Drazí bratři a sestry,
Dnes jsme začali v nedělní liturgii číst šestou kapitolu Janova evangelia. Začíná scénou rozmnožení chlebů, které potom v Kafarnaumské synagoze komentuje Ježíš, jenž se prohlašuje za „chléb“, který dává život. Činy, které vykonal Ježíš, jsou paralelní s těmi z Poslední večeře: „Ježíš vzal chleby, vzdal díky a rozdělil je sedícím“ – říká evangelium (Jan 6,11). Důraz na téma „chleba“, který bude rozdělován, a na díkůvzdání (v.11, řecky eucharistesas) odkazují na eucharistii, Kristovu oběť pro spásu světa.
Evangelista poznamenává, že se blížily Velikonoční svátky (srov. v.4). Pohled je orientován směrem ke kříži, daru lásky a vstříc eucharistii, zvěčnění tohoto daru: Kristus se pro lidi stává chlebem života. Svatý Augustin to komentuje takto: „Kdo jiný než Kristus je chlebem z nebe? Aby člověk mohl jíst chléb andělů, stal se Pán andělů člověkem. Kdyby to neučinil, neměli bychom Jeho tělo a kdybychom neměli právě Jeho tělo, nemohli bychom jíst oltářní chléb“ (Sermone 130,2). Eucharistie je obrovským a trvalým setkáním člověka s Bohem, při kterém se Pán stává naším pokrmem, dává Sebe samého, aby nás proměnil v Sebe sama.
Ve scéně rozmnožení chlebů je zaznamenána také přítomnost jistého chlapce, který ve vzniklé obtíži nasytit takové množství lidí, dává do společného to málo, co má: pět chlebů a dvě ryby (srov. Jan 6,8). Zázrak nevzniká z ničeho, ale ze skromného sdílení toho, co daroval onen chlapec. Ježíš od nás nežádá to, co nemáme, ale ukazuje nám, že pokud každý nabídne to málo, co má, může se vždy znovu stát zázrak: Bůh je schopen rozmnožit naše malé gesto lásky a dát nám účast na svém daru. Zástup lidí je tímto znamením udiven a spatřuje v Ježíši nového Mojžíše, hodného moci, a v nové maně budoucí zajištění. Ulpívají však na materiálním prvku, na tom, že se nasytili, a Pán, který „poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho prohlásili za krále, odchází na horu úplně sám“ (Jan 6,15). Ježíš není pozemský král, který vládne, nýbrž král, který slouží a sklání se k člověku, aby utišil nejenom jeho materiální hlad, ale především onen hlubší hlad po orientaci, po smyslu a po pravdě, hlad po Bohu.
Drazí bratři a sestry, prosme Pána, aby nám pomohl znovu objevit potřebu sytit se nejenom chlebem, ale pravdou, láskou, Kristem, tělem Kristovým stále věrnější a vědomější účastí na eucharistii, abychom s Ním byli stále více spojeni. „Neboť neplatí, že by se eucharistický pokrm proměňoval v nás, ale my jsme tajemně proměněni jím. Kristus nás živí a tím nás spojuje se sebou; „vtahuje nás do sebe“ (Sacramentum caritatis, 70). Zároveň se chceme modlit, aby nikdy nikomu nechyběl eucharistický chléb nezbytný k důstojnému životu a aby nerovnosti byly odstraněny nikoli zbraněmi násilí, nýbrž sdílením a láskou.
Svěřme se Panně Marii a prosme ji o její mateřskou přímluvu pro sebe a pro své drahé.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
