Drazí bratři a sestry,
Hlavním tématem evangelia této neděle (Mk 10,17-30) je bohatství. Ježíš učí, že pro bohatého je velmi obtížné vstoupit do Božího království, avšak nikoli nemožné. Bůh totiž může získat srdce člověka, který vlastní velké bohatství a pohnout jej k solidaritě a ke sdílení s tím, kdo je v nouzi, a vstoupit tak do logiky daru. Takto se pak vstupuje na cestu Ježíše Krista, který – jak píše apoštol Pavel – „ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby“ (2 Kor 8,9).
Všechno se odvíjí, jak už to v evangeliích bývá, od setkání. Ježíš se setkává s člověkem, který „měl mnoho majetku“ (Mk 10,22). Dotyčný již od svého mládí věrně zachovával všechna přikázání Božího zákona, ale dosud nenašel opravdové štěstí. Proto se Ježíše ptá, co má dělat, „aby dostal věčný život“ (v.17). Na jedné straně je jako všichni přitahován plností života a na druhé straně je zvyklý hromadit bohatství a domnívá se, že také plnost života je možno nějakým způsobem „získat“, třeba dodržováním nějakého speciálního přikázání. Ježíš přijímá tuto hlubokou touhu, kterou tento člověk chová, a – jak poznamenává evangelista – pohlédne na něho s láskou: pohledem Božím (srov. Mk 10, 21). Ježíš však také chápe, co je slabinou onoho člověka, totiž jeho přilnutí k velkému majetku, a proto mu navrhuje rozdat všechno chudým, aby jeho poklad – tedy jeho srdce – nebyl už na zemi, ale v nebi, a dodává: „Přijď a následuj mě!“ (v.22). Dotyčný však, místo aby Ježíšovo pozvání přijal, smutně odchází (srov. v. 23), protože se nedokáže odloučit od svého majetku, který mu nikdy nebude moci dát štěstí a život věčný.
A v této chvíli Ježíš dává učedníkům - a také nám dnes – toto poučení: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ (v. 23). Nad těmito slovy učedníci užasli a podivili se ještě více, když Ježíš dodal: „Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království“ (srov. Mk 10, 24-27). Svatý Klement Alexandrijský to komentuje: „Podobenství učí bohaté, aby nezanedbávali svoji spásu jakoby již byli odsouzení, ani nezahazovali svůj majetek do moře či jej neodsuzovali jako něco, co brojí proti životu a ohrožuje ho, nýbrž učili se způsobu, jak užívat bohatství, aby se jim dostalo věčného života“ (Který boháč bude spasen?, 27,1-2). Dějiny církve jsou plny příkladů bohatých lidí, kteří užívali majetek evangelním způsobem a dosáhli tak svatosti. Stačí zmínit svatého Františka, svatou Alžbětu Durynskou nebo svatého Karla Boromejského. Panna Maria, Trůn moudrosti, kéž nám pomáhá přijímat Ježíšovo pozvání s radostí, abychom vešli do plnosti života.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
