Pane viceprezidente republiky,
Vážení federální, státní a místní představitelé,
Drahý arcibiskupe São Sebastião Ria de Janeiro,
Ctění kardinálové a bratři v biskupské službě,
Drazí přátelé,
Za okamžik opustím vaši vlast, abych se vrátil do Říma. Odjíždím s myslí plnou krásných vzpomínek, které se zajisté stanou modlitbou. Už nyní se mi začíná stýskat. Stýskat po Brazílii, tomto tak obrovském národu s velkým srdcem, lidu tak přátelském. Stýskat po upřímném a širokém úsměvu, který jsem viděl u tolika lidí, po nadšení dobrovolníků. Stýskat po naději v očích mladých lidí z nemocnice sv. Františka. Stýskat po víře a radosti uprostřed protivenství mezi obyvateli Varginhy. Jsem si jist, že Kristus žije a je účinně přítomen v jednání bezpočtu mladých a mnoha lidí, které jsem během tohoto nezapomenutelného týdne potkal. Díky za přijetí a přátelskou vřelost, kterou jste mi prokázali! I po tom se mi začíná stýskat.
Děkuji zejména paní prezidentce, již zde zastupuje pan viceprezident, která tlumočila cítění brazilského lidu vůči Petrovu nástupci. Srdečně děkuji svým bratřím biskupům a jejich četným spolupracovníkům, kteří učinili z těchto dnů nádhernou oslavu naší plodné a radostné víry v Ježíše Krista. Můj zvláštní dík patří arcibiskupovi Ria de Janeiro, mons. Oranimu Tempestovi, jeho pomocným biskupům a předsedovi biskupské konference, kard. Raymundu Damascenovi. Děkuji všem, kdo se účastnili slavení eucharistie a dalších událostí, těm, kdo je organizovali, těm, kdo se přičinili o jejich rozšíření prostřednictvím médií. Děkuji také všem lidem, kteří tím či oním způsobem dovedli přijmout a vést nezměrné množství mládeže, a v neposlední řadě mnoha těm, kdo se v tichu a jednoduchosti modlili za to, aby tento Světový den mládeže byl pravou zkušeností růstu ve víře. Kéž Bůh všechny odmění, jak to umí jen On sám!
V tomto ovzduší vděčnosti i stesku myslím na mladé protagonisty tohoto velkého setkání. Bůh vám žehnej za tak obrovské svědectví živé, hluboké a radostné účasti na těchto dnech! Mnozí z vás přišli na tuto pouť jako učedníci a nepochybuji, že nyní všichni odjíždějí jako misionáři. Svým svědectvím radosti a služby dejte rozkvést civilizaci lásky. Dokažte životem, že stojí za to vydat se pro velké ideály, cenit si důstojnosti každé lidské bytosti a vsadit na Krista a Jeho evangelium. Jeho jsme přišli hledat v těchto dnech, protože On nás hledal jako první, zapaluje nám srdce, abychom hlásali dobrou zvěst ve velkých městech i malých centrech, na vesnicích a na každém místě tohoto našeho rozlehlého světa. Nadále chovám nezměrnou naději v mládež Brazílie i celého světa. Kristus skrze ni připravuje na celém světě nové jaro. Viděl jsem první výsledky této setby, jiní se budou těšit z bohatých žní!
Moje poslední myšlenka a poslední výraz stesku se obrací k Naší Paní z Aparecidy. V této milované svatyni jsem poklekl v modlitbě za celé lidstvo a zejména za všechny Brazilce. Prosil jsem Marii, aby ve vás posílila křesťanskou víru, která je součástí ušlechtilé brazilské duše, jakož i mnoha jiných zemí, pokladem vaší kultury, povzbuzením a silou k budování nového lidstva ve smíření a solidaritě.
Tento papež odchází a říká „na brzkou shledanou“, je naplněn steskem a prosí vás, abyste se za něj nepřestávali modlit. Tento papež potřebuje modlitbu vás všech. Všechny objímám. Kéž vám Bůh žehná!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
