ty ztracené. Augustin žije to, co svatý Pavel žádá po Timotejovi a po každém z nás: hlásej slovo, ať je to vhod či nevhod, zvěstuj evangelium (srov. 2 Tim 4,2) velkodušným srdcem Pastýře, který je neklidný kvůli svým ovcím. Augustinovým pokladem je právě tento postoj stálého vycházení k Bohu, stálého vycházení k ovcím... Je mužem, který je v napětí mezi tímto dvojím vycházením. Nikdy „neprivatizovat“ lásku, ale být stále na cestě! Stále neklidný! A to je pokoj neklidu. Můžeme se ptát: jsem neklidný kvůli Bohu, abych Jej hlásal a dával Jej poznat? Anebo se nechávám fascinovat onou světskou spiritualitou, která ponouká dělat všechno pro lásku k sobě? My zasvěcené osoby myslíme na osobní zájmy, funkcionalismus děl, na kariéry... a spoustu věcí... Nezpohodlněl jsem ve svém křesťanském životě, ve svém kněžství, ve svém řeholním životě, ale také v komunitním životě? Anebo si uchovávám sílu neklidu vůči Bohu, Jeho Slovu, které mne vede, abych vycházel ven ke druhým?

3. Přistupme k poslednímu neklidu, neklidu lásky. Tady nemohu nevidět matku Moniku. Kolik jen slz prolila tato svatá žena pro obrácení syna! A kolik matek i dnes prolévá slzy, aby se jejich děti vrátily ke Kristu! Neztrácejte naději v milost Boží! Ve Vyznáních čteme větu, kterou jistý biskup řekl svaté Monice, která prosila za svého syna, aby našel cestu víry: „Není možné, aby syn tolika slz zahynul“ (III,12,21). Sám Augustin se po své konverzi obrací k Bohu slovy: „z lásky ke mně plakala před Tebou má matka naplněna vírou a prolila více slz, než kolik jich prolijí matky nad fyzickou smrtí svých dětí“ (ibid., III,11,19). A tato neklidná žena mohla nakonec pronést nádherná slova: cumulatius hoc mihi Deus praestitit! Bůh jí hojně vynahradil, co oplakala! A Augustin je dědicem Moniky, od níž obdržel onen zárodek neklidu. Je to neklid lásky: hledat vždy a bez ustání dobro toho druhého, milovaného člověka, s onou intenzitou, která přivádí až k slzám. Vybavuje se mi Ježíš, jak pláče u hrobu přítele Lazara; Petr, který se po zapření Ježíše setkal s Jeho pohledem oplývajícím milosrdenstvím a láskou a hořce zaplakal; otec, který vyhlíží na zápraží návrat syna a když jej v dáli spatří běží mu vstříc; vybavuje se mi Panna Maria, která s láskou následuje Syna Ježíše až pod kříž. Jak jsme na tom my s neklidem lásky? Věříme v lásku k Bohu a k druhým? Anebo jsme v tomto bodě nominalisty? Nikoli abstraktně, nejenom slova, ale konkrétního bratra potkáváme; bratra, který je vedle nás. Necháváme se zneklidnit jeho nouzí anebo zůstáváme uzavřeni v sobě, ve svých komunitách, které jsou nezřídka pro nás „komunitami komfortu“? Někde lze bydlet v jednom domě a nevědět, kdo bylí vedle, anebo lze žít v komunitě a nepoznat svého spolubratra: s bolestí myslím na řeholníky, kteří postrádají plodnost a jsou starými mládenci. Neklid lásky neustále nutí vycházet druhému vstříc a nečekat, až ten druhý vyjde a řekne, co potřebuje. Neklid lásky nám dává pastorační plodnost a my se musíme – každý z nás – ptát: jaká je moje duchovní a pastorační plodnost?

Prosíme Pána za vás, drazí augustiniáni, kteří začínáte svoji generální kapitulu a za nás všechny, aby v našem srdci uchovával duchovní neklid hledat Jej neustále, neklid odvážně Jej hlásat a neklid lásky vůči každému bratru a sestře. Ať se tak stane.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
25.1.21 Modlitba přivádí k lásce, jinak je samolibým rituálem
24.1.21 Papež k neděli Božího Slova: Vypnout televizi a otevřít Bibli
1.1.21 Papež: Ze srdce se rodí dobro
31.12.20 Nešpory na závěr kalendářního roku v bazilice sv. Petra
31.12.20 Papež nepovede obřady na přelomu roku kvůli bolesti zad



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti